50 C 13/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 30 297 Kč s příslušenstvím + 4 537,30 Kč <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 297 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 297 Kč od 20. 8. 2022 do zaplacení a částku 4 537 Kč, dále úrok ve výši 64,75 % ročně z částky 24 920,01 Kč od 20. 8. 2022 do 12. 9. 2022 ve výši 1 034,16 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 24 920,01 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 8. 2022 dosáhne částky 71 366 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 623 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 34 834,43 Kč (dlužná nová jistina 28 899,23 Kč, smluvní pokuta 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny pro prodlení s úhradou od 20. 8. 2022 do zaplacení omezená na 4 537,30 Kč a úrok z úvěru ve výši 64,75 % ročně spolu se zákonným úrokem z prodlení od 20. 8. 2022. Předmětné nároky žalobkyně uplatňuje z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 1. 2022, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč s úrokovou sazbou 64,75 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet po dobu 36ti měsíců po 1 652 Kč měsíčně počínaje únorem 2022. Žalovaný podmínky smlouvy nesplnil, ocitl se v prodlení s úhradou splátek, a to již od páté splátky, přičemž první splátka, kdy bylo prodlení s jejím splacením delší než 65 dnů byla [číslo] splatná 14. 6. 2022, další dne 14. 7. 2022. Žalobkyně si tak naúčtovala dle smlouvy smluvní pokutu dle bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 2 x 499 Kč. Dále žalobkyni pro prodlení žalovaného vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (2x po 200 Kč pro prodlení u splátek 5 a 6). Dále došlo k automatickému zesplatnění úvěru pro prodlení přesahující 65 dnů ke dni 18. 8. 2022. Pro nezaplacení zesplatněného úvěru řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, která je ke dni podání žaloby vyčíslena žalobkyní na částku 4 537,30 Kč. V případě žalovaného zkoumala žalobkyně jeho schopnost splácet, a to na základě jak údajů, které jí poskytl sám žalovaný, tak na základě doloženého potvrzení o výplatě, bankovního výpisu z účtu žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předloženého návrhu na uzavření úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 20. 1. 2022, oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 1. 2022, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit 36 měsíčních splátek po 1 652 Kč, celkem 59 472 Kč, úroková zápůjční sazba byla dohodnuta ve výši 64,75 % ročně, v článku 6 úvěrové smlouvy byly dohodnuty smluvní pokuty a to ve výši 499Kč za každou splátku v prodlení (článek 6.1.), další ve výši 0,1% denně za prodlení s novou jistinou (článek 6.5.). Součástí smluvní dokumentace byly i předsmluvní informace a hodnocení klienta z pohledu jeho schopnosti příjmových a splácení úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena poskytnutá částka ve výši 26 000 Kč na bankovní účet, kterým je účet ve vlastnictví žalovaného, jak soud zjistil z předložených výpisů z tohoto účtu za měsíce říjen 2021 až leden 2022. Z výpisů z účtu soud zjistil pohyb finančních prostředků žalovaného, tento měla k dispozici i žalobkyně. Z výpisů vyplývá, že v době uzavření smlouvy o úvěru, žalovaný disponoval dostatkem volných finančních prostředků na splácení poskytnutého úvěru. Z předloženého přehledu splácení úvěru soud zjistil, že dlužník zaplatil splátky do 16. 5. 2022, pak již neplatil ničeho. Do prodlení se splatností jednotlivých splátek se žalovaný dostal již v měsíci červnu 2022, tj. u páté splátky a toto se opakovalo. Z výzev k zaplacení v celkovém počtu 2, počínaje dnem 15. 7. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 4. 1. 2023, soud zjistil, že byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a byl vyzýván k úhradě dlužné nesplacené části úvěru, jinak bude podána žaloba na zaplacení dlužné částky.

4. Co se týče právního posouzení soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014, který mimo jiné stanoví, že:„ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. …“ Soud proto s ohledem na vznik právních poměrů věc posoudil dle právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb.

5. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek byl zesplatněn.

6. V rámci právního posouzení smluvní pokuty soud vycházel z § 2048 až § 2052 o. z., který stanoví, že dle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě a proto ji soud jako oprávněnou rovněž přiznal. Samotná výše smluvní pokuty (0,1% denně) není důvodem pro její neplatnost, když dle platné judikatury je aprobována výše smluvní pokuty až 0,1% denně s ohledem na konkrétní podmínky řešené úvěrové smlouvy. V posuzovaném případě pak byl poskytnut úvěr bez zajišťovacích instrumentů, vyjma zřízení inkasa na jeho účtu, což nelze považovat za silné zajištění splácení poskytnutého úvěru.

7. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. V případě posouzení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud vycházel z provedených důkazů a tvrzení stran. Z předložených výpisů účtu žalovaného za měsíce říjen 2021 až leden 2022, je zřejmé, že žalobkyně měla možnost posoudit příjmovou a výdajovou situaci žalovaného. S doplněním o žádosti z registru nebankovních subjektů a SOLUS, které neukázaly žádné nesplacené pohledávky po splatnosti, žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. V době uzavření úvěrové smlouvy je zřejmé, že žalobkyně měla konkrétní praktické znalosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.

9. V případě požadovaného smluvního úroku ve výši 64,75 % ročně soud nepoužil moderaci, neboť smluvní úrok je uplatněn za velice krátké období, ve výši 1 034 Kč, krácení by při použití moderace na úroveň 19% ročně, činilo minimální částku nerozhodnou pro posouzení zatížení žalovaného, jako spotřebitele. Soud z uvedených důvodů vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 623 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 445 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 834,30 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.