50 C 207/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 310 976,81 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 310 976,81 Kč a dále úrok 9,49 % ročně z částky 310 976,81 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 310 976,81 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 69 527,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 288 442,64 Kč, smluvní pokuty 500 Kč (1x 500 Kč za prodlení s úhradou splátky), neuhrazené úroky ke dni zesplatnění ve výši 20 696,17 Kč, neuhrazené pojistné 1 338 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] ze dne 5. 8. 2019 mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč s úrokem 9,49% ročně, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 84 měsíčních splátkách po 5 020 Kč. Žalovaný uhradil splátky splatné 9/ 2019 až 3/ 2020 v sedmi úhradách v celkové výši 32 262 Kč. Dne 5. 11. 2020 byla žalovanému marně zaslána výzva před zesplatněním pro prodlení s úhradami, ke dni 5. 1. 2021 byl úvěr zesplatněn. K posouzení úvěruschopnosti uvedla žalobkyně historické kvality svého posuzování, konkrétně užívá výpisy z účtu, doklady o příjmech, ověřuje informace od žadatelů o úvěru vůči životnímu minimu a normativním nákladům na bydlení, užívá NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík. Příjem žalovaného byl verifikován ve výši 20 793 Kč, celkové příjmy domácnosti, tj. se ženou a dvěma dětmi ve výši 34 794 Kč, výdaje ve výši 22 500 Kč, úvěrové zprávy k žalovanému nejsou negativní, minimální disponibilní příjem žalovaného byl 8 065 Kč, splátka včetně pojištění činila 5 020 Kč. Žalovaný zadal SMS kód potřebný k uzavření úvěrové smlouvy v prostředí osobního profilu.

2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednáním se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru uzavřené dne 5. 8. 2019 soud zjistil, že dle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 6 000 Kč, úrok ve výši 9,49% ročně a měsíční pojistné ve výši 446 Kč. Měsíční splátka byla ve výši 5 466 Kč, počet splátek 84. Celková částka k zaplacení byla uvedena ve výši 421 433,76 Kč Smlouva byla žalovaným podepsána SMS kódem 725243. Ve smlouvě jsou uvedeny identifikační údaje žalovaného, jako jsou jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, bankovní spojení [bankovní účet].

5. K doložení zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně předložila pracovní smlouvu žalovaného, výpis z bankovního účtu žalovaného, jak je uveden shora, kopii občanského a řidičského průkazu, záznamy o dotazech v registrech bankovních i nebankovních subjektů.

6. Z výpisu transakcí soud zjistil, že dne 5. 8. 2019 byla na účet žalovaného odeslána částka 300 000 Kč.

7. Z listiny nazvané Aktuální stav zesplatněného úvěru [číslo], soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem sedm splátek od září 2019 do března 2020, každá ve výši 5 466 Kč. Rovněž obsahuje vyčíslení dlužné částky v souladu se žalobou.

8. Z dopisu ze dne 2. 11. 2020 a detailní informaci k zásilce, která uvádí jako den předání k přepravě 5. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě čtyř dlužných splátek. Z dopisu ze dne 12. 2. 2021 a detailní informaci k zásilce, která uvádí jako den předání k přepravě 15. 2. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla oznámena ztráta výhody splátek a byl vyzván k úhradě dlužné částky 310 976,81 Kč do 30ti dnů od doručení tohoto dopisu.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Přestože smlouva o úvěru není podepsána žalovaným, dospěl soud s ohledem na telefonní hovor k závěru, že žalovaný žádal o úvěr, telefonicky mu byly poskytnuty základní informace o úvěru, žalovaný s podmínkami úvěru souhlasil, bylo mu sděleno, jak uzavřít smlouvu o úvěru a že mu budou zaslány ještě podrobné informace, tedy smlouva o úvěru byla uzavřena se žalovaným a tento znal smluvní podmínky, proto také částečně hradil úvěrové splátky.

10. Co se týče úvěruschopnosti žalovaného, soud dospěl k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný s ohledem na výši splátky úvěru. Příjmy žalovaného byly doloženy výpisy z jeho účtu, pracovní smlouvou, žalovaný neměl exekuci. Úvěruschopnost žalovaného tak byla nejen posuzována v dostatečném rozsahu, ale žalovaný byl i s ohledem na disponibilní příjmy schopen úvěr splácet.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek je splatný.

13. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Bylo prokázáno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, soud proto přiznal smluvní pokuty v požadované výši, neboť tyto nejsou v rozporu s právní úpravou.

14. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě.

16. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 69 527,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 549 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 310 976,81 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. a z částky 4 790 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 610 Kč ve výši 9 368,10 Kč.