50 C 94/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 62 769 Kč + 24 002 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části požadující zaplatit částku 8 334 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28. 12. 2017 do zaplacení, dále o částku 3 259,40 Kč a dále o úrok ve výši 68,59 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 12. 2017 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. V části požadující zaplatit částku 4 435 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 435 Kč ve výši 8,05 % ročně od 28. 12. 2017 do zaplacení, částku ve výši 20 742,60 Kč, úrok ve výši 25 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 113 637 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 829,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 86 771 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovaným 30. 8. 2017 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok, to vše prostřednictvím 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 261 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. Žalovaný je tak v prodlení a žalobkyni vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a nárok na zaplacení smluvní pokuty.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování potřebné pro rozhodnutí ve věci. Při jednání vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 8 334 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28. 12. 2017 do zaplacení, dále o částku 3 259,40 Kč a dále o úrok ve výši 68,59 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 12. 2017 do zaplacení. Soud proto v této části řízení zastavil.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným 30. 8. 2017 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok, to vše prostřednictvím 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 261 Kč.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho.

6. Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že za účelem posouzení úvěruschopnosti předložil žalovaný žalobkyni výpis z bankovního, jehož majitelkou byla [jméno] [jméno] [příjmení].

7. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný pracoval ve společnosti [právnická osoba], [IČO].

8. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný neměl žádné dluhy po splatnosti.

9. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že kreditní skóre žalovaného nebylo vyhodnoceno kvůli tomu, že má uzavřenu 1 nebo více„ špatných“ smluv.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 30. 8. 2017, [číslo] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok, to vše prostřednictvím 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 261 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů, výdajů a závazků žalovaného. Výši a zdroje příjmů ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného. Výši výdajů žalovaného žalobkyně neověřovala. Výši závazků ověřovala žalobkyně prostřednictvím databáze SOLUS s výsledkem, že žalovaný nemá žádné závazky a prostřednictvím NRKI, kde skóre žalovaného nemohlo být vyhodnoceno. Žalovaný po uzavření smlouvy o úvěru nezaplatil žalobkyni ničeho.

11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. V souzené věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice ověřila výši a zdroje příjmů žalovaného prostřednictvím výplatní pásky. Pokud však jde o výdaje žalovaného, spokojila se žalobkyně pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho výdajů, aniž by tento údaj jakkoliv ověřovala. Nadto žalobkyně za účelem ověření úvěruschopnosti využila výpis z bankovního účtu, jehož majitel ani nebyl žalovaný. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o úvěru porušila žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], P., [příjmení], L., [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 21. Žalovaný obdržel od žalobkyně plnění ve výši 50 000 Kč. Za toto plnění nezaplatil ničeho. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 50 000 Kč.

22. V souladu se závěry Nejvyššího soudu dospěl zdejší soud k závěru, že nelze žalobkyni přiznat nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení od doby, kdy vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky prostřednictvím výzvy k plnění, jelikož tento nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení jí může vzniknout až v době, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž počáteční lhůtu k plnění žalovaného musí s ohledem na znění § 87 z. s. ú. určit soud.

23. Žalovaný nepožadoval umožnit splácení dlužné částky prostřednictvím splátek a mezi stranami nebylo žádného sporu o možnostech žalovaného zaplatit dlužnou jistinu najednou. Soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve standardní zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V části, kde žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, jelikož žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení dosud nevznikl. Stejně tak soud žalobu zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku a smluvní pokuty a ostatních nároků vycházejících ze smlouvy o úvěru, jelikož tuto smlouvu posoudil soud jako smlouvu absolutně neplatnou.

24. O náhradě nákladů zastaveného řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) tak, že ani jednomu z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, protože řízení bylo zastaveno.

25. O náhradě nákladů řízení, ve kterém bylo meritorně rozhodnuto, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 829,96 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši, ve které měl být zaplacen za tu část řízení, ve které bylo meritorně rozhodnuto, tj. 3 759 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 177 Kč (původní předmět řízení mínus částka, o kterou byla žaloba vzata zpět) sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 320 Kč ve výši 2 797,20 Kč, to vše pouze z 4,25 %. Žalobkyně se domáhala zaplacení 95 920,20 Kč s příslušenstvím, představující 100 % úspěch ve věci žalobkyně. Soud žalobkyni přiznal pouze 50 000 Kč, představující 52,13 % úspěch ve věci. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení pouze z 4,25 % (52,13 % - 47,87 %).