50 C 73/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. V části požadující zaplatit částku , částka, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyni soud neukládá povinnost nahradit žalované náklady řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovanou , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, . Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni poplatek ve výši , částka, a úrok, to vše nejpozději do , datum, . Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o úvěru pouze , částka, , přičemž poslední platbu učinila , datum, . Žalovaná je tak v prodlení a žalobkyni vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, . Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni poplatek ve výši , částka, a úrok, to vše nejpozději do , datum, .

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru celkem zaplatila , částka, , přičemž poslední platbu učinila , datum, .

6. Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že v době uzavření smlouvy o úvěru byla žalovaná zaměstnána s čistým příjmem , částka, měsíčně. Současně soud zjistil, že za měsíc listopad čerpala žalovaná celkem , hodnota, úvěrů v celkové výši , částka, . Současně za stejné období měla měsíční výdaje ve výši , částka, .

7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, . Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni poplatek ve výši , částka, a úrok, to vše nejpozději do , datum, . Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů, výdajů a závazků žalované. Výši příjmů a výdajů a závazků ověřila prostřednictvím výpisu z bankovního účtu. V době uzavření smlouvy o úvěru byla žalovaná zaměstnána s čistým příjmem , částka, měsíčně. Současně soud zjistil, že za měsíc listopad čerpala žalovaná celkem , hodnota, úvěrů v celkové výši , částka, . Současně za stejné období měla měsíční výdaje ve výši , částka, . Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o úvěru celkem , částka, , přičemž poslední platbu učinila , datum, .

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. , spisová značka, , je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že: „projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“15. V souzené věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice ověřila příjmy, výdaje a závazky žalované z relevantních zdrojů, nicméně z uvedených zjištění vyvodila zcela chybné závěry. Z výpisu z bankovního účtu je zřejmé, že výdaje žalované značně přesahovaly její příjmy. Již v době uzavření smlouvy o úvěru tak žalovaná nebyla schopna plnit své závazky a tuto neschopnost nahrazovala čerpáním jiných úvěrů. O tom nelze než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaná neúvěruschopná a smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná. Soud proto vypořádal smlouvu podle příslušné právní úpravy.

16. Žalovaná obdržela od původní věřitelky plnění ve výši , částka, . Za toto plnění zaplatila celkem , částka, . Žalobkyně tak má nárok na zaplacení rozdílu mezi přijatým a poskytnutým plněním, tzn. žalobkyně má nárok na zaplacení , částka, .

17. Na základě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl zdejší soud k závěru, že nelze žalobkyni přiznat nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení od doby, kdy vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím výzvy k plnění, jelikož tento nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení jí může vzniknout až v době, kdy se žalovaná ocitne v prodlení se splácením jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž počáteční lhůtu k plnění žalované musí s ohledem na znění § 87 z. s. ú. určit soud.

18. Žalovaná nepožadovala umožnit splácení dlužné částky prostřednictvím splátek a mezi stranami nebylo žádného sporu o možnostech žalované zaplatit dlužnou jistinu najednou. Soud tak rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve standardní zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V části, kde žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, jelikož žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení dosud nevznikl. Stejně tak soud žalobu zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku a úroku, jelikož povinnost zaplatit poplatek a úrok vychází ze smlouvy o úvěru, kterou soud posoudil jako smlouvu absolutně neplatnou.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že jí žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně se domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal pouze , částka, , představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně.