50 C 2/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 55 463 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se v části požadující zaplatit částku 4 160 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 28. 7. 2022 do zaplacení, dále částku 661,57 Kč a úrok 41,79 % ročně z částky 40 000 Kč od 28. 7. 2022 do 20. 8. 2022 ve výši 1 070,53 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>III. V části požadující zaplatit částku 3 886 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 886 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení, částku ve výši 6 755,78 Kč, úrok ve výši 25 % ročně z částky 40 000 Kč od 28. 7. 2022 do 20. 8. 2022 ve výši 640,43 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 7. 2022 dosáhne částky 138 528 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 602,29 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mostě na soudním poplatku 513 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 3. 1. 2023, ve znění jejího doplnění ze dne 27. 2. 2023, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 55 463 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 3. 4. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu se zápůjčním úrokem ve výši 66,79 % ročně prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 2 405 Kč. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr ani přes upomínky ničeho uhradil. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 40 000 Kč, zápůjčních úroků v kapitalizované výši 6 648,70 Kč, smluvních pokut v celkové výši 8 415,35 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a smluvního úroku v kapitalizované výši 1 710,96 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky 40 000 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

1. Soud ve věci nařídil první jednání na den 15. 5. 2023 a věc projednal dle § 101 odst. 3, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, právní zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila. Soud tak jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 4 160 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 160 Kč od 28.7.2022 do zaplacení, částky 661,57 Kč, a smluvního úroku v kapitalizované výši 1 070,53 Kč představující smluvní úrok ve výši 41,79 % ročně z částky 40 000 Kč od 28. 7. 202 do 20. 8. 2022. Soud proto ve výroku I. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 2 o.s.ř.

3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

4. Z Návrhu na uzavření úvěrové smlouvy/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 4. 2022 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se zápůjčním úrokem ve výši 66,79 % ročně, prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 2 405 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku ohledně, které bude žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od zesplatnění úvěru a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Smlouva o úvěru byla žalobkyní schválena dne 5. 4. 2022. Součástí oznámení o schválení úvěrové smlouvy byl i splátkový kalendář.

5. Doklad o vyplacení úvěru potvrzuje, že byla z účtu žalobkyně na účet [číslo] [bankovní účet] poukázána dne 4. 4. 2022 částka 40 000 Kč.

6. Ze zprávy [obec] [anonymizována dvě slova] vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaný.

7. Hodnocení klienta prokazuje, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán s příjmem 33 000 Kč měsíčně. Náklady na bydlení činily 2 603 Kč, životní minimum bylo stanoveno částkou 3 860 Kč. Další úvěry a půjčky žalovaný neměl. Finanční zůstatek žalovaného tak činil 25 537 Kč.

8. Kopie občanského žalovaného dokládá pouze to, že jí žalobkyně disponuje. 9. [právnická osoba] – mzda za období únor 2022 potvrzuje, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 34 837 Kč.

10. Z potvrzení o příjmu ze dne 24. 3. 2022 vyplývá, že průměrný čistý příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činí 33 760 Kč. Ze mzdy nejsou prováděny žádné srážky.

11. Lustrace registru [příjmení] ze dne 15. 3. 2022 byla bez negativního záznamu. 12. [anonymizováno] report ze dne 2. 4. 2022 prokazuje, že CBS skóre žalovaného je 361, tj. menší riziko, lepší segment klientů.

13. Z Karty klienta se podává, že žalovaný neuhradil řádně již první splátku, splatnou dne 22. 5. 2022.

14. Z výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22. 6. 2022 a ze dne 25. 7. 2022, soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek před zesplatněním úvěru spolu s upozorněním, že v opačném případě dojde ke zesplatnění celého úvěru.

15. Z oznámení ze dne 26. 7. 2022 vyplývá, že žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu neplnění platebních povinností žalovaným. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.

16. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 12. 2022 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

17. Z Předsmluvního formuláře, Prohlášení klienta, Dodejky s podpisem žalovaného dne 11. 4. 2022, Výpisu ze seznamu registrovaných subjektů finančního trhu, Dodatku [číslo] k návrhu úvěrové smlouvy a Podpisu na dálku - smlouva o spotřebitelském úvěru soud žádná zjištění nečerpal, neboť neobsahují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

18. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).

19. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

29. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se smluvním úrokem ve výši 66,79 % ročně prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 2 405 Kč. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil.

30. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

31. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

32. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

33. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

34. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Žalobkyně při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z lustrací databází ISIR, [příjmení], NRKI, Registru neplatných dokladů MVČR, dokladů o příjmech žalovaného a údajů sdělených žalovaným. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila žádné doklady o výdajích žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.

35. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 40 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného (viz výrok II). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky.

36. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuvedl žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit míru možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohl žalovaný dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející.

37. S ohledem na výše uvedené, soud žalobu co do zbývající jistiny ve výši 3 886 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 755,78 Kč, smluvního a zákonného úroku z prodlení, zamítl jako nedůvodnou (viz výrok III).

38. O náhradě nákladů řízení (viz výrok IV) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 40 000 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 28 446,12 Kč (částka 3 886 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 886 Kč od 28. 7. 2022 do dne vyhlášení rozsudku dne 17. 7. 2023 v kapitalizované výši 6 402,54 Kč, částka 6 755,78 Kč, úrok ve výši 25 % ročně z částky 40 000 Kč od 28.7.2022 do 20.8.2022 ve výši 640,43 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 8. 2022 do dne vyhlášení rozsudku dne 17. 7. 2023 v kapitalizované výši 4 262,19 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Dále pak částka 4 160 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 160 Kč od 28. 7. 2022 do dne vyhlášení rozsudku dne 17. 7. 2023 v kapitalizované výši 606,90 Kč, částka 661,57 Kč a úrok ve výši 41,79 % ročně z částky 40 000 Kč od 28. 7. 2022 do 20. 8. 2022 v kapitalizované výši 1 070,53 Kč, když v tomto rozsahu požádala žalobkyně o zpětvzetí žaloby). Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 58 % a žalovaný byl úspěšná ve výši 42 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017 nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Rozdíl činí 16 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, účast na jednání dne 15. 5. 2023) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) 4 x 3 340 Kč a za 1 úkon právní služby 1 x 1 670 Kč (předžalobní výzva) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 2 a.t. (z tarifní hodnoty 55 064,05 Kč, když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.) tj. celkem odměna 15 030 Kč, a náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t., tj. celkem 1 500 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 16 530 Kč, 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 513 Kč, tj. celkem 22 514,30 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 16 %, tj. 3 602,29 Kč.

39. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby.

40. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly uložení jiné lhůty. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

41. Žalobkyně je povinna doplatit České republice - Okresnímu soudu v Mostě na nákladech řízení spočívajících v soudním poplatku částku 513 Kč (soudní poplatek za žalobu). Dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí správná výše soudního poplatku z peněžitého plnění 50 241,78 Kč (předmět řízení po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby) částku 2 513 Kč. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku pouze částku 2 000 Kč. Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit ve lhůtě tří dnů dle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.