50 C 218/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupena obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně , bytem Adresa zmočněnkyně pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, a dále zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.

II. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen, právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o úvěru č., hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně dohodnutý úvěr poskytla žalované převodem na její účet číslo , č. účtu, a to dne , datum, . Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem nejpozději do , datum, . K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku v kapitalizované výši , částka, . Žalobkyně se dále domáhala uhrazení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné částky od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a nesouhlasila s ní. Uvedla, že s právní předchůdkyní žalobkyně neuzavřela předmětnou smlouvu úvěru. O celé záležitosti se dozvěděla až když byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky. Zjistila, že úvěrovou smlouvu jejím jménem, za použití jejího účtu uzavřela její vnučka, , jméno FO, , a to dokonce ve více případech. Na vnučku podala trestní oznámení na policii, jehož kopii předložila. Dále uvedla, že k jejímu účtu měla přístup její vnučka, což využila odeslala potvrzující platbu ve výši , částka, a když byly peníze z úvěrové smlouvy připsány na její účet, tak vnučka bez jejího souhlasu a účasti tyto převedla na účet třetí osoby. O celé věci jí vnučka pouze předem požádala, zda by mohla pro svoji kamarádku, paní , jméno FO, , kterou také znala, použít žalované účet, kde by banka mohla poslat peníze z úvěru, který si vezme její kamarádka. Protože žalovaná v tomto neviděla nic špatného, takovéto použití svého účtu odsouhlasila. Navrhla, aby byla vůči ní žaloba zamítnuta a povinnost zaplatit žalovanou částku uložena její vnučce a paní , jméno FO, .

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jako dlužník je uvedena žalovaná s uvedením svého rodného čísla a telefonního spojení číslo telefonu , tel. číslo, . Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ve výši , částka, , a to poukázáním na bankovní účet , č. účtu, dne , datum, . Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem v termínu a výši uvedené ve smlouvě o úvěru.

4. Výpis z bankovního účtu prokazuje, že byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, poukázána dne , datum, částka , částka, a ze stejného účtu byla právní předchůdkyni žalobkyně zaslána částka , částka, dne , datum, . Jiná potvrzení o platbách předložena nebyla.

5. Zpráva , právnická osoba, ., prokazuje, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla v době poskytnutí úvěru právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná6. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , spolu s doklady o odeslání, vyplývá, že žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně i žalobkyní samotnou opakovaně upomínána k úhradě dlužné částky a vyzvána k jejímu zaplacení před podáním žaloby.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne , datum, , jak je doloženo poštovním podacím lístkem.

8. Z protokolu o výslechu obviněné , jméno FO, ze dne , datum, a záznamu o podaném vysvětlení ze dne , datum, , vyplývá, že jménem žalované uzavřely spolu s kamarádkou , jméno FO, více spotřebitelských úvěrů. Jako telefonní spojení použily telefonní číslo , tel. číslo, , které patří synovi , jméno FO, , jménem , právnická osoba, . Žalovaná poslala paní , jméno FO, ofocený občanský průkaz, aby si mohla založit bankovní konto, jiný účel v tom od žalované nebyl. O uzavřené úvěrové smlouvě žalovaná nevěděla, stejně ani o tom, že by peníze z nich prošly jejím účtem. V případě jedné úvěrové smlouvy od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . ve výši , částka, na žádost paní , jméno FO, odeslala částku , částka, , která jí přišla na účet pro paní , jméno FO, .

9. Okresní státní zastupitelství v , Anonymizováno, podalo pod sp. zn. , spisová značka, dne , datum, u Okresního soudu v , Anonymizováno, ( sp. zn. , spisová značka, ) obžalobu na , jméno FO, a , jméno FO, , že v rámci sjednání předmětného revolvingového úvěru tento sjednali bez předchozího vědomí žalované a za použití jejích osobních údajů, ke kterým měli přístup z dřívější doby a , jméno FO, je bez vědomí žalované převedla z účtu žalované na svůj účet, odkud je vybrala v hotovosti a část peněz předala , jméno FO, .

10. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).

11. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 440 o. z. odst. 1 překročí-li zástupce zástupčí oprávnění zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného jedná osoba, která k tomu není oprávněná. Podle odst. 2 téhož ustanovení, není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama a osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil to, co bylo ujednáno anebo aby nahradil škodu.

13. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně měla poskytnout žalované úvěr ve výši celkem , částka, . Posuzovanou smlouvu o úvěru ve skutečnosti uzavřela třetí osoba, která k tomuto jednání nebyla žalovanou zmocněna, bez jejího vědomí, a to za použití osobních údajů žalované a jejího bankovního účtu, které měla k dispozici z minulosti, jako vnučka žalované, nebo vylákaných pod falešnou záminkou zřízení bankovního účtu, na který by mohly být posílány finanční prostředky , jméno FO, . Ihned poté, co se žalovaná dozvěděla o uzavření úvěrových smluv na její jméno, podala trestní oznámení na svou vnučku , jméno FO, a její kamarádku , jméno FO, , které vedlo k jejich trestnímu stíhání pro úvěrový podvod a podání obžaloby na obě jmenované. Z předložených listin se nepodává řádné zkoumání úvěruschopnosti dlužnice, když uvedené telefonní spojení, emailová adresa nejsou žalované, tato nedokládala své majetkové, příjmové a výdajové poměry. Finanční prostředky ve výši , částka, , z účtu žalované vyzvedla , jméno FO, , bez vědomí žalované, a tyto použila pro potřebu svoji i , jméno FO, .

23. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

24. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

26. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

28. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru na jméno žalované. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila doklad o příjmech žalované ani žádné doklady o výdajích žalované. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí a žalobkyně by tak měla právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, .

29. S ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného případu však soud žalovanou nezavázal k vydání bezdůvodného obohacení ve výši částky, kterou právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na její bankovní účet. V tomto konkrétním případě má soud za prokázané, že smlouva o úvěru byla sjednána bez vědomí žalované a pokud byly peníze připsány na její účet, pak tyto byly obratem převedeny ve prospěch účtu , jméno FO, , která úvěr sjednávala, a nelze hovořit o tom, že by se dostaly do dispoziční sféry žalované, když ta o úvěrové smlouvě a o připsání částky , částka, na její účet, neměla povědomost. Celá záležitost byla plně v režii , jméno FO, a , jméno FO, s tím, že jejich jednání ve věci sjednání posuzovaného úvěru naplňuje zákonné znaky spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Za této situace soud neuložil povinnost žalované k vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni, když není v této věci právně odpovědná. Osobami, které by měly žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat, resp. nahradit tak vzniklou škodu jsou , jméno FO, a , jméno FO, , které peníze od právní předchůdkyně žalobkyně vylákaly v důsledku trestněprávního jednání.

30. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou vůči žalované zamítnul.

31. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná, byť ve sporu úspěšná, neprokázala, že by jí v souvislosti s tímto řízením nějaké účelně vynaložené náklady vznikly.