50 C 77/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 43 484 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části požadující zaplatit částku 35 234 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 887,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 441,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok 25,77 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 371,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 170,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 947,69 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok 21,27 % ročně z částky 15 947,69 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyni soud neukládá povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 43 484 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným 10. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 22 250 Kč, to vše nejpozději do 8. 12. 2019 (dále jen„ smlouva o úvěru [číslo]“). Před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] pouze 25 579 Kč, přičemž poslední platbu učinil 21. 9. 2020. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.

2. Dále dne 20. 12. 2018 uzavřela původní věřitelka s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 12 000 Kč, to vše nejpozději do 8. 12. 2019 (dále jen„ smlouva o úvěru [číslo]“). Před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] pouze 6 171 Kč, přičemž poslední platbu učinil 21. 9. 2020. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.

3. Dne 7. 1. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] na žalobkyni.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 10. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 22 250 Kč, to vše nejpozději do 8. 12. 2019.

7. Z karty zákazníka ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Soud nemá za prokázané, že zdroje a výši těchto příjmů a výši výdajů původní věřitelka ověřovala z relevantních zdrojů. Soud žalobkyni vyzval, aby navrhla soudu jakékoliv důkazy způsobilé prokázat, že původní věřitelka ověřovala zdroje a výši příjmů a výši výdajů. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti žádné důkazy nenavrhla.

8. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru celkem zaplatil 25 579 Kč, přičemž poslední platbu učinil 21. 9. 2020.

9. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 20. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 12 000 Kč, to vše nejpozději do 8. 12. 2019.

10. Z karty zákazníka ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Soud nemá za prokázané, že zdroje a výši těchto příjmů a výši výdajů původní věřitelka ověřovala z relevantních zdrojů. Soud žalobkyni vyzval, aby navrhla soudu jakékoliv důkazy způsobilé prokázat, že původní věřitelka ověřovala zdroje a výši příjmů a výši výdajů. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti žádné důkazy nenavrhla.

11. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] pouze 6 171 Kč, přičemž poslední platbu učinil 21. 9. 2020.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila 7. 1. 2022 pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni.

13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] obdržel žalovaný od původní věřitelky plnění ve výši 40 000 Kč. Za toto plnění zaplatil původní věřitelce celkem 31 750 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením měsíčních příjmů a výdajů žalovaného. Zdroje a výši příjmů a výši výdajů žalovaného původní věřitelka jakkoliv neověřovala. Dne 7. 1. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni.

14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitelka se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila pouze s tvrzeními žalovaného ohledně výše jeho měsíčních příjmů a výdajů, aniž by tato tvrzení ověřovala z relevantních zdrojů. O tom nelze učinit než učinit závěr, že původní věřitelka porušila svou zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. Nejvyšší soud, 33 Cdo 2178/2018). Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná (srov. Soudní dvůr EU, C [číslo]) a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. [příjmení] tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], P., [příjmení], L., [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 25. Žalovaný obdržel od původní věřitelky plnění ve výši 40 000 Kč. Za toto plnění zaplatil celkem 31 750 Kč. Původní věřitelka, resp. žalobkyně, tak má nárok na zaplacení rozdílu mezi přijatým a poskytnutým plněním, tzn. žalobkyně má nárok na zaplacení 8 250 Kč.

26. V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu dospěl zdejší soud k závěru, že nelze žalobkyni přiznat nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení od doby, kdy vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky prostřednictvím výzvy k plnění, jelikož tento nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení jí může vzniknout až v době, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž počáteční lhůtu k plnění žalovaného musí s ohledem na znění § 87 z. s. ú. určit soud.

27. Žalovaný nepožadoval umožnit splácení dlužné částky prostřednictvím splátek a mezi stranami nebylo žádného sporu o možnostech žalovaného zaplatit dlužnou jistinu najednou. Soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve standardní zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V části, kde žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, jelikož žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení dosud nevznikl. Stejně tak soud žalobu zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků a smluvních úroků, jelikož tyto povinnosti vycházejí ze smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] které soud posoudil jako smlouvy absolutně neplatné.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně se domáhala zaplacení 43 484 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal 8 250 Kč a v částce 35 234 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Úspěch ve věci žalovaného tak byl více než poloviční.