50 C 15/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o 370 232,64 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 370 232,64 Kč s úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky 370 232,64 Kč od 29. 4. 2015 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 370 232,64 Kč od 29. 4. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení v částce 70 743,86 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 26. 11. 2019, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 370 232,64 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná, jakožto dlužník, spolu s panem jméno příjmení, datum narození bytem tamtéž a jméno příjmení, datum narození, bytem adresa (dále jen "spoludlužníci") uzavřela dne 28. 1. 2008 s právnická osoba jakožto věřitelem písemnou smlouvu o hypotečním úvěru číslo (dále jen jako„ úvěrová smlouva“). Na základě úvěrové smlouvy se právnická osoba zavázala poskytnout žalované a spoludlužníkům hypoteční úvěr až do celkové výše 625 000 Kč. V souladu s ustanovením čl. 1 odst. 1.1 úvěrové smlouvy právnická osoba poskytla ke dni 11. 7. 2008 žalované a spoludlužníkům částku ve výši 625 000 Kč. Žalovaná a spoludlužníci se na základě ust. čl. 1 odst. 1.3 a ust. čl. 4 odst. 4.1 úvěrové smlouvy zavázali vrátit právnická osoba poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství zpět, jakož i uhradit ostatní finanční závazky vyplývající z úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná, ani spoludlužníci nespláceli částky v souladu s úvěrovou smlouvou (tj. zejm. v souladu s ust. čl. 1 odst. 1.3 a ust. čl. 4 odst. 4.1 úvěrové smlouvy), porušili tak své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy. S ohledem na tuto skutečnost prohlásila žalobkyně dle bodu III číslo obchodních podmínek anonymizováno pro poskytování hypotečních úvěrů, které jsou dle ust. čl. 9 úvěrové smlouvy její nedílnou součástí (dále jen "obchodní podmínky právnická osoba) ke dni 11. 9. 2012 za okamžitě splatné již vyčerpané částky úvěru včetně úroků a všech ostatních finančních závazků. Na úhradu pohledávky obdržela žalobkyně za období od 14. 8. 2012 do 21. 1. 2014 částku v celkové výši 238 457,32 Kč. Po započtení této úhrady na příslušenství pohledávky, a to ke dni obdržení první úhrady, tj. k 14. 8. 2012, tedy na smluvní úrok vyčíslený v příloze číslo smlouvy o postoupení pohledávky na částku 68 496,60 Kč, ostatní příslušenství vyčíslené ke dni 25. 6. 2012 v příloze ke smlouvě o postoupení pohledávky na částku 15.595,86 Kč, smluvní úrok ve výši 10,31 % z jistiny pohledávky ve výši 589 454,42 Kč od 26. 6. 2012 do 14. 8. 2012 ve výši 8 309,22 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny pohledávky po splatnosti ve výši 23 990,21 Kč ve výši 253,99 Kč a ve zbývající části na jistinu pohledávky, se tato snížila ke dni 14. 8. 2012 na částku 443 652,77 Kč. Žalobkyně dále obdržela na úhradu dluhu od spoludlužníka jméno příjmení dne 28. 4. 2015 částku 290 000 Kč. Po započtení této úhrady nejprve na příslušenství pohledávky v pořadí úrok z prodlení, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z jistiny 443 652,77 Kč od 15. 8. 2012 do 28. 4. 2015 ve výši 92 939,87 Kč a dále na smluvní úrok ve výši 10,31 % p.a. z jistiny pohledávky ve výši 443 652,77 Kč od 15. 8. 2012 do 28. 4. 2015 ve výši 123 640 Kč a ve zbývající části na jistinu pohledávky, se tato snížila ke dni 28. 4. 2015 na částku 370 232,64 Kč. Žalovaná do dnešního dne zbývající část dluhu neuhradila. Se žalovanou byla vedena mimosoudní jednání, avšak tato nevedla k mimosoudnímu vyřešení záležitosti. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky na žalované zasláním výzvy k úhradě splatné pohledávky ze dne 28. 11. 2018, avšak následně již žalobkyně neobdržela od žalované žádnou reakci. Vzhledem k tomu, že je žalovaná v prodlení se zaplacením dluhu ve výši jistiny pohledávky 370.232,64 Kč, požaduje žalobkyně touto formou uhrazení jistiny ve výši 370 232,64 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z jistiny pohledávky ve výši 370 232,64 Kč od 29. 4. 2015 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 10,31 % p.a z jistiny pohledávky, ve výši 370 232,64 Kč od 29. 4. 2015 do zaplacení. Žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne 28.6.2012 s právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka rok jakožto postupitelem (dále jen jako„ právnická osoba“) písemnou Smlouvu o postoupení pohledávky (dále jen jako„ smlouva o postoupení“). Smlouvou o postoupení právnická osoba postoupila na žalobkyni pohledávku vyplývající z dále specifikované úvěrové smlouvy za žalovanými včetně veškerého příslušenství, vyčíslenou ke dni 25. 6. 2012 v příloze číslo ke smlouvě o postoupení na částku 673 546,88 Kč. Z této částky jistina činila 589 454,42 Kč, přičemž jistina po splatnosti činila částku 23 990,21 Kč a jistina do splatnosti částku 565 464,21Kč. Žalobkyně se tak stala ke dni podpisu Smlouvy o postoupení vlastníkem předmětné pohledávky včetně veškerého příslušenství. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uplatněný nárok na zaplacení neuznala. Namítla promlčení uplatněného nároku. Uvedla, že ke zesplatnění vymáhané pohledávky došlo ze strany právní žalobkyně dne 11. 9. 2012, kdy obdržela písemnou výzvu k zaplacení celé dlužné částky ve výši 689 10,30 Kč. Po této výzvě se s žalobkyní domluvila na splátkách, které platila až do ledna 2014, kdy proběhla poslední splátka a zaplatila tak celkem 299 457,45 Kč. Před tím ještě zaplatila přímo úvěrující bance částku 61 000 Kč. Žalovaná poukázala na to, že s hlavním dlužníkem z úvěrové smlouvy panem jméno příjmení uzavřela právnická osoba anonymizováno smír, na jehož základě byla uhrazena částka ve výši 290 000 Kč. Pokud tedy ke zesplatnění pohledávky došlo v září 2012, pak došlo k promlčení nároku žalobkyně. Žalobkyně uplatnila svoji pohledávku žalobou ze dne 26. 11. 2019. Žalovaná, jako úpadce, byla účastníkem insolvenčního řízení, probíhajícího od února 2014 do 31. května 2017, kdy řízení bylo zastaveno usnesením insolvenčního soudu č. j. insolvenční spisová značka, ze dne 27. 12. 2016 pro nedostatek podmínek řízení, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu č.j. insolvenční spisová značka, spisová značka ze dne 31. 5. 2017. V rámci insolvenčního řízení dne 3. 4. 2014, žalobkyně uplatnila přihláškou svoji pohledávku z úvěrové smlouvy. Insolvenční řízení bylo zastaveno z důvodu smrti manžela žalované, jako společného úpadce, když byl povoleno společné oddlužení manželů. V případě smrti jednoho z manželů- účastníků společného oddlužení, je třeba nejdříve vypořádat společné jmění manželů v rámci dědického řízení a insolvenční řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř. zastavit pro splnění podmínky uvedené v § 103 o.s.ř. za použití § 7 InsZ. Rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení není rozhodnutím ve věci samé, jedná se o tzv.„ jiné“ rozhodnutí o insolvenčním návrhu ve smyslu ustanovení § 142 InsZ. Promlčení se pak řídí ustanovením § 405 obchodního zákoníku, neboť právo bylo uplatněno před uplynutím promlčecí doby v řízení, ale toto neskončilo rozhodnutím ve věci samé. Pak platí, že po skončení řízení má věřitel lhůtu jednoho roku k podání žaloby k soudu. V posuzovaném případě došlo k ukončení insolvenčního řízení 31. 5. 2017, žalobkyně měla lhůtu k podání žaloby do 31. 5. 2018, pokud tak učinila až 26. 11. 2019, je její nárok promlčen. Žalobkyně s námitkou promlčení nesouhlasila. Uvedla, že po dobu trvání insolvenčního řízení se žalovanou došlo k přerušení plynutí promlčecí doby ve smyslu ustanovení § 404 obchodního zákoníku. Po skončení insolvenčního řízení ke dni 31. 5. 2017, pak zbývalo žalobkyni do uplynutí promlčecí lhůty zhruba 2,5 roku. Žalobkyně uvedla, že usnesení o zastavení insolvenčního řízení má povahu rozhodnutí ve věci samé a nelze aplikovat ustanovení § 405 odst. 1 ObchZ. Pokud podala žalobu v listopadu 2019, učinila tak včas a námitka promlčení není důvodná. Na základě předložených listinných důkazů a tvrzení soud zjistil následující skutkový stav. Ze žádosti o čerpání hypotečního úvěru ze dne 30. 1. 2008, z předložené úvěrové smlouvy číslo obchodních podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně příjmení a.s a jméno příjmení, celé jméno žalované a jméno příjmení, jako solidárními dlužníky, byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na částku 625 000 Kč, který se zavázali splácet ve 180ti měsíčních splátkách po 6 835,31 Kč. Ze souhrnného výpisu pohybů na úvěrovém účtu ze dne 13. 6. 2013 soud zjistil, že na úvěr přestalo být spláceno od června 2011. Postoupení pohledávky na žalobkyni soud zjistil z předložené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2012, její přílohy číslo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 7. 2012. Žalobkyně oznámením o okamžitém splacení ze dne 11. 9. 2012, s dodejkou doložila, že žalovaná byla vyzvána ke splacení celé dlužné částky, kterou žalobkyně zesplatnila ke dni 11. 9. 2012 a vyčíslila na 689 110,31 Kč. Přihláškou pohledávek ze dne 3. 3. 2014 bylo doloženo přihlášení pohledávky žalobkyně z úvěrové smlouvy do insolvenčního řízení zahájeného na návrh žalované a jejího manžela ve výši 560 017,94 Kč, která byla zjištěna jako zajištěná nevykonatelná pohledávka. Usnesením č.j. insolvenční spisová značka ze dne 27. 12. 2016 ve spojení s Usnesením sp. zn. insolvenční spisová značka, spisová značka ze dne 31. 5. 2017 bylo prokázáno zastavení insolvenčního řízení proti žalované. Výzvou k úhradě pohledávky – pokus o smír ze dne 28. 11. 2018, 25. 1. 2018 s podacím archem, žalobkyně doložila pokus o mimosoudní vyřízení věci. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. číslo jednací ze dne 9. 3. 2015 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s jméno příjmení smír, na základě kterého jí zaplatil částku 290 000 Kč. Po provedeném dokazování soud došel k závěru, že vznesená námitka promlčení je důvodná. V posuzované věci se jedná o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené v roce 2008. Právní úprava, která bude podle ustanovení § 3028 odst. 2 o.z. použita, se bude posuzovat podle dosavadních právních předpisů, kterými jsou zejména zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ ObchZ“) a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. V posuzované věci závazek žalované splatit dlužný poskytnutý úvěr ve výši 689 110,31 Kč vyplývá z předložené úvěrové smlouvy, výpisu z úvěrového účtu a výzvy k zaplacení a zesplatnění úvěru z 11. 9. 2012. Promlčecí doba je dle ustanovení § 397 ObchZ čtyři roky. Insolvenční řízení se žalovanou a jejím manželem vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. insolvenční spisová značka, bylo zahájeno 18. února 2014 a úpadek povolen usnesením ze dne 14. srpna 2014. Žalobkyně si přihlásila svoji pohledávku přihláškou dne 11. března 2014. Insolvenční řízení bylo zastaveno pro nedostatek podmínek řízení dne 31. 5. 2017. Rozhodnutí o zastavení řízení má povahu jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, kterým se řízení končí. V tomto soud neposoudil jako důvodnou argumentaci žalobkyně, že usnesení o zastavení insolvenčního řízení je rozhodnutím ve věci samé, kterým se řízení končí, když o návrhu na oddlužení bylo rozhodnuto povolením oddlužení a nelze aplikovat ustanovení § 142 InsZ. V případě insolvenčního řízení, je soud opačného názoru, když ustanovení § 142 InsZ, jednoznačně označuje typy rozhodnutí, vydaná v rámci insolvenčního řízení, která jsou jinými rozhodnutími o návrhu na oddlužení. Rozhodnutí o povolení oddlužení není jediným a konečným rozhodnutím o podaném návrhu. V posuzovaném případě se běh promlčecí doby, která počala běžet před 1. 1. 2014, řídí ustanovením § 405 odst. 2 ObchZ. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1774/2016). Podle ustanovení § 405 ObchZ., jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 až 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet. Podle odstavce druhého jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení. V posuzovaném případě promlčecí doba skončila v září 2016, s ohledem na přihlášení pohledávky v insolvenčním řízení, které skončilo zastavením 31. 5. 2017. Podstatnou je skutečnost, že insolvenční řízení neskončilo rozhodnutím ve věci samé, žalobkyně měla možnost podat žalobu k soudu ve lhůtě jednoho roku od skončení insolvenčního řízení, tj. do 31. 5. 2018. Žaloba byla podána dne 26. 1. 2019, po uplynutí promlčecí doby. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. S ohledem na důvodně uplatněnou námitku pomlčení žalobního nároku soud žalobu zamítnul. S ohledem na promlčení uplatněného nároku soud již neposuzoval důkazy prokazující důvodnost uplatněného nároku s ohledem na platnost úvěrové smlouvy, výši dlužné částky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 o.s.ř., kdy povinnost k jejich náhradě ve prospěch žalované uložil zaplatit neúspěšné žalobkyni. Celkové náklady řízení žalované ve výši 70 743,86 Kč sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 370 232,64 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 2 x 9 820 Kč za písemné podání samé (odpor a jeho doplnění, vyjádření z 12. 7. 2020), účast při ústním jednání soudu dne 21. 9. 2020, 29. 3. 2021, jednoho polovičního úkonu dle § 14 odst. 2 a.t. ve výši 4 910 Kč za účast na odročeném ústním jednání dne 27. 7. 2020, včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou na ústní jednání soudu náhrada za použití osobního vozidla ve výši 1 456 Kč za 300 ujetých km podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 x 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.