50 C 88/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem titul Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 16 580 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 890 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 890 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se v části požadující zaplatit částku 7 690 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 589,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 480,44 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a dále z částky 1 110 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně, úrok 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 163 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 16 580 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], a žalovanou uzavřena smlouva nazvaná jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to za úplatu a úrok. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok ve výši 19,38 % ročně, 2 000 Kč jako odměnu za administrativní činnost, úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za zřízení životního pojištění ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná uhradila pouze částku 1 110 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 724,12 Kč, poplatek za životní pojištění 270 Kč, kapitalizovaný úrok 4 480,44 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 589,03 Kč, nadto požaduje žalobkyně úrok a úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že řádně byla zkoumána úvěruschopnost žalované na základě informací, které předala spolupracovnici právní předchůdkyně žalobkyně. Tyto informace byly odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, která je porovnala se skoringovým modelem zahrnujícím kritéria, vycházející ze statistických dat, který vyhodnotil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně zdůraznila, že bylo vycházeno z premisy správnosti údajů, které byly žalovanou předány při uzavírání úvěrové smlouvy, když není povinností finanční instituce prověřovat pravdivost těchto údajů a je nutno vycházet z povinnosti uvedené v § 6 a § 7 o.z., ukládající každému povinnost jednat v právním styku poctivě.

3. Na žalobkyni vymáhaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z karty zákazníka, žádosti o úvěr, ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaná ke dni podpisu žádosti požádala u právní předchůdkyně žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je, na dobu určitou, zaměstnaná u [anonymizována dvě slova], a.s. jako [anonymizováno] se mzdou ve výši [částka]. Další příjem byl uveden v kolonce státní podpora ve výši [částka] a jako důchod [částka]. Výdaje žalované za bydlení byly uvedeny v částce [částka], osobní výdaje [částka], žádné splátky úvěrů. [příjmení] prostředky byly uvedeny ve výši [částka]. Jako doklady o příjmech a výdajích předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky, rozhodnutí o přiznání výživného.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalované hotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou 1 400 Kč. Ve smlouvě byla žalované předepsána platba úplaty za poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, dále inkasní poplatek za úhrady v hotovosti ve výši 4 000 Kč, pojištění 290 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 17 690 Kč v 58ti splátkách po 305 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že na tento úvěr žalovaná zaplatila celkem 1 110 Kč. V článku 7. smlouvy je uvedeno prohlášení žalované, že před uzavřením smlouvy poskytla poskytovateli úvěru pravdivé a přesné informace, nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutý úvěr.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení postoupení ze dne [datum] je zřejmé, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni a že žalobkyně žalované zaslala oznámení o postoupení a vyzvala ji k zaplacení částky 16 036 Kč. Oznámení bylo žalované zasláno dne [datum].

10. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 26 685 Kč (doložena včetně dokladu o odeslání, ze kterého vyplývá, že výzva byla žalované doručována na adresu uvedenou ve smlouvě). Žalovaná byla uvedenou upomínkou rovněž upozorněna na zesplatnění úvěru.

11. Z listin předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná žalobkyni předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, rozhodnutí o přiznání výživného. Nebyly ze strany žalované předloženy a ze strany žalobkyně požadovány listiny, ověřující údaje o výdajích žalované (např. SIPO, výpisy z účtu atp.). Z předložených dokladů nemohla právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřit finanční a majetkovou situaci žalované.

12. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalované bylo k okamžiku uzavření smlouvy (prosinec 2016) vedeno exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a dalších 13 exekučních řízení.

13. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k prodlení žalované s úhradou peněžitého plnění.

14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po [datum]).

15. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 (OPR- [právnická osoba] proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Z tvrzení žalobkyně a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované na základě osobního pohovoru se žalovanou o jejích osobních a rodinných poměrech. Pokud se jedná o příjmy žalované, je zřejmé, že žalovaná doložila, že byla zaměstnána, avšak její příjem byl velmi nízký, blížící se minimální mzdě. Výdaje a náklady žalované však nijak doloženy a prokazovány nebyly a věřitelka se spolehla pouze na údaje tvrzené žalovanou v žádosti o úvěr. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by před uzavřením smlouvy byly prověřovány údaje o žalované v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, registru exekucí atp.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.

21. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

22. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)).

23. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

24. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 [číslo]. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 [číslo] vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)).

25. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalované zkoumala jen zcela formálně a nedostatečně, přičemž se spokojila pouze s údaji poskytnutými žalovanou v žádosti o úvěr, které však nebyly prověřovány ani ověřovány. Věřitelka zejména nikterak neprověřila skutečnost, že na žalovanou je vedena exekuce v době, kdy uzavírala úvěrovou smlouvu. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala. Žalovaná sice doložila příjmy ze zaměstnání, avšak již na tyto příjmy musely být prováděny srážky ze mzdy, což svědčí o tom, že žalovaná nebyla schopna plnit své splatné závazky. Věřitelka pak nikterak nezkoumala ani případné další závazky žalované. Soudu je známo z úřední činnosti a toto mohla zjistit i věřitelka při poskytování úvěru, že proti žalované byla již v době uzavření smlouvy o úvěru vedena exekuce. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí.

26. V prvé řadě je třeba uvést, že soud předmětné smlouvy posoudil jako smlouvy spotřebitelské podle §1810 a násl. o. z.

27. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

28. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Podle §420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

30. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva o zápůjčce je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z.

31. Podle §2390 z. č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

32. Podle §2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

33. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

35. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Vztaženo na daný případ, právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla celkem 10 000 Kč, avšak žalovaná, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, splatila pouze 1 110 Kč (dle žalobních tvrzení). Žalovaná je tak povinna žalobkyni zaplatit částku 8 890 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala na základě oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne [datum].

38. Podle § 573 o.z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

39. Dle uvedené domněnky došla zásilka žalované [datum] a od následujícího dne náleží žalobkyni úrok z prodlení.

40. Okresní soud z uvedených důvodů žalobě vyhověl pouze ohledně částky 8 890 Kč s příslušenstvím, tvořeným zákonným úrokem z prodlení od počátku prodlení tj. od [datum], nikoliv za dobu předcházející, ohledně dalších nároků majících základ v neplatné smlouvě o úvěru, žalobu rovněž zamítnul, když žalobkyní předložená smlouva je s ohledem na nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020; C 679/18 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK).

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 163 Kč, přičemž tato částka představuje 7,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,62 % a úspěchu žalované v rozsahu 46,38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 580 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.