50 C 33/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání movitých věcí <b>I. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhá po žalované uložení povinnosti vydat žalobkyni tyto prvky lešenářského materiálu:</b> <b>i) 20 ks spodních dílů ([anonymizována dvě slova])</b> <b>ii) 10 ks stojek s nástavcem o délce 0,50 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>iii) 24 ks stojek s nástavcem o délce 2,00 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>iv) 2 ks příčníků o délce 0,73 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>v) 18 ks příčníků o délce 2,57 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>vi) 30 ks příčníků o délce 3,07 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>vii) 29 ks U-příčníků o délce 0,73 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>viii) 2 ks diagonál o rozměrech 2,00 m x 3,07 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>ix) 1 ks U-příhradového příčníku o délce 3,07 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>x) 6 ks lešenářských podlah o rozměrech 2,57 m x 0,32 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>xi) 6 ks lešenářských podlah o rozměrech 3,07 m x 0,32 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>xii) 3 ks lešenářských průchozích podlah o rozměrech 3,07 m x 0,32 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>xiii) 4 ks lešenářských pevných spojek 19 mm ([anonymizována dvě slova])</b> <b>xiv) 1 ks lešenářské otočné objímkové spojky 19 mm ([anonymizována dvě slova])</b> <b>xv) 20 ks lešenářských nánožek 0,60 m ([anonymizována dvě slova])</b> <b>xvi) 1 ks lešenářské podlážky dřevěné</b> <b>xvii) 1 ks lešenářské pozinkované trubky 1,0 m</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 14 155,06 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalované.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 31. 3. 2020, se žalobkyně po žalované domáhala vydání souboru movitých věcí, lešenářského nářadí, v rozsahu, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozhodnutí (dále jen„ soubor lešení“). Uvedla, že je výlučným vlastníkem souboru lešení, které využívá ve své podnikatelské činnosti, v jejímž rámci provádí montáž a demontáž velkých souborů průmyslového lešení a lešenářského materiálu. Soubor lešení byl zajištěn Policií ČR na pozemcích, které jsou ve spoluvlastnictví žalované a jejího manžela [jméno] [příjmení] [příjmení]. Policie soubor lešení následně dne 9. 11. 2017 vydala žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání souboru lešení, ale ta jej nikdy nevydala, ani částečně. Žalobkyně má soubor lešení označen specifickou barevnou kombinací a na některých dílech je tzv. mikroúderem vyražena firma žalobkyně. Podle těchto znaků žalobkyně bezpečně poznala, že se jedná o její lešení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná bez právního důvodu zadržuje movité věci ve vlastnictví žalobkyně, domáhala se jejich vydání.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že pokud jsou v žalobě uvedeny jednotlivé části lešení, tak se nemůže vyjádřit k tomu, zda toto lešení má vůbec ve svém držení, resp. ve svém držení má nějaké části lešení, rozhodně však v menším počtu, než je uvedeno v žalobě. Pokud se týká lešení, které žalobkyně tvrdila, že je její, tak toto si odvezla již v r. 2017 poté, co si jej žalovaná formálně od žalobkyně pronajala. Zbytek lešení, které má uložené na chalupě v [obec], zakoupila v roce 2010 přes internet. Dále namítá, že žalobkyně nepředložila důkaz prokazující vlastnictví k věcem, jejichž vydání se domáhá. Navíc jediné lešení, které má ve svém držení je to, které zakoupila v roce 2010 a stejně by jej nebyla povinna vydat s ohledem na jeho vydržení, kdy minimálně až do roku 2017 byla oprávněně přesvědčená, že je jejím vlastnictvím. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala vlastnictví k věcem, jejichž vydání se domáhá, ani to, že by je žalovaná neoprávněně držela, navíc za situace, kdy před podáním žaloby ze strany žalobkyně nebyla ani jednou vyzvána k jejich vydání, navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

3. K nařízenému ústnímu jednání na den 16. 9. 2020 od 9.00 hodin, se žalobkyně nedostavila, její právní zástupce v den jednání, v 8:44 hod., doručil do datové schránky soudu omluvu a žádost o odročení jednání z důvodu respiračního onemocnění, požadované důkazy soudu nepředložil, ač byl k tomu soudem usnesením [číslo jednací] ze dne 1. 6. 2020, vyzván.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Oba účastníci jsou podnikatelé, žalovaná jako OSVČ. Z výpisu z listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] soud zjistil, že žalovaná spolu s manželem jsou spoluvlastníky stavební parcely [anonymizováno] spolu se stavbou a dále pozemku [číslo]. Ze spisu vedeného Policií ČR, územním odborem [obec], obvodním oddělením [obec] [obec], [číslo jednací] soud zjistil, že žalobkyně dne 3. 8. 2017 oznámila, že na pozemku žalované se nachází lešení, které je ve vlastnictví žalobkyně, následně po příjezdu policie na místo zjistil, že lešení je skutečně žalobkyně, ale žalovaná jej má od žalobkyně zapůjčené. Z podání vysvětlení zaměstnance fy. [anonymizována tři slova] [právnická osoba] pana [jméno] [příjmení] vyplývá, že u žalované nalezl 91 kusů lešenářského materiálu, který byl označen jejich barevným označením, šedou barvou. Uvedl, že se jedná o lešenářský materiál od výrobce [anonymizováno], který se soukromníkům v republice neprodává a souhlasil s jeho uložením na policejní stanici po dobu šetření.

5. Žalovaná na policii dne 15. 8. 2017, vypověděla, že v roce 2011 na inzerát na internetovém portále [webová adresa], který nabízel prodej lešenářského materiálu, odpověděla kladně a zakoupila od nějakého muže, který jí sdělil, že končí s podnikáním, lešenářský materiál za cenu 20 000 Kč, protože opravovali dům na [obec]. Lešení kolem domu postavili v roce 2015 a dne 3. 8. 2017 jí volal pan [příjmení], zaměstnanec žalobkyně, že uviděl na jejich pozemku lešení jejich firmy. Uvedl, že lešení je natřeno jejich barvami (žlutá, modrá, červená) a na některých částech byl vyražen název [anonymizováno]. Domluvila se s ním, že si na nezbytně nutnou dobu k provedení oprav domu pronajme lešení a zbytek, který je označen barvami žalobkyně si odveze, což se stalo 4. 8. 2020. Dne 15. 8. 2020 se dostavil zaměstnanec žalobkyně znovu k jejich domu a chtěl si odvézt zbytek lešení, s tím žalovaná nesouhlasila, když se dostavil další muž z jiné firmy a nárokoval si část lešení, že je majetkem jejich firmy. Proto zavolala policii a až do vyjasnění celé věci se lešení dne 15. 8. 2017, odvezlo na policejní stanici. Zaměstnanec žalobkyně [jméno] [příjmení] uvedl dne 15. 8. 2017, že dne 3. 8. 2017 se dostavil na pozemek žalované v obci [obec], kde zjistil, že u domu [adresa] se nachází postavené lešení z dílů v majetku firmy žalobkyně, výrobce [anonymizována dvě slova], které bylo označeno barevným značením žalobkyně, to je žluté pruhy na jednom konci a modré pruhy na druhém konci a případně vyražením názvu firmy žalobkyně na kratších dílech v modrém pruhu. Zároveň informoval zástupce firmy [anonymizováno], když poznal na lešení označení dílů používané touto firmou. S žalovanou uzavřel nájemní smlouvu na lešení do 11. 8. 2017, dne 14. 8. 2017 si dojel pro lešení, žalovaná mu jej odmítala vydat, proto bylo odvezeno na policejní stanici. Uvedl, že mu žalovaná sdělila, že lešení zakoupila v roce 2011 na internetu za 20 000 Kč. V podaném vysvětlení uvedl rozsah lešení, které nalezl u žalované a jež patří žalobkyni, v menším rozsahu, než je uvedeno v žalobě. Z výslechu manžela žalované ze dne 15. 8. 2017, soud zjistil, že žalovaná zakoupila lešení v roce 2011 přes internet a zaplatili za něj 20 000 Kč muži, který lešení přivezl k jejich chalupě na [obec]. Dne 3. 8. 2017 volal žalované pan [příjmení], že na jejich pozemku je jejich lešení. Toto si se žalovanou pronajali do 11. 8. 2017, dne 15. 8. 2017 přijel pan [příjmení] s náklaďákem pro lešení, že si jej odveze. Na námitku manželky, že v lešení jsou i díly jiných firem, takže mu nemůže vydat všechny kusy lešení se rozčílil, žalovaná zavolala policii, která si lešení odvezla na stanici. Ze záznamu o vydání věci ze dne 15. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaná vydala lešenářský materiál na výzvu policie v rozsahu: 20 ks AR Spodní díl, 10 ks AR Stojka 1 m s nástavcem, 24 ks AR Stojka 2 m s nástavcem, 2 ks AR příčník 0,73 m, 18 ks AR příčník 2,57 m, 30 ks příčník 3,07 m, 29 ks AR příčník 0,73 m, 2 ks diagonála 2 m x 3,07 m, 6 ks BE ocel podlaha 2,57 m x 0,32 m, 4 ks KU pevná spojka 19 mm, 1 ks KU otočná obj. spojka 19 mm, 20 ks ZB nánožka 0,6 m, 1 ks podlážka dřevěná. Dne 9. 11. 2017 ze záznamu o vydání věci soud zjistil, že žalované byly policií vráceny věci, uvedené shora. Z objednávky podepsané žalovanou vyplývá, že tato si na dobu od 4. 7. 2017 do 11. 7. 2017 objednala 72 m2 lešení za cenu 108 Kč/den Cena za pronájem byla vyúčtována na 1 188 Kč, předávací protokol byl podepsán 15. 8. 2017 na uvedenou cenu. Policie šetření ukončila a zaslala stranám vyrozumění ze dne 12. 11. 2017, kde konstatovala, že nelze prokázat vlastnictví žalobkyně k vydanému lešení, neboť toto neobsahuje identifikační znaky ani výrobní čísla, dle kterých by bylo možno určit vlastnictví žalobkyně k zajištěným věcem.

6. S ohledem na tvrzené nabytí movitých věcí v roce 2011, za použití ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012Sb., občanský zákoník dále jen (“o.z.“) soud posuzoval okamžik nabytí vlastnictví žalovanou k souboru lešení podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“).

7. Podle § 134 obč. zák. (1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. (2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). (3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. (4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

8. Podle §1040 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

9. Podle §1041 o. z., (1) kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. (2) vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.

10. Žalobkyně předložila soudu interní dokument„ Metodika značení lešeňového materiálu“ ze dne 2. 12. 2009, který pro její potřeby stanovil způsoby označení lešenářských dílů. Dle tohoto označení jsou jednotlivé lešenářské díly označeny barevnými pruhy žluté nebo modré barvy.

11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu, za použití příslušných ustanovení právních předpisů, soud učinil následující právní závěr. Žalobkyně se domáhá žalobou na vydání věci po žalované vydání souboru movitých věcí, které jsou uvedeny v petitu žaloby. Pro účely vydávací žaloby je nezbytné, aby byly věci, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, označeny jednoznačným způsobem tak, aby byly nezaměnitelné s jinými věcmi stejného druhu. V případě hromadně vyráběné věci, kdy nelze po žalobci požadovat, aby ji popsal způsobem, který by ji odlišil od všech existujících výrobků stejného druhu, je postačující, pokud je ve smyslu ustanovení § 1041 o.z. označí typově (katalogově), uvedením jejich počtu, druhovým označení, rozměry, označením výrobce a údajem o specifickém barevném označení jednotlivých dílů v kombinaci s vyražením své firmy mikroúderem (viz. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. [číslo jednací], ze dne 27. října 2021). V posuzovaném případě žalobkyně označila dostatečným způsobem věci, jejichž vydání se domáhá, když uvedla jejich typové označení, rozměr, výrobce a uvedla specifické barevné označení dílů s případnou vyraženou značkou žalobce.

12. Žalobkyně neprokázala vlastnické právo k jednotlivě uvedeným movitým věcem. Soudu nebyl předložen důkaz svědčící o tom, že požadované movité věci byly v majetku žalobkyně. Prokázání vlastnictví k vydávaným věcem je nezbytným předpokladem pro úspěšné podání žaloby na vydání. Nelze rovněž přehlédnout skutečnost, že se žalobou domáhá vydání věcí ve větším rozsahu, než uvedla při podání vysvětlení na policii v roce 2017. V řízení, ani po doplnění dokazování o místní šetření a výslechy svědků, nebyl předložen důkaz, zpochybňující tvrzení žalované, že předmětné movité věci nabyla v roce 2011 koupí za cenu 20 000 Kč a že by byly ve vlastnictví žalobkyně, což by vyplývalo z jejich specifického označení žluto nebo modrou barvou, případně vyraženou značkou. [obec] lešenářských dílů potvrzuje manžel žalované [jméno] [příjmení] [příjmení], který, slyšen jako svědek, uvedl, že lešení se žalovanou zakoupili přes internetový portál„ [anonymizováno]“ někdy v roce 2011 za cenu 20 000 Kč, od neznámého muže, který jim je přivezl do [obec]. Za lešení bylo placeno hotově a prodávající jim uvedl, že ukončil podnikání a z tohoto důvodu již lešení nepotřebuje. Svědek uvedl, že lešení se nachází ve stejném stavu, v jakém jej v roce 2011 zakoupili, neprováděli na něm žádné povrchové úpravy. Uvedl, že z původního lešení si žalobkyně odvezla cca 20 kusů, které byly barevně označeny. Zbývající, neoznačené kusy pak byly odvezeny na Policii a následně vráceny. Svědek [jméno] [příjmení], syn žalované, potvrdil, že lešení bylo zakoupeno přes internet někdy v roce 2011 a celou dobu bylo uloženo na chalupě na [obec]. Jejich rodina lešení běžně používala při pracích na rekonstrukci domu, stálo postavené venku, část byla uložena. Byl přítomen při vydání lešení Policii, kdy část lešení, podlážky, byly vydány nějaké firmě za přítomnosti pracovníků žalobkyně. Pak lze přisvědčit i její obraně, pokud uvedla, že byla po celou dobu od roku 2011 do roku 2017 v dobré víře, že je vlastníkem souboru lešení. Z šetření policie vyplývá, že typově podobné movité věci byly odcizeny v roce 2007, ovšem s ohledem na jejich pouhé katalogové označení, je nebylo možno ztotožnit s věcmi vydanými žalovanou. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že lešenářské díly, které byly zadokumentovány v držení žalobkyně, v rámci místního šetření, jsou jejím majetkem. Zjištěné lešenářské díly nenesly žádné označení žalobkyně ve formě barevného označení nebo vyražené značky, jak by měly být opatřeny dle tvrzení žalobkyně a z předložené Metodiky označení lešeňového materiálu ze dne 2. 12. 2009. Soud neshledal, že lešenářské díly nesly stopy povrchové úpravy, mající za účel odstranění případných identifikačních prvků. Slyšení svědkové potvrdili, že na lešenářských dílech nebyly provedeny žádné úpravy, jsou v původním stavu, tak jak byly v roce 2011 zakoupeny. V řízení má soud za prokázané, že žalovaná zakoupila lešenářské díly do svého vlastnictví v roce 2011 od neznámé osoby a zaplatila za ně dohodnutou kupní cenu. Věci měla v nepřetržitém držení od roku 2011 do roku 2017, kdy byla žalobkyní vyzvána k jejich vydání. Žalobkyně neprokázala, že by věci, jejichž vydání se žalobou domáhá, byly jednoznačně označeny jejím označením, nebylo možno je identifikovat jako věci ve vlastnictví žalobkyně.

13. Pokud tedy žalovaná tvrdí, že věci koupila v dobré víře v roce 2011 a žalobkyně nepředložila tvrzení ani důkaz o tom, že požadované věci jí byly zcizeny po tomto datu, soud nemá pochybnosti o tvrzení žalované, potvrzené svědky, manželem a synem, v tom směru, že soubor lešení od roku 2011 drželi v dobré víře jako věci vlastní. Žalovaná byla oprávněným držitelem těchto věcí. Pokud byla její oprávněná držba zpochybněna až v roce 2017 ze strany žalobkyně, stalo se tak již po uplynutí tříleté vydržecí doby, uvedené v ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. v době, kdy jí svědčilo vlastnické právo k movitým věcem. Pak rovněž není splněna zákonná podmínka pro vyhovění žaloby na vydání věci, tedy, že věc je žalovanou neoprávněně držena, za situace, kdy žalobkyně nebyla schopna prokázat vlastnictví ke konkrétním movitým věcem, které byly zjištěny v držení žalované.

14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považoval žalobu za nedůvodnou, a proto ji zamítnul.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši celkem 14 155,06Kč Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení advokátkou za šest úkonů právní služby á 1 500 Kč podle § 11 odst. 1 a.t.), kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, zastoupení při ústním jednání dne 16. 9. 2020, 4. 4., 7. 9., 17. 10. 2022, zastoupení při místním šetření dne 13. 4. 2022, šest režijních paušálů á 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., náhrada za použití osobního vozidla Škoda Kodiaq na místní šetření dne 13. 4. 2022 za cestu [obec] [obec] a zpět 2x 35km (1km á 7,12 Kč, celkem tedy 498,40 Kč), ztráta času podle § 14 a.t. 4 x ½hod. á 100 Kč, celkem 400 Kč spolu s 21 % DPH ve výši 2 456,66 Kč.

16. Žalobkyně byla úspěšná v odvolacím řízení, má nárok po žalované požadovat náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby á 1 500 Kč podle § 11 odst. 1 a.t., sepis odvolání, jeden režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., 21 % DPH ve výši 378 Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 2 000 Kč, celkem náklady odvolacího řízení ve výši 4 178 Kč.