50 C 85/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. V části požadující zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, částku , částka, , částku , částka, , to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, , doplněnou dne , datum, , domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím a s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému původně poskytnut úvěr ve výši , částka, , ovšem na základě dodatku k úvěrové smlouvě došlo k navýšení úvěrového limitu na částku , částka, , kterou žalovaný vyčerpal v období od , datum, do , datum, . K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr ničeho nehradil, proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, . Žalobkyně se dále domáhala uhrazení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení částky , částka, , jenž představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky za období od , datum, do , datum, a dále částky ve výši , částka, , která představuje náklady spojenými s uplatněním pohledávky dle sazebníku poplatků, který je dle čl. I smlouvy nedílnou součástí smlouvy o úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyní předložená smlouva je žalovaným nepodepsaná a ani není datovaná. Z textu smlouvy vyplývá, že žalobkyně měla žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, . Úroková sazba měla činit 39,99 % měsíčně a RPSN 5521,53 %. Dále text smlouvy obsahuje bankovní účet, na který měla být jistina vyplacena, dále že smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou a dále ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je žalovaný v prodlení.

6. Z dodatku o navýšení úvěrového rámce se podává, že ani tento dodatek nebyl žalovaným podepsán, ani nebyl datován, ovšem z obsahu vyplývá, že tímto dodatkem došlo k navýšení výše úvěru na částku , částka, .

7. Zpráva , právnická osoba, ., prokazuje, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaný a dále, že tento účet byl ke dni , datum, zrušen.

8. Z potvrzení o provedené platbě, vyplývá, že na účet žalovaného (uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru) byla žalobkyní zaslána dne , datum, částka v celkové výši , částka, a dne , datum, částka ve výši , částka, .

9. Z oznámení o zesplatnění vyplývá, že žalobkyně písemně sdělila žalovanému, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila úvěr ke dni , datum, .

10. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne , datum, (včetně poštovního podacího archu) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

11. Ze zbylých ve věci provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnost potřebné pro rozhodnutí ve věci.

12. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).

13. Dle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka v celkové výši , částka, , a to bankovními převody ze strany žalobkyně v období od , datum, do , datum, , zřejmě z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané elektronicky. Soud tak neměl za prokázané, že by skutečně došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru a zároveň neměl za prokázané, že by to byl skutečně žalovaný, kdo předmětnou smlouvu uzavřel, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity jinou osobou, například osobou, která s majitelem účtu žije v společné domácnosti. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

24. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

26. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

28. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost smluv o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Žalobkyně neprokázala, že se před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně zabývala úvěruschopností žalovaného, přičemž získané informace řádně nevyhodnotila. Zejména z výpisu Kontomatik je zřejmé, že žalovaný měl značně vysoké výdaje a také, že se věnoval sázkám na internetu, a ačkoliv měl poměrně vysoké příjmy, s těmito nevystačil. Z výpisu exekučních řízení EXE a E soud rovněž zjistil, že po údajném uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovanému zahájena 2 exekuční řízení EXE, ve kterých jsou oprávněnými subjekty jiní poskytovatelé nebankovních úvěrů. Z toho je zřejmé, že žalovaný musel mít v době, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí předmětné částky ze strany žalobkyně, další závazky, které žalovaný řádně a včas neplnil a rovněž je žalobkyni zamlčel. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu dostatečný důkaz o tom, že se s odbornou péčí zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila žádné doklady o příjmech žalovaného, ani doklady o výdajích žalovaného (např. nájemní smlouvu, SIPO apod.), přestože tyto informace jsou zásadní pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak podle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, natož s odbornou péčí.

29. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka v celkové výši , částka, poskytnutá žalovanému bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Ze sdělení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit částku ve výši , částka, (viz výrok I).

30. Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalovaného. Dle rozsudku NS ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuvedl žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit míru možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohl žalovaný dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející.

31. V části požadující zaplacení zbývajících nároků, včetně zákonného úroku z prodlení soud žalobu z výše popsaných důvodů zamítnul (výrok II).

32. O náhradě nákladů řízení (viz výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 34,90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,45 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,55 %). Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly celkové náklady řízení stanoveny dle § 14b odst. 1. písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x , částka, , tj. celkem , částka, , náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. , částka, , náhrada za daň z přidané hodnoty , částka, a zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.