50 C 92/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 1 541 223,37 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 722 261,10 Kč, smluvní pokutu ve výši 38 731,25 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 361 130,55 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, z částky 361 130,55 Kč od 6. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. V části požadující zaplatit částku 752 213,67 Kč, smluvní pokutu ve výši 28 017,35 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 375 734,32 Kč od 9. 2. 2020 do zaplacení a z částky 376 479,35 Kč od 8. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 552,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.</b> Žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2020, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 541 223,37 Kč z titulu nezaplaceného nájemného v částce 1 474 474,77 Kč a smluvní pokuty v částce 66 748,60 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi ní coby pronajímatelem a žalovanou coby nájemcem byla dne 26. 4. 2017 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem prostor sloužících k podnikání, a to pozemku parc. [číslo] na kterém stojí budova bez č.p., parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc.č [číslo] v k.ú. [příjmení], obec Most, zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Most (dále jen„ Prostory“), jak je v této smlouvě uvedeno (dále jen„ Smlouva“). Dle ustanovení čl. IV.2 Smlouvy byla žalovaná povinna hradit nájemné v pravidelných měsíčních platbách ve výši 272.975 Kč bez DPH (tj. 330.299,75 Kč včetně DPH), a to na základě daňových dokladů vystavených a doručených žalobkyní. Žalovaná byla dále dle ustanovení čl. IV.6 Smlouvy povinna hradit platby za služby spojené s užíváním předmětu nájmu, a na základě dohody žalobkyně a žalované rovněž platby za spotřebu energií a odvádění srážkových vod. Uvedené povinnosti žalovaná plnila až do podzimu roku 2019. Za účelem vyúčtování příslušných plateb žalobkyně vždy vystavovala žalované daňové doklady – faktury, přičemž některé nebyly žalovanou plně uhrazeny. Konkrétně se jedná o faktury: [číslo] vystavená dne 1.11.2019 na částku 378.082,47 Kč se splatností 1.12.2019, [číslo] vystavená dne 6. 12. 2019 na částku 381.213,06 Kč se splatností 5.1. 2019, [číslo] vystavená dne 9. 1. 2020 na částku 375.734,32 Kč se splatností 8.2.2020 a [číslo] vystavená dne 6. 2. 2020 na částku 376.479,35 Kč se splatností 7.3.2020. Žalovaná uhradila pouze dne 2. 12. 2019 částečně fakturu [číslo] co do částky 16.951,92 Kč a následně dne 6. 1. 2020 částečně fakturu [číslo] co do částky 20 082,51 Kč. Jistina dluhu žalované tak k dnešnímu dni činí částku ve výši 1.474.474,77 Kč. Z uvedené částky žalovaná neuhradila ničeho. V této souvislosti žalobkyně pro úplnost uvádí, že Smlouva byla žalobkyní vypovězena ke dni 31. 1. 2020, a to právě z důvodu neplacení nájemného a dalších sjednaných plateb žalovanou. Dle ustanovení čl. V.1 písm. j) Smlouvy je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,025% z dlužné částky za každý započatý den prodlení s jakoukoliv platbou. Ke dni podání žaloby tak má žalobkyně dále nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20.945,57 Kč za prodlení žalované s úhradou dlužné částky dle faktury [číslo], ve výši 17.785,68 Kč za prodlení žalované s úhradou dlužné částky dle faktury [číslo], ve výši 15.311,17 Kč za prodlení žalované s úhradou dlužné částky dle faktury [číslo] a ve výši 12.706,18 Kč za prodlení žalované s úhradou dlužné částky dle faktury [číslo]; tj. celkem 66.748,60 Kč. Z důvodu prodlení se zaplacením příslušných plateb vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení. Podle ustanovení § 2 tohoto nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Právní zástupce žalobce zaslal žalované dne 12. 6. 2020 předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaná na předžalobní výzvu nijak nereagovala. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že s žalobkyní uzavřela nájemní smlouvu, jak je uvedeno v žalobě. Nájemní vztah, založený předmětnou nájemní smlouvou zanikl výpovědí ze strany žalované ze dne 29. 11. 2019, kterou doručila žalobkyni. Žalobkyně proti podané výpovědi sice učinila písemné námitky, elektronickým podáním ze dne 19. 12. 2019, nicméně nepodala v zákonné lhůtě podle ustanovení § 2314 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) žádost o soudní přezkum oprávněnosti výpovědi. Proto nelze jakkoliv žalobkyní zpochybňovat oprávněnost výpovědi a tedy i zánik nájmu na jejím základě. K samotnému průběhu trvání nájemního vztahu žalovaná uvedla, že po celou dobu jeho trvání žalobkyně nezajistila řádné podmínky pro provozování podnikatelské činnosti žalované, zejména stavebně technické zabezpečení v souladu s podmínkami bezpečnosti práce a požární ochrany. S ohledem na nutnost vystěhování se z pronajatých prostor, které neumožňovaly řádný výkon podnikatelské činnosti, uplatnila žalovaná zápočet nároku na ušlý zisk ve výši odpovídající nároku žalobkyně uplatněný žalobou. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z výpisu katastru nemovitostí, LV [číslo], pro [katastrální uzemí], [územní celek], soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, ve které pronajala prostor žalované k podnikání. Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání uzavřené mezi účastníky dne 26. 4. 2017 soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně, v postavení pronajímatele, pronajala žalované, jako nájemci, prostory, ve smlouvě vymezené v článku II., k jeho podnikání (čl. III.). Nájemné bylo dohodnuto v článku IV.1. ve výši 272 975 Kč bez DPH. Doba trvání nájmu byla dohodnuta na pět let, počínaje 1. 5. 2017. Možnost nájemce předčasně vypovědět nájemní smlouvu je vymezena v článku VI.

3. Smlouvy. Po skončení nájmu je nájemce povinen předat předmět nájmu pronajímateli, ke dni skončení nájmu. O předání bude sepsán předávací protokol a ve smlouvě je ujednáno, že předmět nájmu je předán zpět, pokud nic nebrání tomu, aby pronajímatel měl přístup k předmětu nájmu a mohl jej používat. V článku VI.7. smlouvy, bylo dohodnuto, že pronajímatel má právo na náhradu škody ve výši jeden a půl násobku nájemného v případě, že nájemce neodevzdá předmět nájmu pronajímateli ke dni skončení nájmu. Z předložených faktur [číslo] vystavené dne 1. 11. 2019 na částku 378 082,47 Kč se splatností 1. 12. 2019, [číslo] vystavené dne 6. 12. 2019 na částku 381 213,06 Kč se splatností 5. 1. 2019, [číslo] vystavené dne 9. 1. 2020 na částku 375 734,32 Kč se splatností 8. 2. 2020, [číslo] vystavené dne 6. 2. 2020 na částku 376.479,35 Kč se splatností 7. 3. 2020, soud zjistil, že jimi bylo vyúčtováno nájemné dle Smlouvy za měsíce říjen 2019 až leden 2020. Z předložené elektronické komunikace soud zjistil, že tyto faktury byly odeslány na email žalované 6. 11. a 10. 12. 2019, 17. 1. a 11. 2. 2020. Z předložené výpovědi nájmu v elektronické podobě, soud zjistil, že ji žalovaná odeslala dne 29. 11. 2019, na emailové adresy [adresa], které měli zaregistrovány na společnost žalobkyně. Ve výpovědi žalovaná dává výpověď z nájmu prostor sloužících k podnikání z důvodu nefunkčního požárního systému a nemožnosti pojistit majetek umístěný v hale žalobkyně. Ve smlouvě žalovaná konstatuje, že se 27. 11. 2019 z pronajatých prostor vystěhovala. Dále žalovaná uvádí, že přílohou tohoto emailu je dopis sestavený jejími právníky obsahující výpověď. Samotný text výpovědi v listinné podobě pak byl předložen spolu s dokladem o jeho odeslání prostřednictvím České pošty, s.p. s datem podání k přepravě 29. 11. 2019. Z dopisu žalobkyně ze dne 19. 12. 2019, spolu s podacím lístkem ze dne 20. 12. 2019, soud zjistil, že žalobkyně potvrdila doručení výpovědi dané žalovanou ze dne 29. 11. 2019, s touto nesouhlasí, neboť zajistila podmínky pro provozování pronajatých prostor žalované. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky byla ve smyslu ustanovení § 2302 a následující o.z. uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání za dohodnuté nájemné. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení nájemného a ceny služeb za dobu od října 2019 do ledna 2020, když tvrdila, že do ledna 2020 trval nájemní vztah, který byl ukončen až výpovědí ze strany žalobkyně ke dnu 31. 1. 2020 pro neplacení nájemného. Žalobkyně nepředložila soudu důkaz o tom, že by to byla ona, kdo nájemní smlouvu ukončila ke dni 31. 1. 2020 výpovědí. Naopak žalovaná předložila elektronickou dokumentaci, ze dne 29. 11. 2019, adresovanou prokazatelně na emailové adresy žalobkyně, resp. jejího jednatele ([jméno] [anonymizováno]) obsahující výpověď z nájmu s tím, že soud nemá důvod pochybovat o tvrzení žalované, obsažené v elektronické výpovědi, že její přílohou je podepsaná výpověď z nájmu, jak byla soudu předložena v listinné podobě spolu s dokladem o odeslání poštou ze dne 29. 11. 2019. Jedná se o komunikaci mezi podnikateli. S ohledem na předloženou četnou smluvní korespondenci, kterou mezi sebou účastníci vedli prostřednictvím emailů, soud považuje tento druh komunikace za zcela dostačující a účastníky dohodnutý. Pokud byl dostačující pro doručování faktur a jejich proplácení, není důvodu namítat jeho neplatnost pro absenci ověřeného elektronického podpisu, v případě doručení výpovědi smlouvy za situace, kdy její přílohou je samotný text výpovědi, který byl žalobkyni stejného dne, 29. 11. 2019, odeslán poštou. Je zřejmé, že elektronická komunikace byla mezi účastníky schválena jako druh smluvní písemné komunikace. S ohledem na postavení účastníků, jako podnikatelů, lze mít na dodržení formy jejich jednání volnější nároky, nežli by tomu bylo v případě subjektů, které nejsou podnikatelé, natož v případě spotřebitelských vztahů. Také nelze přehlédnout filozofii, na níž je postaven nový občanský zákoník, který preferuje posuzovat jednání smluvních stran spíše jako platné, než neplatné (§ 574 o.z.) Soud posoudil úkon žalované ze dne 29. 11. 2019 jako výpověď smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 26. 4. 2017, který byl učiněn v souladu s uzavřenou Smlouvou. Způsob, kterým byl učiněn, tj. elektronicky, je způsobem, který si účastníci v průběhu smluvního vztahu učinili jako smluvně komfortní, neodporující článku XI.

2. Smlouvy, kde je dohodnut způsob předkládání dokumentů. Stejným způsobem byly žalované zasílány daňové doklady, které byly podkladem pro placení nájemného, ostatně i jiná komunikace mezi účastníky byla v převážné míře prováděna elektronicky a stranami nebyla rozporována. Soud tak nepřisvědčil argumentaci žalobkyně o neplatnosti této výpovědi nájmu pro absenci ověřeného elektronického podpisu, když elektronická výpověď z obsahu jejího textu, který nebyl žalobkyní rozporován, obsahuje údaj o tom, že jeho přílohou byla i výpověď, která byla dne 29. 11. 2019 zaslána poštou žalobkyni, která na ni reagovala dopisem ze dne 19. 12. 2019, kde mimo jiné potvrdila její doručení. Opačný výklad by soud považoval za přehnaně formalistický i s ohledem na skutečnost, že výpověď se dostala do dispoziční sféry žalobkyně, byť elektronicky, z podání byl zřejmý její obsah a vůle žalované. Z uvedených důvodů soud považuje výpověď nájmu učiněnou dne 29. 11. 2019 za jednání, kterým žalovaný ukončil smluvní vztah se žalobkyní, tj. nájem trval do konce listopadu 2019. Námitky uplatněné žalobkyní vztahující se k neopodstatněnosti výpovědi soud nepovažuje za důvodné. Podle ustanovení § 2314 odst. 3 o.z., vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. Žalobkyně vznesla námitky včas dne 19. 12. 2019, žalovaná výpověď nevzala ve lhůtě jednoho měsíce zpět. Žalobkyně se ve lhůtě dvou měsíců nedomáhala soudního přezkumu oprávněnosti výpovědi. Marným uplynutím této lhůty je soud povinen považovat výpověď za oprávněnou. Pokud žalobkyně uvedla v závěrečném návrhu, že má možnost ev. požadovat peněžité plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaná řádně nepředala pronajaté prostory, soud uvádí, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalované neshledal jako důvodný. Ve Smlouvě si strany dohodly způsob předání pronajatých prostor po skončení nájmu a to na základě předávacího protokolu. Žalovaná v dopise ze dne 29. 11. 2019 uvedla, že prostor vyklidila několik dní před odesláním dopisu (27. 11. 2019) a klíče od prostor předala zaměstnanci žalobkyně 29. 11. 2019. Toto tvrzení nebylo ze strany žalobkyně vyvráceno. Tvrzení o vyklizení pronajatých prostor před 1. 12. 2019, koresponduje předložená faktura za pronájem prostor [právnická osoba] a.s. za období od 26. do 30. 11. 2019 a dále od prosince 2019 do února 2020 (faktury č. [anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizováno] [číslo]). Pokud žalovaná pronajaté prostory neužívala poté, co došlo ke skončení nájmu, pronajaté prostory žalobkyni fakticky předala, nemohlo jí vzniknout bezdůvodné obohacení z titulu neoprávněného užívání pronajatých prostor, kdy navíc svým jednáním (vyklizením) i písemným vyjádřením, dala najevo svůj úmysl pronajaté prostory opustit. V případě kompenzační námitky, procesní obrany, žalované soud této nevyhověl. Uplatněná pohledávka z titulu náhrady škody vzniklé porušením povinnosti žalobkyně jako pronajímatele, je pohledávkou sporné povahy. Na základě žalobkyní předložených tvrzení a důkazů o zaplacení nájemného za skladování zařízení od listopadu 2019, stěhování strojů v prosinci 2019, právní poradenství je zřejmé, že k prokázání důvodnosti uplatněného nároku by bylo třeba vést dokazování ve značném rozsahu. Ve fázi řízení, kdy byl tento nárok uplatněn, by dokazování důvodnosti pohledávky, její výše, mělo, samo o sobě, povahu plnohodnotného nalézacího řízení, a vedlo by k neúměrnému prodloužení řízení. Soud proto nevyhověl zápočtu pohledávky žalované za žalobkyní, když k zápočtu žalovaná použila spornou pohledávku ve smyslu ustanovení § 1987 o. z. a tedy nezpůsobilou k započtení v řízení před soudem. Tímto rozhodnutím žalovaná nemá zabráněn přístup k uplatnění této své pohledávky z titulu náhrady škody v samostatném řízení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, pokud se týká nároku na zaplacení dlužného nájemného za měsíce říjen a listopad 2019, v této části soud žalobě vyhověl. Stejně tak vyhověl žalobě, pokud požadovala zaplacení smluvní pokuty za včasné nezaplacení nájemného za uvedené období, když možnost domáhat se zaplacení smluvní pokuty, pro případ prodlení s placením nájemného, byla účastníky řádně dohodnuta ve Smlouvě, konkrétně článku V.1.j. Ve zbytku soud žalobu zamítnul, neboť za další období v důsledku ukončení nájemního vztahu k 1. 12. 2019 zaniklo právo požadovat nájemné, žalovaný se nemohl dostat do prodlení s jeho úhradou a proto zde není dán nárok na zaplacení smluvní pokuty a úroku z prodlení jako majetkových sankcí s prodlením souvisejících. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 552,81 Kč, přičemž tato částka představuje 1,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 50,62 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 49,38 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 541 223,37 Kč sestávající z částky 14 500 Kč za každý z jedenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava právního zastoupení, odpor, vyjádření k žalobě ze dne 19. 11. 2020, účast na jednáních ve dnech 29. 3., 15. 11. 2021, 9. 2., 14. 3. 2022, doplnění důkazních návrhů ze dne 30. 4. 2021, vyjádření ze dne 14. 11. 2021 a 31. 1. 2022, sdělení na výzvu soudu ze dne 1. 12. 2021) včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., cestovní náhrada podle § 13 a.t. v celkové částce 5 496 Kč (jízda OA na ústní jednání dne 29. 3. 2021, 15. 11. 2021, 9. 2. 2022, 14. 3. 2022, z toho 2x na trase [obec] – [obec], 2 x na trase [obec] [obec]) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.