50 C 84/2021
č. j. 50 C 84/2021-48
V PLATNOSTICitované zákony (12)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 7 § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1968 § 1970 § 2048 § 2052 § 2395 § 2399 § 3028
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 35 301 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se v části požadující zaplatit úrok ve výši 27,21 % ročně z částky 22 983,09 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení, částku 1 458,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení a v rozsahu částky 278,19 Kč odpovídající běžící smluvní pokutě uvedené pod bodem č. 2) žalobního petitu ze dne 10. 5. 2021, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 919,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 919,09 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částku ve výši 4 645,79 Kč, úrok ve výši 25 % ročně z částky 22 983,09 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 143 942 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 751,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 35 301 Kč (dlužná jistina 22 983,09 Kč a dlužné úroky přirostlé k jistině 2 799,32 Kč), smluvní pokuta 1 996 Kč, náhrada nákladů 2 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny pro prodlení s úhradou od 1. 11. 2020 do zaplacení omezená na 4 923,98 Kč a úrok z úvěru ve výši 52,21 % ročně z částky 22 983,09 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení. Předmětné nároky žalobkyně uplatňuje z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2017, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 001 Kč s efektivní úrokovou sazbou 66,7 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet po dobu 48ti měsíců po 2 499 Kč měsíčně počínaje srpnem 2017. Žalovaný podmínky smlouvy nesplnil, ocitl se v prodlení s úhradou splátek, když nezaplatil splátky od března července 2020. Žalobkyně si tak naúčtovala dle smlouvy smluvní pokutu 1 996 Kč (4x po 499 Kč za prodlení u čtyř splátek). Dále žalobkyni pro prodlení žalovaného vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 2 600 Kč (13x po 200 Kč pro prodlení u splátek 13, 16, 19, 20, 23 až 33). Dále došlo k automatickému zesplatnění úvěru pro prodlení přesahující 65 dnů ke dni 5. 10. 2020. Pro nezaplacení zesplatněného úvěru řádně a včas vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. V podání ze dne 18. 1. 2022, doplnila žalobkyně svá tvrzení o skutečnostech, ze kterých vyplývá, že v případě žalovaného zkoumala jeho schopnost splácet a to na základě jak údajů, které jí poskytl sám žalovaný, tak na základě doloženého potvrzení o výplatě starobního důchodu, bankovního výpisu z účtu žalovaného. Současně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu, jak je uveden ve výroku tohoto rozhodnutí, když soud návrhu žalobkyně vyhověl.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil. Uvedl, že u žalobkyně měl uzavřeno více úvěrových smluv, které splácel. Poté, co mu zemřela manželka, on sám onemocněl na COVID 19 s dlouhodobou hospitalizací. Jako starobní důchodce tak nebyl schopen sám splácet poskytnutý úvěr. V současné situaci, kdy je jeho jediným příjmem starobní důchod.
3. Z předloženého návrhu na uzavření úvěrové smlouvy číslo V01122016_A ze dne 18. 10. 2018, oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2017, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 50 001 Kč a žalovaný se zavázal splatit 48 měsíčních splátek po 2 299 Kč, celkem 119 952 Kč, Úrok byl dohodnut ve výši 66,71 % ročně, v článku 6 úvěrové smlouvy byly dohodnuty smluvní pokuty a to ve výši 499Kč za každou splátku v prodlení (článek 6.1.), další ve výši 0,1% denně za prodlení s novou jistinou (článek 6.5.). Součástí smluvní dokumentace byly i předsmluvní informace a hodnocení klienta z pohledu jeho schopnosti příjmových a splácení úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena poskytnutá částka tak, že 1 386 Kč a 17 462 Kč byly odeslány na dříve uzavřené úvěry, žalovanému byla vyplacena částka 31 171 Kč. Z předloženého přehledu splácení úvěru soud zjistil, že dlužník zaplatil splátky do července 2020, pak již ničeho. Z výzvy k zaplacení ze dne 5. 10. 2020, 4. 3. 2019, 1. 4. 2019, 2. 10. 2019, 2. 9. 2019, a předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2021, soud zjistil, že byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a byl vyzýván k úhradě dlužné nesplacené části úvěru, jinak bude podána žaloba na zaplacení dlužné částky.
4. Co se týče právního posouzení soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014, který mimo jiné stanoví, že:„ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. …“ Soud proto s ohledem na vznik právních poměrů věc posoudil dle právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb.
5. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek byl zesplatněn.
6. V rámci právního posouzení smluvní pokuty soud vycházel z § 2048 až § 2052 o. z., který stanoví, že dle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě a proto ji soud jako oprávněnou rovněž přiznal. Samotná výše smluvní pokuty (0,1% denně) není důvodem pro její neplatnost, když dle platné judikatury je aprobována výše smluvní pokuty až 0,1% denně s ohledem na konkrétní podmínky řešené úvěrové smlouvy. V posuzovaném případě pak byl poskytnut úvěr bez zajišťovacích instrumentů, vyjma zřízení inkasa na jeho účtu, což nelze považovat za silné zajištění splácení poskytnutého úvěru.
7. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. V případě posouzení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud vycházel z provedených důkazů a tvrzení stran. Žalovaný uvedl, že posuzovaný úvěr byl již několikátý, který mu žalobkyně poskytla. Z úvěrové smlouvy se podává, že poskytnutý úvěr sloužil, mimo jiné na pokrytí splacení dvou dříve poskytnutých úvěrů. Žalovaný úvěr splácel po dobu delší tří let. Ukončení splácení nastalo v důsledku nepříznivých osobních a zdravotních komplikací. V době uzavření úvěrové smlouvy je zřejmé, že žalobkyně měla konkrétní praktické znalosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, sám žalovaný po dlouhou dobu úvěr splácel to hned od jeho poskytnutí. Soud má tak za to, že v době uzavření úvěrové smlouvy měla žalobkyně dostatečnou povědomost o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
9. Soud, za platný považuje úrok ve výši 25% p. a., v tomto směru přijal výši požadovaného smluvního úroku. Při moderaci výše smluvního úroku soud vycházel ze statistických dat systému [příjmení] [příjmení] ([příjmení] B2 [číslo]: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR - stavy obchodů (%)), dle které výše úrokové sazby v případě úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s dobou splatnosti od jednoho do pěti let činila v říjnu 2017, 10,12 % p.a. Ve výši přesahující úrokovou sazbu 25% p.a. soud žalobu zamítnul. Ve zbytku žalobě vyhověl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 12 751,50 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 766 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 301 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání samé, dle § 14b a. t. a z částky 5 080 Kč (2x 2 540 Kč za účast na jednání soudu dne 1. 12. 2021, 25. 4. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst.5 a.t. a jedné o dvou po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., náhrada za ztrátu času za účast na dvou ústních jednáních 900 Kč (účtována ½ dne 1. 12. 2021), cestovné ze dne 1. 12. 2021 částce 698,93 Kč na trase [obec] [obec] a zpět 194 km, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.
11. Soud neposoudil jako účelné náklady řízení žalobkyně spočívající v odměně za podání ze dne 18. 1. 2022, které je doplněním skutkových tvrzení, jež měly být součástí podané žaloby a pokud se týká částečného zpětvzetí, tak toto bylo činěno na základě předběžného stanoviska soudu o nezákonnosti uplatněného nároku v části, která byla předmětem částečného zpětvzetí. Jako neúčelné je tedy nepřiznal.
12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.