50 C 189/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 18 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 020 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části požadující zaplatit částku 8 880 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 660,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 688,65 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od datum do datum ve výši 8,5 % ročně, dále zákonný úrok z prodlení z částky 1 980 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrok 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, zamítá.

III. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 18 900 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným datum smlouvu o zápůjčce číslo jejímž obsahem byla povinnost původní věřitelky poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 8 880 Kč, to vše prostřednictvím týdenních splátek ve výši 360 Kč, nejpozději do datum. Žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil pouze 1 980 Kč, přičemž poslední platbu učinil datum. Původní věřitelce tak dnem následujícím po dni splatnosti poslední splátky vznikl vedle původního nároku též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení 23,72 % ročně. Dne datum postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování potřebné k rozhodnutí ve věci. Ze smlouvy zápůjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným datum smlouvu o zápůjčce číslo jejímž obsahem byla povinnost původní věřitelky poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 8 880 Kč, to vše prostřednictvím týdenních splátek ve výši 360 Kč nejpozději do datum.

4. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy zaplatil pouze 1 980 Kč, přičemž poslední platbu učinil datum.

5. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce provedla původní věřitelka posouzení úvěruschopnosti žalovaného a posoudila žalovaného jako úvěruschopného, když zjistila jako čistý měsíční příjem žalovaného částku částka a jako měsíční výdaje žalovaného částku částka Tyto údaje ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila dne datum pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.

7. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum.

8. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytla původní věřitelka žalovanému plnění ve výši 12 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaný původní věřitelce 1 980 Kč. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce následně dne datum postoupila původní věřitelka na žalobkyni a ta žalovaného vyzvala k zaplacení nejpozději do datum.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud po právní stránce věc následovně. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 9 odst. 4 z. s. ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu činila částka životního minima jednotlivce v době uzavření smlouvy 3 126 Kč.

17. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu činila částka existenčního minima jednotlivce v době uzavření smlouvy 2 020 Kč.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že původní věřitelka porušila svou zákonnou povinnost řádně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Po odečtení 4 týdenních splátek z měsíčního příjmu žalovaného poníženého o měsíční výdaje žalovaného zbylo žalovanému částka na ostatní výdaje. S takovýmto zůstatkem nemohl žalovaný být schopen zaplatit jakékoliv mimořádné výdaje případně si tvořit rezervy. Nad to částka částka je hluboce pod hranicí životního minima a dokonce i pod hranicí existenčního minima.

19. Protože je smlouva o zápůjčce z výše popsaných důvodů absolutně neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalovanému plnění ve výši 12 000 Kč a za toto plnění obdržela od žalovaného 1 980 Kč. Původní věřitelka resp. žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 020 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a obdrženým plněním.

20. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku z datum, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně má dle ust. § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobě požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož jejich úspěch ve věci byl relativně shodný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.