50 C 89/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem Statutárním městem Most sídlem adresa žalovaného o 45 316 Kč + 18 002 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se v části požadující zaplatit částku 7 316 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 316 Kč od 26. 1. 2018 do zaplacení, částku 18 002 Kč, úrok ve výši 62,47 % ročně z částky 38 000 Kč od 26. 1. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 149 544 Kč, zastavuje.</b> <b>II. V části požadující po žalovaném zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 000 Kč od 26. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalobkyni soud neukládá povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 45 316 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 18 002 Kč. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující nová jistina ve výši 43 918 Kč (38 000 Kč původní jistiny a 5 918 Kč přirostlé úroky), smluvní pokuta 998 Kč, náklady s prodlením 1 000 Kč, smluvní pokuta podle článku 6,5 smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru ode dne 26. 1. 2018 do dne podání žaloby ve výši 18 002 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy s úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 10. 2017, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 38 000 Kč, který měl žalovaný řádně a včas uhradit ve sjednaných 60 měsíčních splátkách po 2 077 Kč. Pro prodlení žalovaného s úhradami byl úvěr v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru zesplatněn ke dni 24. 1. 2018. Žalovaný neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle údajů a podkladů, které poskytl sám žalovaný, dále kontrolou v dostupných registrech. Podáním ze dne 29. 6. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to z důvodu seznámení se se soudním rozhodnutím zdejšího soudu č.j. [číslo jednací], potvrzeného rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [číslo jednací], kterým byl žalovaný omezen ve svéprávnosti až na majetkoprávní dispozice do 700 Kč.

2. Žalovaný se prostřednictvím ustanoveného opatrovníka vyjádřil ve věci samé, tak, že se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že nemohl platně uzavřít úvěrovou smlouvu s ohledem na svůj duševní stav, který je setrvalý již od roku 2002, příslušenství pohledávky považoval za nemorální. Ze své činnosti ví, že žalovaný v tomto i v jiných případech úvěrových smluv figuroval jako bílý kůň pro osoby bydlících v [obec]. Je zřejmé, že poskytnuté peníze odešly na účet, jehož majitelkou je osoba bydlící v [obec].

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru [číslo] byla dne 12. 10. 2017 (dále jen„ smlouva“) uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným a jejím předmětem byl úvěr ve výši 38 000 Kč, který měl žalovaný splácet v pravidelných 60. měsíčních splátkách po 2 077 Kč, celkem měl zaplatit částku 124 620 Kč. Úrok z úvěru byl dohodnut ve výši 83,85 % ročně, výše RPSN 83,85 %. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ porušení smluvní povinnosti (článek 6). Jako účet pro poskytnutí úvěru byl označen účet číslo [bankovní účet], jehož majitel byla paní [jméno] [příjmení] [příjmení], [rodné číslo], jak soud zjistil z potvrzení [právnická osoba] ze dne 29. 6. 2023.

5. Hodnocení klienta prokazuje, že žalovaný uvedl měsíční příjem z důchodu ve výši 8 653, životní minimum je 3 410 Kč, hradí 2 000 Kč splátek úvěru poskytnutého žalobkyní, za bydlení vydá 2 000 Kč (uvedl, že bydlí v nájemním bytě). Disponibilní příjem, volné zdroje by měl mít ve výši 2 743 Kč měsíčně. Jako doklad předložil občanský průkaz, doklad o Inkasu, který nebyl žalobkyní doložen, doklad ČSSZ ze dne 11. 9. 2017, kterým potvrdila, že žalovaný pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 8 653 Kč měsíčně.

6. Z předloženého společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni, aby peníze z úvěru byly odeslány na účet číslo [bankovní účet], jehož majitelkou je [jméno] [příjmení] [příjmení], která rovněž připojila svůj podpis a tomto prohlášení, čímž potvrdila, že z jejího účtu budou hrazeny splátky úvěru a přiložila souhlas k inkasu těchto splátek z jejího účtu.

7. Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 17. 10. 2017, prokazuje, že žalovanému bylo oznámeno uzavření smlouvy žalobkyní. Dodejka prokazuje odeslání dopisu na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, který si žalovaný převzal dne 19. 10. 2017.

8. Klientská karta prokazuje, že žalovaný neuhradil řádně už první splátku, splatnou 20. 11. 2017.

9. Předsmluvní formulář neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

10. Kopie OP žalovaného prokazuje, že jím žalobkyně disponuje.

11. Prohlášení klienta neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

12. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že byla žalovanému dne 22. 9. 2021, vyplacena žalobkyní částka 72 000 Kč.

13. Dopis ze dne 24. 1. 2018 je oznámením o zesplatnění úvěru ve výši 82 011 Kč s výzvou k úhradě do 10ti dnů od data odeslání oznámení.

14. Dopis ze dne 21. 12. 2017, 22. 1. 2018, 18. 5. 2022, 18. 7. 2022, 17. 8. 2022„ Výzva k zaplacení upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru“, prokazuje, že žalovaný byl opakovaně upomenut o zaplacení dlužné splátky a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v důsledku prodlení s úhradou dohodnutých splátek úvěru.

15. NRKI report prokazuje, že skóre žalovaného je 337, tedy je to Kategorie II, menší riziko.

16. SOLUS report neprokazuje žádné evidované prodlení žalovaného ke dni 22. 9. 2021.

17. Dopis ze dne 27. 12. 2022, je předžalobní výzvou, žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 15 dnů od odeslání. Poštovní podací arch ze dne 27. 12. 2022 prokazuje odeslání dopisu žalovaného.

18. Potvrzení o licenci žalobkyně neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

19. Přihláška do pojištění neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

20. Z lékařské zprávy Psychiatrické nemocnice [obec] ze dne 17. 1.2 2023, která byla zaslána zdejšímu osudu v rámci řízení o omezení svéprávnosti žalovaného, soud zjistil, že žalovaný trpí duševní poruchou, v jejímž důsledku není schopen se o sebe postarat, činit právní úkony, která trvá od roku 2002 a je nevyléčitelná.

21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 38 000 Kč, uhradil celkem 0 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet měsíčně po 2 007 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována, byly ověřeny příjmy žalovaného ve výši měsíčních mezd cca invalidního důchodu 8 653 Kč, byly ověřeny veřejné databáze, kdy z jedné nebylo zjištěno nic závadového a z druhé vyplývá nižší riziko pro poskytnutí úvěru. Výdaje žalovaného na bydlení v nepřiměřeně nízké výši 2 000 Kč (nájemné + inkaso) nebyly nijak ověřeny (z úřední činnosti je soudu známo, že tato částka se opakovaně vyskytuje v rámci hodnocení klientů pro potřeby uzavření úvěrových smluv u žalobkyně), rovněž nebyl žalovaný vyzvána k jejich vysvětlení, bylo vycházeno pouze z jejích tvrzení, že bydlí u rodičů. Pro vyhodnocení úvěruschopnosti jsou tyto výpisy naprosto nedostatečné, nelze z nich vyčíst schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Zejména pak s ohledem na skutečnost, že si žalobkyně nenechala od žalovaného předložit doklady prokazující jeho tvrzení o výdajích, zejména na bydlení. Není tak možné vážně stanovit disponibilní částku, jak provedla žalobkyně ve výši 2 743 Kč měsíčně. Výše dohodnuté splátky by pak pokryla skoro celou výši i tak nedůvěryhodně stanovenou výši volných prostředků žalovaného. Už jen z tohoto důvodu by bylo nutné smlouvu za neplatnou pro nedodržení povinnosti žalobkyně řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Nicméně soud nemůže odhlédnout od nesporného tvrzení účastníků, že žalovaný v okamžiku podpisu úvěrové smlouvy byl osobou nesvéprávnou, která nemohla platně smluvně jednat v rozsahu předmětu smlouvy ve výši 38 000 Kč s příslušenstvím, tj. přes 120 000 Kč, což deklarovalo soudní rozhodnutí jak zdejšího, tak i Krajského soudu v Ústí nad Labem. S ohledem na souhlasné prohlášení účastníků o rozsahu nesvéprávnosti žalovaného soud pak neprováděl důkaz předmětnými soudními rozhodnutími.

22. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

23. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle § 2995 o. z. vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.

32. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

33. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

34. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 35. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18.

36. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

37. V souzené věci žalobkyně řádně ověřila pouze příjmy žalovaného prostřednictvím potvrzení o výši jeho důchodu. Nikterak si neověřovala jím tvrzené měsíční pravidelné výdaje. Nezvykle nízké výdaje žalovaného na bydlení ve výši 2 000 kč měsíčně za nájemní bydlení, a na životní výdaje uvedené v hodnocení klienta, nekorespondují s reálnými výdaji. Uvedené výdajové údaje tak budí velké pochybnosti bez dalšího vysvětlení, které nebylo od žalovaného získáno a dle názoru soudu ani vyžadováno. Přes zejména nepodložené výdaje žalobkyně bez dalšího smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela, žalovaný neuhradil řádně už první splátku z 60. O tom nelze než učinit závěr, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná a soud bys stál před otázkou vypořádat neplatnou smlouvu podle zásad o bezdůvodném obohacení.

38. S ohledem na shora uvedené soud posuzoval povinnost žalovaného vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 38 000 Kč. Žalovaný by měl tuto povinnost, pokud by žalobkyně prokázala, že žalovanému se do jeho dispoziční sféry dostala částka odpovídající bezdůvodnému obohacení, tedy, že by ji obdržel, a to buď přímo, nebo prostřednictvím třetí osoby nebo platebního místa, které by žalovaný žalobkyni označil. Z předložené listiny„ Společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu“, na kterém je podpis žalovaného vyplývá, že žalovaný určil jako platební místo pro poskytnutí peněžních prostředků z úvěru osobní účet paní [jméno] [příjmení] [příjmení], na který žalobkyně posléze poskytnuté peníze odeslala, jak soud zjistil ze zprávy banky a výpisu z účtu žalobkyně ze dne 16. 10. 2017. V řízení bylo nesporné a prokázáno, že žalovaný nemohl platně učinit jednání, kterým by dal žalobkyni souhlas, příkaz, aby mu poslala peníze na účet osoby uvedené ve„ Společném prohlášení o poskytnutí osobního účtu“ a tím tak splnila svoji povinnost poskytnout mu peníze z úvěru. Soud má za to, že žalobkyně, v posuzovaném případě, poskytla peníze ve výši 38 000 Kč paní [jméno] [příjmení] [příjmení], které vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, které je podle ustanovení § 2995 o. z. povinna žalobkyni vydat, když celé jednání nese znaky lstivého jednání, jehož účelem bylo vylákat ze žalobkyně peníze prostřednictvím zneužití nesvéprávnosti žalovaného. Žalovanému tedy nevznikla povinnost vydat žalobkyni ani bezdůvodné obohacení ve výši 38 000 Kč, žaloba tak není důvodná ani v této části.

39. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat vyplacení jistiny úvěru žalovanému, nevyhověl soud podané žalobě v částce, která by představovala bezdůvodné obohacení žalovaného, tj. v částce 38 000 Kč, neboť pokud se žalovaný bezdůvodně na úkor žalobkyně neobohatil, nemůže jej soud zavázat k jeho vydání.

40. V části, požadující zaplacení částky 7 316 Kč s příslušenstvím, částky 18 002 Kč, smluvního úroku ve výši 62,47 Kč z částky 38 000 Kč od 26. 1. 2018 do zaplacení, soud řízení zastavil, v důsledku částečného zpětvzetí žaloby (výrok I. rozhodnutí).

41. S ohledem na skutečnost, že v řízení byl úspěšným účastníkem žalovaný, který neprokázal vznik účelných nákladů řízení, soud procesně neúspěšné žalobkyni neuložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému.