50 C 151/2023
č. j. 50 C 151/2023-34
V PLATNOSTIOkresní soud v Mostě rozhodl ve prospěch žalobkyně o náhradě bezdůvodného obohacení ve výši 155 342 Kč, které vzniklo z poskytnutí úvěru žalovanému při jeho nesvéprávnosti. Soud uznal smlouvu o úvěru za neplatnou, protože žalovaný byl v době uzavření smlouvy neschopen právně jednat kvůli trvalé mentální retardaci. Nárok na vrácení částky vyplývá z § 2991 a § 2993 občanského zákona, které upravují bezdůvodné obohacení a nárok na náhradu. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 43 672 Kč podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rubrum
Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí jméno příjmení bytem adresa žalovaného o 157 692,55 Kč s příslušenstvím I. Řízení se v části požadující zaplatit žalobkyni částku 2 620,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 194,07 Kč, úrok 10,99 % ročně z částky 156 692,55 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 244,16 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 157 870,55 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 155 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 43 672 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 6. 2022, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 158 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 480 Kč počínaje 14. 7. 2022 a konče poslední splátkou splatnou dne 14. 6. 2030. Žalovaný zaplatil ke dni podání žaloby pouze částku 2 658 Kč. Soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu č.j. číslo jednací ze dne 23. 5. 2022, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2022, omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen právních jednání s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života. Z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že žalovaný trpí středně těžkou mentální retardací, kdy jeho stav je trvalý a léčbou nezměnitelný. Žalovaný pak není schopen důstojné samostatné existence, neumí číst, psát ani počítat, dokáže se však podepsat, není schopen pochopit účel a smysl peněz, není schopen porozumět důsledkům uzavřených smluv. O této skutečnosti byla žalobkyně soudem informována, následně vzala částečně žalobu zpět s tím, že nadále bude požadovat pouze bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku II. rozsudku jako rozdílu mezi poskytnutými a vrácenými penězi. Žalobkyně uvedla, že je otázkou, zda byl žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy nesvéprávný, když opakovaně čerpal peněžní prostředky u žalobkyně a též je víceméně pravidelně splácel. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby soud řízení částečně zastavil v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalovaný, resp. jeho opatrovnice se k žalobě nevyjádřili, k ústnímu jednání se bez předchozí omluvy nedostavili. Žalobkyně se z jednání omluvila, vyjádřila se písemně, jak je uvedeno výše. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 158 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 2 658 Kč, jak soud zjistil z předloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Úvěr měl žalovaný splácet měsíčně po 2 480 Kč, jak soud zjistil z předložené smlouvy o úvěru, podepsané elektronicky dne 16. 6. 2022, což vyplývá z předloženého záznamu o podpisu klienta. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována, byly ověřeny příjmy žalovaného ve výši měsíčních mezd cca invalidního důchodu 14 840 Kč, byly ověřeny veřejné databáze, kdy z jedné nebylo zjištěno nic závadového a z druhé vyplývá nižší riziko pro poskytnutí úvěru. Je nutné uvést, že žalovaný byl stávajícím klientem žalobkyně, měl u ní založený bankovní účet, žalobkyně tak měla přehled o jeho výdajích a příjmech. schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Nicméně soud nemůže odhlédnout od skutečnosti, že žalovaný v okamžiku podpisu úvěrové smlouvy byl osobou nesvéprávnou, která nemohla platně smluvně jednat v rozsahu předmětu smlouvy ve výši 158 000 Kč s příslušenstvím, což deklarovalo soudní rozhodnutí zdejšího soudu č.j. 19 Nc 13001/2020-144 ze dne 23. 5. 2022. Žalobkyně výzvou ze dne 16. 7. 2023 s poštovním podacím archem prokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel ze shora uvedených zákonných ustanovení a uzavřel, že žalovaný nemohl platně uzavřít smlouvu o úvěru, neboť v době jejího uzavření byl osobou se sníženou svéprávností, v jejímž důsledku nebyl schopen platného právního jednání směřujícího k uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru soud posoudil jako neplatnou. Poskytnuté peněžní prostředky ve výši 158 000 Kč jsou bezdůvodným obohacením, které vzniklo žalovanému jejich přijetím. Žalobkyně prokázala výpisem z úvěrového účtu žalovaného, že mu uvedenou částku odeslala na účet. Z výpisu z účtu žalovaného pak soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 658 Kč. Rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou ve výši 158 000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 2 658 Kč je bezdůvodným obohacením, které je žalovaný povinen na výzvu žalobkyně vydat. Žalobkyně prokázala výzvou k zaplacení ze dne 3. 7. 2023, že vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, dostal se do prodlení a žalobkyně podle ustanovení § 1968 o. z., může jako věřitel vymáhat splnění dluhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 672 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 157 692,55 Kč sestávající z částky 7 420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovení § 160 o.s.ř. jako třídenní. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.