50 C 107/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 132 852,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. V části požadující zaplatit částku 8 849,42 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 737,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 899,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 292,92 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 23,43 % ročně z částky 4 292,92 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částku 54 756 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 210,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 331,82 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 31 229,55 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 22,68 % ročně z částky 31 229,55 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částku 28 547 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 636,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 602,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 800 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 25,14 % ročně z částky 21 800 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyni soud neukládá povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 132 852,42 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným 29. 7. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 10 332 Kč, to vše nejpozději do 26. 1. 2022. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 4 210 Kč, přičemž poslední platbu učinil 17. 11. 2020. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.

2. Dále uzavřela původní věřitelka s žalovaným 18. 3. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 41 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 58 935 Kč, to vše nejpozději do 18. 3. 2022. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 16 692 Kč, přičemž poslední platbu učinil 17. 11. 2020. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.

3. Dále uzavřela původní věřitelka s žalovaným 11. 12. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 29 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 28 547 Kč, to vše nejpozději do 11. 12. 2021. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 14 398 Kč, přičemž poslední platbu učinil 17. 11. 2020. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.

4. Dne 16. 12. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] na žalobkyni.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 29. 7. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 10 332 Kč, to vše nejpozději do 26. 1. 2022.

8. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce celkem zaplatil 4 210 Kč, přičemž poslední platbu učinil 17. 11. 2020.

9. Z karty zákazníka ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně nepředložila soudu jakékoliv důkazy způsobilé prokázat, že původní věřitelka ověřovala výši a zdroje příjmů žalovaného a výši výdajů žalovaného, přestože k tomu byla soudem vyzvána.

10. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 18. 3. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 41 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 58 935 Kč, to vše nejpozději do 18. 3. 2022.

11. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 16 692 Kč, přičemž poslední platbu učinil 17. 11. 2020.

12. Z karty zákazníka ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně nepředložila soudu jakékoliv důkazy způsobilé prokázat, že původní věřitelka ověřovala výši a zdroje příjmů žalovaného a výši výdajů žalovaného, přestože k tomu byla soudem vyzvána.

13. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 11. 12. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 29 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 28 547 Kč, to vše nejpozději do 11. 12. 2021.

14. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 14 398 Kč, přičemž poslední platbu učinil 17. 11. 2020 15. Z karty zákazníka ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně nepředložila soudu jakékoliv důkazy způsobilé prokázat, že původní věřitelka ověřovala výši a zdroje příjmů žalovaného a výši výdajů žalovaného, přestože k tomu byla soudem vyzvána.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila 16. 12. 2022 pohledávku ze smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] na žalobkyni.

17. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy [číslo] smlouvy [číslo] smlouvy [číslo] obdržel žalovaný plnění v celkové výši 76 000 Kč. Za to zaplatil původní věřitelce celkem 35 300 Kč. Před uzavřením smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] posoudila původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalovaného. Výši a zdroje příjmů žalovaného a výši výdajů žalovaného původní věřitelka jakkoliv neověřovala. Dne 16. 12. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] na žalobkyni.

18. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitelka se před uzavřením smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] spokojila s pouhým tvrzením o výši příjmů a výdajů žalovaného a o zdrojích příjmů žalovaného, aniž by tyto příjmy jakkoliv ověřovala z relevantních zdrojů. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce porušila původní věřitelka svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o zápůjčce je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. [příjmení] tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], P., [příjmení], L., [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 29. Žalovaný obdržel od původní věřitelky plnění ve výši 76 000 Kč. Za toto plnění zaplatil celkem 35 300 Kč. Původní věřitelka, resp. žalobkyně, tak má nárok na zaplacení rozdílu mezi přijatým a poskytnutým plněním, tzn. žalobkyně má nárok na zaplacení 40 700 Kč.

30. S odkazem na citovaný rozsudek Nejvyššího soudu dospěl zdejší soud k závěru, že nelze žalobkyni přiznat nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení od doby, kdy vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky prostřednictvím výzvy k plnění, jelikož tento nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení jí může vzniknout až v době, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž počáteční lhůtu k plnění žalovaného musí s ohledem na znění § 87 z. s. ú. určit soud.

31. Žalovaný nepožadoval umožnit splácení dlužné částky prostřednictvím splátek a mezi stranami nebylo žádného sporu o možnostech žalovaného zaplatit dlužnou jistinu najednou. Soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve standardní zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V části, kde žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, jelikož žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení dosud nevznikl. Stejně tak soud žalobu zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku, jelikož povinnost zaplatit poplatek vychází ze smlouvy o zápůjčce, kterou soud posoudil jako smlouvu absolutně neplatnou.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně se domáhala zaplacení 132 852,42 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal pouze 40 700 Kč představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně.