50 C 185/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 5 060 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba na uložení povinnosti, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 060 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 5 060 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyni se neukládá povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 5 060 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] („ původní věřitelka“) s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce poplatek 1 060 Kč, to vše do [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila původní věřitelka dne [datum] na žalobkyni.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud vyzval žalobkyni, aby předložila důkaz prokazující, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila původní věřitelka na žalobkyni a poučil ji, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a neúspěchu ve věci. Žalobkyně důkaz na výzvu soudu nepředložila.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Soud tak učinil skutkový závěr, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce poplatek 1 060 Kč, to vše do [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho.

7. Soud nemá za prokázané, že původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

9. Na základě učiněného skutkového závěru a s odkazem na citované zákonné ustanovení soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jelikož žalobkyně, ačkoliv byla poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, neprokázala nabytí vlastnického práva k pohledávce, která byl předmětem tohoto řízení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly.