50 C 90/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, a dále zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky , částka, s tím, že dne , datum, byla mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelkou uzavřena rámcová smlouva, jejímž předmětem byla dodávka díla označeného jako „elektro a MaR práce, natěračské práce, stavební práce, výkopové práce a svařovací práce“ (dále také jen „rámcová smlouva“). Žalovaná se za dílo zavázala zaplatit žalobci odměnu. Za práce vykonané žalobcem za měsíc září 2023 žalovaná neuhradila částku , částka, , přičemž tento dluh žalovaná uznala dne , datum, dohodou uzavřenou s žalobcem (dále také jen „dohoda“). V dohodě se žalovaná zavázala zaplatit dlužnou částku prostřednictvím splátek nejpozději do , datum, , zároveň bylo v dohodě sjednáno, že v případě nedodržení splátkového kalendáře se celý dluh stane splatným. Žalovaná splátkový kalendář nedodržela, uhradila pouze splátku dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Nejpozději dne , datum, se tak stal splatný celý dluh, jelikož 3. splátka ve výši , částka, byla splatná ke dni , datum, .

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, zejména sporovala, že by na základě rámcové smlouvy vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné částky. Mezi účastníky nebyla uzavřena dílčí realizační smlouva a ani samotná rámcová smlouva nemá všechny náležitosti smlouvy o dílo. Žalobce také dostatečně neprokázal poskytnutí plnění žalované, pouze uvádí uzavření rámcové smlouvy a následné uznání dluhu, z čehož však poskytnutí plnění v měsíci září 2023 žádným způsobem neplyne. Dohoda o uznání dluhu předložená žalobcem ani ve spojení s rámcovou smlouvou nepostačuje k prokázání důvodu závazku mezi účastnicemi. Dohoda o uznání dluhu navíc nesplňuje zákonné požadavky na formu uznání dluhu, neboť toto uznání musí být jednostranné, uvedená dohoda však představuje dvoustranné právní jednání. I kdyby však k uznání dluhu došlo, nedošlo by k zesplatnění celého dluhu, jelikož žalobce žalovanou k úhradě celého dluhu nevyzval, což je podmínkou pro uplatnění dohodnuté ztráty výhody splátek. Žalobce tak zesplatnění dluhu neprokázal.

3. Žalobce v návaznosti na vyjádření žalované uvedl, že netvrdí, že by na základě rámcové smlouvy došlo ke vzniku jeho nároku na zaplacení požadované částky. Žalobce naopak zdůraznil, že jím uplatněný nárok se opírá o dohodu o uznání dluhu ze dne , datum, , kterou došlo k privativní novaci (ke vzniku závazku nového obsaženého v dohodě), a tudíž i k zániku původního závazku žalované k zaplacení ceny díla za plnění žalobce v měsíci září 2023.

4. Žalovaná následně vůči žalobci uplatnila (jako kompenzační námitku) svou tvrzenou pohledávku za žalobcem z titulu náhrady škody, kterou měl žalobce způsobit žalované při výkonu činností plynoucích právě z rámcové smlouvy ze dne , datum, . Škoda měla být způsobena poškozením obytného kontejneru , Anonymizováno, , Anonymizováno, v hodnotě , částka, , dvou jídelního stolů v hodnotě , částka, , 8 židlí v hodnotě , částka, a ztrátou detektorů plynů v hodnotě , částka, a , částka, – celkem tak měla způsobená škoda dosáhnout částky , částka, .

5. Žalobce kompenzační námitku odmítl, uvedl, že ke škodě nemohlo dojít, jelikož k převodu vlastnického práva k obytnému kontejneru a nábytku ze společnosti , právnická osoba, , na žalovanou došlo až po ukončení spolupráce mezi účastnicemi. Rovněž detektory v hodnotě , částka, měly být žalované zapůjčeny až po ukončení jejich spolupráce. Pokud jde o detektory v hodnotě , částka, , ty sice byly žalované zapůjčeny již před ukončením spolupráce mezi účastnicemi, žalovaná však žádným způsobem neuvedla, jak mělo ke ztrátě, tudíž ke vzniku škody dojít. Do okamžiku vznesení kompenzační námitky navíc žalovaná žádnou škodu vůči žalobci neuplatnila. Podle žalobce se tak jedná o pohledávky neurčité a nejisté a jako takové nejsou způsobilé k započtení.

6. Ve věci bylo následně provedeno dokazování, a to prostřednictvím listinných důkazů.

7. Z prohlášení o uznání dluhu s doložkou vykonatelnosti ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že jí vůči žalobci vznikl závazek z důvodu nevyplacení dodávek prací na základě smlouvy o dílo ze dne , datum, z měsíce září roku 2023. Žalovaná dluh vyčíslila částkou , částka, a zavázala se ho uhradit to nejpozději do , datum, . V prohlášení je uvedeno, že dlužná částka bude hrazena podle přiloženého splátkového kalendáře (příloha č. , hodnota, ), přílohou prohlášení je rovněž přehled částek (příloha č. , hodnota, ) s uvedenými daty vystavení, rámcová smlouva uzavřená mezi účastníky dne , datum, a doložka, podle které se celý dluh stane splatným v případě, že jednotlivé splátky nebudou ze strany žalované dodržovány.

8. Ze splátkového kalendáře (příloha č. , hodnota, shora uvedeného prohlášení o uznání dluhu) plyne rozpis jednotlivých splátek. První splátka ve výši , částka, měla být žalovanou uhrazena dne , datum, , druhá splátka ve výši , částka, měla být žalovanou uhrazena dne , datum, , třetí splátka, také ve výši , částka, , měla být pak uhrazena dne , datum, . Poslední splátka měla být uhrazena , datum, .

9. Ze screenshotu z bankovnictví žalované plyne, že dne , datum, odeslala částku , částka, na účet č. , č. účtu, .

10. Z výdajového pokladního dokladu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobci částku , částka, . V kolonce účel výplaty je uvedeno „splátka č. , hodnota, “.

11. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a doručenky plyne, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

12. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu, přičemž provedené důkazy shledal bez výjimek za důvěryhodné co do obsahu i pravosti, a to s výjimkou rámcové smlouvy o dílo ze dne , datum, . Žalovaná v průběhu řízení namítla, že uvedenou smlouvu nepodepsala jednatelka žalované, paní , jméno FO, , a poukázala na to, že podpis na této smlouvě je jiný než podpis paní , jméno FO, na uznávacím prohlášení. K této námitce soud uvádí, že nepřistoupil k ověřování podpisu paní , jméno FO, , ani nevyzval žalobce k navržení důkazu k prokázání pravosti uvedeného podpisu, neboť nepovažuje skutečnosti, které by měla tato smlouva prokazovat za potřebné pro rozhodnutí ve věci (viz níže).

13. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Účastníci podepsali dne , datum, dohodu, v jejímž rámci společně prohlásili, že žalovaná má vůči žalobci dluh ve výši , částka, a že tento dluh bude žalovanou splácen podle přiloženého kalendáře. Ve splátkovém kalendáři bylo uvedeno, že první splátka ve výši , částka, má být zaplacena dne , datum, , druhá splátka ve výši , částka, dne , datum, a třetí splátka ve výši rovněž , částka, má být zaplacena dne , datum, . Dohoda obsahuje doložku, podle které pokud nebudou jednotlivé dílčí splátky řádně hrazeny, stane se splatným celý zbývající dluh. Žalovaná první dvě splátky žalobci uhradila, a to splátku ve výši , částka, dne , datum, a druhou splátku ve výši , částka, dne , datum, . Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.

14. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní.

15. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

16. Podle § 1902 o. z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

17. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

18. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

19. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

20. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

21. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

22. Soud se nejprve zabýval charakterem dohody uzavřené mezi účastníky dne , datum, , tedy otázkou, zda se jedná o pouhé uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. tak, jak ve svých vyjádření uvádí žalovaná, či zda se jedná o nový závazek mezi účastníky, který nastoupil na místo závazku původního, tedy zda se jedná o privativní novaci ve smyslu § 1902 o. z. tak, jak naopak tvrdí žalobce. Byť je dohoda formálně označena jako „prohlášení o uznání dluhu“, soud přihlédl ke znění § 555 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že toto právní jednání je třeba posuzovat podle jeho obsahu, nikoliv podle jeho označení. Ze znění uvedené dohody přitom jasně plyne, že žalovaná se v ní zavázala k úhradě částky , částka, žalobci, a to podle přiloženého splátkového kalendáře s tím, že v případě nedodržení jednotlivých splátek dojde k zesplatnění celého zbývajícího dluhu. Právě ujednání o splatnosti dluhu soud považuje za podstatnou změnu závazku, který nemůže obstát vedle závazku původního. Pokud jde o uvedený původní závazek, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že privativní novace jako právní skutečnost současně působí jak zánik závazku stávajícího, tak i vznik závazku nového a vychází z předpokladu, že zde existuje závazkový vztah, který má být nahrazen novým. Zároveň Nejvyšší soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že: „Občanský zákoník nepodmiňuje platnost dohody o změně práv a povinností výslovným a „naprosto zřejmým“ odkazem na původní dohodu.“. Právě tyto podmínky jsou v dané věci naplněny, jelikož z dohody jasně plyne dřívější závazek mezi účastníky, který je nadto v příloze č. , hodnota, charakterizován jednotlivými účtovanými plněními ze strany žalobce. Dřívější (a rušený) závazek je tak mezi účastníky podle názoru soudu specifikován dostatečně určitě, stejně jako závazek nový, který původní závazek mezi účastníky ve smyslu § 1902 o. z. nahradil.

23. Na základě tohoto nového závazku pak vznikla žalované povinnost uhradit žalobci částku ve výši , částka, , a to prostřednictvím dohodnutých splátek. Z dokazování vyplynulo (a sám žalobce tuto skutečnost také potvrdil), že žalovaná žalobci již uhradila celkem , částka, , a to ve dvou splátkách ve dnech , datum, a , datum, . Zbývající část dluhu zůstala neuhrazena, žalovaná má tak povinnost zaplatit žalobci zbývající částku ve výši , částka, . Soud považuje námitku žalované, že musela být žalobkyní vyzvána k zaplacení celé zbývající dlužné částky, za nedůvodnou. Splatnost celého dluhu nastala, dle dohody stran, v okamžiku prodlení žalované s placením kterékoliv z dohodnutých splátek. Smluvní ujednání účastníků nemá povahu ujednání o ztrátě výhody splátek, kdy by byla žalobkyně povinna vyzvat žalovanou k zaplacení zbývající dlužné částky do splatnosti nejbližší další splátky jako podmínku splatnosti.

24. Žalovaná se v průběhu řízení bránila námitkou započtení, spočívající v započtení své tvrzené pohledávky za žalobcem ve výši , částka, z titulu náhrady škody způsobené zaměstnanci žalobce na žalovanou označených věcech. K problematice započtení pohledávek soud nejprve uvádí, že byť občanský zákoník v § 1982 odst. 1 o. z. obecně upravuje možnost vzájemného započtení pohledávek, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, v § 1987 odst. 2 o. z. zároveň stanovuje překážky, které tomuto započtení brání. Pro rozhodnutí je tak podstatné určit, zda ve věci byly tyto překážky započtení dány či nikoliv, přičemž soud zároveň uzavírá, že tomu tak bylo. Hlavní smysl započtení vzájemných pohledávek je totiž třeba hledat v jejich vzájemném odstranění, naopak, tímto smyslem nemůže být vyvolání nejasností a následných sporů (k tomu srov. důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012), což platí obzvláště tehdy, pokud je pohledávka započítávána jako procesní obrana v rámci již běžícího soudního řízení. Obdobný názor zastává i Nejvyšší soud, který ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že: „smysl § 1987 odst. 2 ObčZ spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé OSŘ s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost“. K charakteru nejistých a neurčitých pohledávek se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, Sb. rozh. obč.) a to v tom smyslu, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. V uvedeném rozsudku dále dovodil, že likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). Konečně, Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku také uvedl, že: „S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky.“25. Právě pohledem vyjádřeným v poslední citované větě z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu (R 37/2021 Sb. rozh. obč.) je třeba nazírat i na tvrzenou pohledávku žalované. Zatímco pohledávka žalobce byla v řízení jednoznačně prokázána, jelikož vychází z výše uvedené a oběma stranami uzavřené dohody ze dne , datum, , pohledávka žalovaná je přinejlepším sporná. Důvod této její pohledávky má být dán ve škodním jednáním zaměstnanců žalobce a následném vzniku škody na jí uvedených věcech (obytný kontejner, nábytek a detektory plynu), avšak žalovaná žádným způsobem netvrdí, jakým konkrétním jednání mělo ke škodě dojít, ani v čem měla tato škoda konkrétně spočívat. S ohledem na tuto skutečnost žalovaná nemůže tvrdit ani příčinnou souvislost mezi jednáním žalobcových zaměstnanců a vznikem škody, dokonce netvrdí ani žádné jiné skutkové okolnosti, jako jsou místo a čas vzniku jednotlivých škod. Takto vznesená námitka započtení nemůže v žádném případě vyvolat jí zamýšlené účinky, neboť se jedná o pouhé (značně neúplné) tvrzení žalované o údajné škodě, které působí účelovým dojmem mající za cíl pouhé snížit její povinnost k hrazení dlužné částky. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že zjišťování pohledávky žalované by si vyžádalo potřebu dalšího rozsáhlého dokazování, které by přitom bylo v rozporu s výše uvedeným názorem Nejvyššího soudu, podle kterého § 1987 odst. 2 o. z. slouží k ochraně věřitele při uplatňování jeho nároků před složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Naopak, žalované nic nebrání, aby tyto své tvrzené pohledávky řádně uplatnila vůči žalobci žalobou v samostatném řízení, v jehož rámci ponese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně všech podmínek, na jejichž základě by jí vzniklo právo požadovat po žalobci náhradu škody. Z vyložených důvodů proto soud dospěl k závěru, že pohledávka žalované není způsobilá k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z.

26. Soud vzhledem k výše uvedenému zamítl návrh na provedení důkazu dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne , datum, a , datum, , fakturu č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, spolu s protokolem o vrácení detektoru ze dne , datum, , uznáním dluhu za ztrátu svěřené věci ze dne , datum, , fakturou č. , Anonymizováno, , fakturou č. , hodnota, s protokolem o vrácení detektoru ze dne , datum, – 3 kusy, dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne , datum, a , datum, , výslechem svědků , jméno FO, , , tituly za jménem, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, . Dokazování těmito důkazními prostředky by vedlo právě ke složitému prokazování pohledávek žalované a neúměrně by tak zatížilo a prodloužilo řízení o pohledávce žalobkyně. Vzhledem k výše uvedeném, tedy vzhledem k tomu, že povinnost žalované hradit žalobci dlužnou částku se opírá o jejich vzájemnou dohodu a nikoliv o rámcovou smlouvu, soud také, jak již bylo uvedeno, nepřistoupil k ověřování pravosti podpisů na této dohodě, neboť skutečnosti prokazované touto rámcovou smlouvou nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné.

27. Soud proto rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku ve výši , částka, , a to v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) Pokud jde o úrok z prodlení z přiznané částky, soud tento úrok (v zákonné výši 14,75 %) přiznal již od , datum, (výrok I.), tedy od okamžiku splatnosti celé zbývající dlužné částky. Jak plyne ze splátkového kalendáře, třetí a již neuhrazená splátka byla splatná ke dni , datum, . Z dohody rovněž plyne, že v případě nehrazení splátek se stává splatnou celá zbývající dlužná částka. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svou povinnost a neuhradila včas třetí splátku, dostala se dne , datum, do prodlení s úhradou celé zbývající dlužné částky, a to bez ohledu na to, že ji žalobce k úhradě nevyzval, neboť splatnost zbytku dluhu plyne přímo z účastníky uzavřené dohody. V takovém případě se totiž nejedná o dohodu o ztrát výhody splátek (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a výzva věřitele tak již není podle názoru soudu nezbytná.

28. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty , částka, ve výši , částka, za každý z 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání ve věci samé, účast na jednání dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, ). Dále žalobci náleží odměna ve výši , částka, za úkon v podobě jednoduché výzvy k plnění (podle soudu není možné za tento úkon přiznat odměnu v plné výši) podle § 11 odst. 2 a. t. Celkem tak žalobci náleží odměna ve výši , částka, . Zároveň žalobkyni náleží paušální náhrad nákladů podle § 13 a. t. ve výši 6 x , částka, a , částka, , tedy , částka, .

29. Žalobci rovněž náleží náhrada cestovného jejího zástupce, a to v souvislosti s (1) cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 92 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,2 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času ve výši , částka, podle § 14 a. t., (2) v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 92 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,2 l/100 km , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času ve výši , částka, podle § 14 a. t. a (3) v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 92 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,2 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času ve výši , částka, podle § 14 a. t.

30. Žalobci tak náleží odměna a náhrada výdajů jejího zástupce ve výši , částka, a DPH ve výši 21 % z této částky, tedy celkem , částka, . Žalobci také náleží náhrada soudního poplatku ve výši , částka, , celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , kterou je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.