50 C 156/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 17 131,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 131,22 Kč, smluvní úrok ve výši 4 244 Kč, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 883,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 769,71 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. V části požadující zaplatit, kapitalizovaný úrok ve výši 720,27 Kč, úrok 29,49 % ročně z částky 9 769,71 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 17 131,22 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným 4. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 8 959 Kč, to vše nejpozději do 15. 9. 2022. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru pouze 500 Kč, přičemž poslední platbu učinil 19. 11. 2021. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Dne 16. 12. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy úvěru na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 4. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 8 959 Kč, to vše nejpozději do 15. 9. 2022.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru celkem zaplatil 500 Kč, přičemž poslední platbu učinil 19. 11. 2021.

6. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalovaného. Jako příjmy žalovaného zjistila původní věřitelka částku 25 000 Kč a jako výdaje částku 5 000 Kč Tyto údaje ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného a nahlédnutím do bankovního účtu žalovaného. Žalovaný v době uzavření smlouvy žil s rodiči a pracoval.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že 16. 12. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 4. 11. 2021, [číslo] poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 8 959 Kč, to vše nejpozději do 15. 9. 2022. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalovaného. Jako příjmy žalovaného zjistila původní věřitelka částku 25 000 Kč a jako výdaje částku 5 000 Kč Tyto údaje ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného a nahlédnutím do bankovního účtu žalovaného. Žalovaný v době uzavření smlouvy žil s rodiči a pracoval. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru 500 Kč, přičemž poslední platbu učinil 19. 11. 2021. Dne 16. 12. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy úvěru na žalobkyni.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení, vyhověl, protože se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že původní věřitelka splnila veškeré své zákonné povinnosti, tj. řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů a ověřením těchto údajů z relevantních zdrojů a stejně tak splnila veškeré své smluvní povinnosti spočívající v poskytnutí úvěru dle podmínek ujednaných ve smlouvě. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním, když nevrátil úvěr řádně a včas. V části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku i za dobu po skončení trvání smlouvy, soud žalobu zamítl z následujících důvodů.

16. Z obsahu smlouvy plyne, že účastníci smlouvy si na přední straně smlouvy zcela srozumitelně ujednali, že žalovaný vrátí kromě poskytnuté zápůjčky též souhrnný poplatek, který zahrnuje mimo jiné pevnou částkou stanovený úrok za poskytnutí zápůjčky. Pokud žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku i po skončení smlouvy s odkazem na znění smluvních podmínek, pak soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že k takovému ujednání nelze přihlížet.

17. V projednávané věci je zřejmé, že mezi účastníky se i v případě těchto smluv jedná o vztah podnikatele a spotřebitele, neboť původní věřitelka jednala v rámci své podnikatelské činnosti; žalovaná však jako fyzická osoba nikoli. Uzavřená smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Úprava spotřebitelských smluv vychází ze směrnice Rady 96/13 EHS z 5. 4. 1993 o zneužívajících podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. § 1813 o. z. zakazuje ve spotřebitelských smlouvách ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Soud dospěl k závěru, že ujednání této smlouvy, jak jsou formulována, zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry a přiměřenosti. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. V projednávané věci byl mezi účastníky jasně a srozumitelně, v textu na přední straně smlouvy, dohodnut mimo jiné úrok za poskytnutou zápůjčku, jakož i způsob jeho zaplacení. Nárok na zaplacení úroku za dobu po ukončení trvání smlouvy (resp. po uplynutí doby pro zaplacení poslední splátky) až do zaplacení pak žalobce dle názoru soudu zcela překvapivě a nepochopitelně opírá o smluvní podmínky, které by měly zásadně sloužit k ujednáním technického charakteru (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11, bod 28. až 30.), nikoli ke smluvním ujednáním, které jsou podstatnou náležitostí smlouvy. Článek smluvních podmínek utvrzuje spotřebitele v délce trvání smlouvy a lze připustit, že zmínku o tom, že účinnost smlouvy se za určitých podmínek prodlouží, v něm lze nalézt. Ovšem jednoznačné spojení prodloužení účinnosti smlouvy a povinnosti splacení smluvního úroku nikoli; k této informaci musí spotřebitel naopak dojít složitým odkazem na jednotlivé články smluvních podmínek a složitě dovozovat, jaký je význam každého jednotlivého ustanovení samostatně i v jejich vzájemné souvislosti. Konkrétně smlouva hovoří o tom, jaká je úroková sazba vyjádřena v přepočtu na procenta, článek 9 smluvních podmínek hovoří o době trvání smlouvy a prodloužení její účinnosti, explicitní vyjádření tak zásadní informace, že prodloužení účinnosti smlouvy rovná se placení smluvního úroku až do úplného zaplacení dluhu však chybí; jinými slovy, tímto způsobem vyjádřená zásadní smluvní povinnost musí průměrnému spotřebiteli nutně uniknout, tím spíš, že informace na přední straně smlouvy vedou spotřebitele k domněnce, že tato částka úroků je konečná. Soud proto považuje tento způsob ujednání o smluvních úrocích v rozporu s požadavkem poctivosti a proto mu právní ochranu nepřiznal.

19. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru a souhrnného poplatku a z důvodu prodlení žalovaného přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. V části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku za dobu po ukončení smlouvy, soud žalobu zamítl, jelikož k nepřiměřenému ujednání smluvních podmínek a smlouvy nepřihlížel.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 131,22 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.