50 C 51/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 3 982,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti zaplatit částku 3 982,82 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 26. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010 ve výši 7,75 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011 ve výši 7,75 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011 ve výši 7,75 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololet, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.

II. Žalobkyně není povinna nahradit žalovanému náklady řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 3 982,82 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně, uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným 13. 9. 2005 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 88 865 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit prostřednictvím 42 měsíčních splátek. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným odstoupila původní věřitelka od smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný tak dluží na poplatku částku 500 Kč a na smluvní pokutě částku 3 482,82 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl původní věřitelce též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Dne 15. 3. 2019 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným 13. 9. 2005 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 88 865 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit prostřednictvím 42 měsíčních splátek vždy ve výši 3 565,22 Kč při RPSN 37,80 %. Žádné další údaje o poplatcích nebo smluvní pokutě v těle smlouvy o úvěru uvedeny nejsou. V čl. 2 smluvních podmínek původní věřitelky je uvedeno, že„ pokud klient nezaplatí platbu v době splatnosti, je věřitel oprávněn požadovat uhrazení dohodnuté smluvní pokuty ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení.“ 5. Podle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

7. Podle ust. § 56 odst. 1 o. z. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

8. Podle ust. § 55 odst. 2 o. z. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle ust. § 56 jsou neplatná.

9. V případě v žalobě požadovaného poplatku dospěl soud k závěru, že ustanovení o poplatku ve výši 500 Kč se nenachází ani v těle smlouvy, ani ve smluvních podmínkách. Soudu proto žalobu v této části zamítl, jelikož žalovaný nárok nemá žádnou oporu v předložených důkazech.

10. V případě nároku na zaplacení smluvní pokuty soud žalobu taktéž zamítl. Na základě ustálené judikatury vyšších soudních instancí platí, že ujednání zakládající nárok na zaplacení smluvní pokuty, nemohou být obsažena ve všeobecných obchodních podmínkách, jež jsou součástí smlouvy (srov. Nejvyšší soud, 32 ICdo 86/2015, (C 16501) nebo Ústavní soud, I. ÚS 3512/11, (SR 1/2014 s. 8)). Takováto ujednání jsou neplatná, přičemž tuto neplatnost nemusí spotřebitel namítnout (ust. § 40a o. z.). Původní věřitelce tak nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl, jelikož ustanovení zakládající nárok na zaplacení smluvní pokuty je neplatné.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly.