50 C 60/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem titul Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7 803 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 776 Kč a dále úrok 19,9 % ročně z částky 2 776 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 2 776 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, částku 2 955 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč, částku 275 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku uvedenou ve výroku rozhodnutí z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých 33 měsíčních splátkách po 985 Kč, a proto žalobce využil svého oprávnění a pohledávku zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 2 776 Kč, neuhrazených splátek ve výši 2 955 Kč, poplatku za upomínky á 100 Kč za tři ve výši 300 Kč, smluvní pokuta 1 497 Kč jako násobek 499 Kč x 3 splátky, smluvní pokutu 0,1% denně ve výši 275 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výše spotřebitelského úvěru 20 000 Kč, výše měsíční splátky 985 Kč s tím, že mělo být celkem zaplaceno 33 měsíčních splátek s datem první splátky [datum] a s datem poslední splátky [datum] s tím, že celková cena úvěru je 32 505 Kč, RPSN je 59,1 %, zápůjční úroková sazba 41,3 %, což je 22,65 Kč denně. Smlouva byla podepsána dne [datum] ze strany žalovaného, tím došlo k jejímu uzavření. V článku IV. je dohodnuta smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné splátky úvěru. [ulice] podmínky a Sazebník poplatků nejsou podepsané žalovaným, jsou pouze označeny jako její nedílná součást. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne [datum].

5. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit žalobci částku 35 460 Kč a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostál řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr žalobci vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.

6. Podle § 132 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, Odst. 1)“ Zprostředkovatel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru sjednat a) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, b) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, nebo c) smluvní pokutu. Odst. 2) Souhrn výše všech smluvních pokut uplatněných podle odstavce 1 písm. c) nesmí přesáhnout a) 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, a b) výši provize, kterou měl zprostředkovatel za zprostředkování spotřebitelského úvěru od spotřebitele nebo poskytovatele obdržet.

7. Na smluvní pokutu soud dále aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Přičemž v daném případě byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě, její celková výše nepřesáhla limit dle § 132 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a proto ji soud jako oprávněnou rovněž přiznal.

8. Další právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 803 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 14b a.t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5a a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.