50 C 105/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem titul Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 24 499 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 997 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 14 997 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se v části požadující zaplatit částku 9 502 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 315 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 24 499 Kč, poplatky za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatek za expres poskytnutí úvěru 199 Kč, poplatky za SMS servis 245 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti 2 396 Kč, úroky 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady 460 Kč, smluvní pokuta 2 793 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení od [datum], to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaná vyčerpala a uhradila celkem 3 Kč Smluvní úrok činil částku 735 Kč. Pro prodlení žalované byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Úvěruschopnost žalované byla posuzována s ohledem na příjmy a výdaje žalované, byly zohledněny i informace z veřejných a neveřejných databází. Příjmy žalované činily 18 000 Kč, výdaje na domácnosti 11 000 Kč. Výše měsíční splátky byla v rozmezí 674 až 1 409 Kč, tedy v míře, která dovolovala žalované poskytnutý úvěr splácet.

2. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Předžalobní výzva k plnění ze dne [datum] prokazuje, že žalovaná byla upomenuta o zaplacení před podáním žaloby.

5. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalované.

6. Úvěrová smlouva ze dne [datum], prokazuje, že nebyla žalovanou vlastnoručně podepsána, místo podpisu obsahuje pouze kód [číslo]. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že bude žalované poskytnut bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl poskytnut na číslo účtu uvedené ve smlouvě [bankovní účet].

7. Úvěrové podmínky neobsahují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

8. Výpis z účtu žalované ze dne [datum], prokazuje, že na účet uvedený ve smlouvě byla zaslána částka 15 000 Kč. Uvedený účet byl ke dni poskytnutí peněz ve vlastnictví žalované, jak bylo prokázáno potvrzením [právnická osoba], ze dne [datum].

9. Výzva ke splacení celého úvěru ze dne [datum] prokazuje, že žalobkyně učinila výzvu žalované, aby splatila dlužnou částku ve výši 22 707 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy. Žalovaná byl vyzvána k úhradě celé dlužné částky, úvěr byl zesplatněn. Nebyl předložen doklad o odeslání výzvy.

10. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci.

11. Kopie OP žalované prokazuje pouze to, že jí žalovaná disponuje.

12. Potvrzení ze dne [datum] prokazuje, že byla z účtu žalované na účet žalobkyně poukázána částka 1 Kč.

13. Úvěrová zpráva NRKI prokazuje, že byla posuzována úvěruschopnost žalované, bylo zjištěno, že žalovaná měla 10 ukončených splátkových kontraktů, další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí.

14. Z předložených printscreenů nevyplývá, že by žalovaná byla osobou, které byly doručeny návrh smlouvy a obchodních podmínek, resp. že byla osobou, se kterou žalobkyně elektronicky komunikovala v rámci uzavírání smluvního vztahu.

15. Soud se zaobíral uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou.

16. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byla konkrétně žalovaná strana, kdo měl uzavřít smlouvu. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak ověřena totožnost žalované strany. Pouhé poskytnutí osobních údajů není ověřením totožnosti. Osobní údaje žalované strany mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Kopie OP či průkazky pojištěnce VZP žalované strany pouze prokazují, že jimi žalobkyně disponuje. Toto nijak neprokazuje, že žalobkyně jednala při uzavření smlouvy s žalovanou stranou.

17. Smlouva nebyla žalovanou stranou podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná strana údajně souhlasila. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná strana podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná strana skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž měla žalovaná strana souhlasit.

18. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná strana, že smlouva byla uzavřena s žalovanou stranou a že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění. Ustanovení § 562 odst. 1 o.z. stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V tomto případě nebylo možné ani určit jednající osobu a ani technickými prostředky zachytit právní jednání. Z žádného důkazního prostředku nevyplývá, že to byla žalovaná, kdo komunikoval s žalobkyní emailem či pomocí SMS, z žádného důkazního prostředku nevyplývá, že se jednalo o email či telefonní číslo žalované, pouhé tvrzení žalobkyně nepostačuje.

19. Soud se dále zaobíral i posouzením úvěruschopnosti žalované.

20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

22. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalované, když pouze spoléhala na skutečnosti a údaje, které jí žalovaná sdělila ohledně svých příjmů a zejména svých pravidelných měsíčních výdajů. Takovýto postup není v souladu s řádnou péčí poskytovatele úvěru, který má zákonnou povinnost řádně a fakticky, nikoliv pouze formálně ověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr, což v sobě obnáší rovněž povinnost vyžádat si od žadatele podklady dokládající jeho tvrzení o výdajích a příjmech.

27. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Nebylo doloženo, že byly ověřené příjmy žalovaného, žalobkyně tak evidentně vycházela pouze z tvrzení žalované, soudu předložená zpráva NRKI prokazuje, že žalovaná nemá neukončený úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když není schopna doložit příjmy žalované, nemá doloženy výdaje žalované, nevyžádala si například výpis z účtu žalované za dva měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy.

30. Jelikož soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena úvěrová smlouva a, zejména, nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně.

31. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaná strana a že na něj byla převedena žalobkyní částka 15 000 Kč dne [datum]. Žalobkyně tvrdí, že byly uhrazeny 3 Kč. Nebylo prokázáno uzavření žádné smlouvy. První, prokazatelně odeslaná, výzva k úhradě byla žalované straně odeslána dne [datum].

32. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

33. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

34. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

35. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 14 997 Kč (15 000 -3) z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 14 997 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši ode dne [datum], když žalované byla odeslána dne [datum] výzva k zaplacení, nejpozději třetí den jí muselo být doručeno a následující den se dostala žalovaná do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou částku, neboť na ni žalobkyni nevznikl nárok, když nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a řádné zkoumání úvěruschopnosti, stejně jako nárok na úrok z prodlení za dobu přede dnem [datum].

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 315 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 863 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 499 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, 3 režijních paušálů á 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

37. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.