50 C 70/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části požadující zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, , zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. V části požadující zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), s žalovaným , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši , částka, . Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek včetně úroku v celkové výši , částka, , to vše nejpozději do , datum, . Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Z důvodu prodlení žalovaného vznikly původní věřitelce též dodatečné náklady spojené s uplatněním pohledávky. Dne , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy úvěru na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním z , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky , částka, s příslušenstvím. Soud proto v této části řízení zastavil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši , částka, . Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek včetně úroku ve výši , částka, , to vše nejpozději do , datum, .

6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho.

7. Soud nemá za prokázané, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěr. Soud žalobkyni vyzval, aby navrhla soudu jakékoliv důkazy prokazující, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně žádné důkazy k prokázání této skutečnosti nenavrhla a uvedla, že těmito důkazy nedisponuje.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , tel. číslo, , poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši , částka, . Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek včetně úroku ve výši , částka, , to vše nejpozději do , datum, . Před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. Dne , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy úvěru na žalobkyni.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o úvěru porušila původní věřitelka svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy.

18. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. , spisová značka, , je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že: „projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“19. Žalovaný obdržel od původní věřitelky plnění ve výši , částka, . Za toto plnění nezaplatil ničeho. Původní věřitelka, resp. žalobkyně, tak má nárok na zaplacení , částka, .

20. Na základě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl zdejší soud k závěru, že nelze žalobkyni přiznat nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení od doby, kdy vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky prostřednictvím výzvy k plnění, jelikož tento nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení jí může vzniknout až v době, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž počáteční lhůtu k plnění žalovaného musí s ohledem na znění § 87 z. s. ú. určit soud.

21. Žalovaný nepožadoval umožnit splácení dlužné částky prostřednictvím splátek a mezi stranami nebylo žádného sporu o možnostech žalovaného zaplatit dlužnou jistinu najednou. Soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve standardní zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V části, kde žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, jelikož žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení dosud nevznikl. Stejně tak soud žalobu zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku a jiných nároků vycházejících ze smlouvy o úvěru, kterou soud posoudil jako smlouvu absolutně neplatnou.

22. O náhradě nákladů řízení, které bylo zastaveno, rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému, který nezavinil zastavení řízení, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly.

23. O náhradě nákladů řízení, které zastaveno nebylo, rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla v řízení pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .