60 C 325/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Štičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zvýšení výživného na zletilé dítě

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému hradit žalobkyni výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně od [datum] splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému hradit jí výživné v měsíční částce 10 000 Kč za situace, kdy rozsudkem Okresního soudu v Mostě č.j. 20 P 34/2011-249 ze dne 23. 4. 2019 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 96 Co 196/2019-308 ze dne 17. 9. 2019 bylo již stanoveno výživné pro tehdy nezletilou žalobkyni v měsíční částce 6 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že s ohledem na to, že se stala zletilou a začala studovat na vysoké škole, se změnily její majetkové poměry a je tak odůvodněný požadavek výživné zvýšit.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Pokud jde o výši výživného, připadá mu nepřiměřeně vysoká a z toho důvodu navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedl, že se podílí finančními částkami na potřebách žalobkyně i mimo rozhodnutí soudu, zve jí na večeře a kupuje jí dárky. Nechce si kvůli financím pokazit vztah s dcerou.

3. Dokazování soud provedl důkazy listinnými a výslechy svědků.

4. Z oznámení údajů podle § 53 a § 54 zák. č. 280/2009 Sb. soud zjistil, že jej na žádost soudu poskytl Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v [obec] po předchozím písemném souhlasu žalovaného, kterým správce daně zprostil mlčenlivosti. V tomto oznámení se podává, že základem daně žalovaného za rok 2022 byla částka 106 284 Kč.

5. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného soud zjistil, že jej na žádost soudu poskytl žalovaný. Z přiznání se podává, že základem daně žalovaného za rok 2022 byla částka 106 284 Kč a daň samotná činila částku 15 930 Kč.

6. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného soud zjistil, že jej na žádost soudu poskytl Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v [obec] a je shodné s přiznáním k dani z příjmů fyzických osob, které soudu poskytl žalovaný. Z přiznání se podává, že základem daně žalovaného za rok 2022 byla částka 106 284 Kč a daň samotná činila částku 15 930 Kč.

7. Z vyjádření obecné zmocněnkyně žalobkyně doručeného Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] soud zjistil, že obecná zmocněnkyně reaguje na dosavadní průběh řízení a postup žalovaného. Obecná zmocněnkyně uvádí, že žalovaný je gambler, je zadlužený. Obecná zmocněnkyně měla část dluhů žalovaného hradit ze svého. Žalovaný se neměl zajímat o žalobkyni a jejího sourozence. Obecná zmocněnkyně k vyjádření přiložila i seznam výdajů žalobkyně zahrnující veškeré částky, které žalobkyně za měsíc nyní vynakládá, včetně nepravidelných výdajů např. na lékařské zákroky. K tomuto důkazu žalovaný při jednání uvedl, že některé informace ve vyjádření jsou hlouposti.

8. Z potvrzení o studiu soud zjistil, že žalobkyně studuje na [anonymizováno] [ulice] v [obec]. Jedná se o studium prezenční v bakalářském oboru [anonymizována čtyři slova].

9. Ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 20 P 34/2011, z rozsudku Okresního soudu v Mostě č.j. 20 P 34/2011-249 ze dne 23. 4. 2019 soud zjistil, že Okresní soud v Mostě rozhodl tak, že výživné pro žalobkyni bylo zvýšeno z částky 3 000 Kč měsíčně na částku 6 000 Kč měsíčně od [datum] s tím, že nedoplatek na výživném v částce 12 000 Kč žalovaný uhradí ve splátkách po 1 500 Kč s běžným výživným. Tímto rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí Okresního soudu v Mostě, rozsudek ze dne 11. 10. 2016, č.j. 20 P 34/2011-160. Z rozhodnutí se podávají tehdejší příjmové poměry matky žalobkyně, žalovaného a výdaje žalobkyně, resp. výdaje domácnosti, ve které žila s matkou. Žalobkyně v té době navštěvovala střední školu.

10. Ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 20 P 34/2011 z protokolu o jednání před odvolacím soudem č.j. 96 Co 196/2019-305 soud zjistil, že u tohoto jednání dne [datum] žalovaný uvedl, že tehdy pracoval v [anonymizováno]. Žalovaný pracoval jako OSVČ jako externí dodavatel pro českou firmu při stavbě [anonymizována dvě slova]. Žalovaný podrobně popsal své příjmové poměry a výši svých výdělků z činnosti v zahraničí. Žalovaný tehdy uvedl, že má dluh na sociálním a zdravotním pojištění.

11. Ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 20 P 34/2011 z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 96 Co 196/2019-308 ze dne 17. 9. 2019 soud zjistil, že rozsudek Okresního soudu v Mostě č.j. 20 P 34/2011-249 ze dne 23. 4. 2019 byl ve výroku sub. I a III potvrzen s tím, že byla ve výroku sub. II snížena částka splátky za dluh na výživném.

12. Z výslechu svědkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], soud zjistil, že je matkou žalobkyně a bydlí sama s dcerou. Pracuje jako [anonymizováno] s příjmem 34 000 Kč čistého. Je podruhé rozvedená a první manžel jí ničeho nehradí, nedostává žádné výživné nebo příspěvek. Dle vyjádření svědkyně ona a žalobkyně vynakládají na bydlení částku kolem 9 000 Kč s tím, že byt, ve kterém s žalobkyní bydlí, je v jejím osobním vlastnictví. Žalobkyně dle slov svědkyně vynakládá na telefon částku 600 Kč, úrazové pojištění 500 Kč, streamovací služby v částce 500 Kč, kosmetiku, kadeřníka, pedikúru a zubní hygienu v částce 1 500 Kč, náklady na sportovní aktivity ve výši 500 Kč. Dcera od svědkyně dostává kapesné 2 000 Kč, dostává peníze na MHD. Svědkyně má v osobním vlastnictví motorové vozidlo, na nějž vynakládá asi 4 000 Kč za měsíc. Žalobkyně vlastní auto nemá. Svědkyně potvrdila, že žalobkyně dostává od žalovaného na výživném částku 6 000 Kč částí z této částky se žalobkyně podílí na provozu domácnosti. K dotazu žalovaného svědkyně uvedla, že dceři na vyživovací povinnosti dává v podstatě více než bývalý manžel.

13. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu účastnickým výslechem žalobkyně pro nadbytečnost. Dle názoru soudu po zjištění finančních poměrů žalovaného již nebylo třeba žalobkyni vyslýchat ke zjištění jejích poměrů, resp. odůvodněnosti návrhu žalobkyně na zvýšení výživného stanoveného na základě rozhodnutí Okresního soudu v Mostě č.j. 20 P 34/2011-249 ze dne 23. 4. 2019 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 96 Co 196/2019-308 ze dne 17. 9. 2019.

14. Po poučení dle § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o.s.ř.) žalobkyně žádné další důkazní návrhy neměla.

15. Po poučení dle § 119a o.s.ř. žalovaný žádné další důkazní návrhy neměl.

16. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalobkyně je dcerou žalovaného. Žalovanému bylo rozhodnutím Okresního soudu v Mostě č.j. č.j. 20 P 34/2011-249 ze dne 23. 4. 2019 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 96 Co 196/2019-308 ze dne 17. 9. 2019 stanoveno výživné v částce 6 000 Kč, které od právní moci tohoto rozhodnutí žalovaný žalobkyni platil nejprve k rukám matky žalobkyně, později k rukám žalobkyně po dosažení její zletilosti. Žalobkyně v mezidobí od rozhodnutí Okresního soudu v Mostě č.j. 20 P 34/2011-249 ze dne 23. 4. 2019 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 96 Co 196/2019-308 ze dne 17. 9. 2019 nabyla zletilosti a začala navštěvovat vysokou školu. Její potřeby se tak prokazatelně zvýšily, neboť nyní musí vynakládat zvýšené finanční prostředky např. na studium, dopravu do místa studia, volný čas, hygienu a ošacení. Žalovaný v mezidobí od rozhodnutí Okresního soudu v Mostě č.j. č.j. 20 P 34/2011-249 ze dne 23. 4. 2019 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 96 Co 196/2019-308 ze dne 17. 9. 2019 změnil zaměstnání v době vrcholu pandemie COVID 19 a jeho finanční poměry se tak změnily. Žalovaný pracoval jako externí dodavatel v zahraničí, spolupracoval s českými a německými firmami. Žalovaný nyní pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná a jeho výdělky jsou závislé na množství zakázek, které jako podnikatel uspokojí, resp. mu je uhrazena odměna za jeho práci.

17. Při rozhodování soud vycházel z následujících ustanovení.

18. Dle § 855 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o.z.) rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu. Účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte.

19. Dle § 859 o.z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

20. Dle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

21. Dle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

22. Dle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

23. Dle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

24. Dle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Z toho soud učinil následující závěry.

26. V rámci právní úvahy vycházel soud z toho, že nárok žalobkyně vychází ze skutečnosti, že v mezidobí od rozhodnutí Okresního soudu v Mostě č.j. 20 P 34/2011-249 ze dne 23. 4. 2019 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 96 Co 196/2019-308 ze dne 17. 9. 2019 došlo na její straně k podstatné změně poměrů a její náklady na život a studium jsou nyní vyšší než v době rozhodnutí soudu. Žalobkyně rovněž nabyla zletilosti a nadále se připravuje na budoucí povolání prezenčním studiem na vysoké škole s tím, že se i podílí na chodu domácnosti, ve které žije se svou matkou. Žalobkyně příkladmo sdělila, jaké náklady musí pravidelně na sebe, studium a domácnost vynakládat. Soud nárok žalobkyně s ohledem na podstatnou změnu poměrů na její straně považuje bez dalšího za odůvodněný a v řízení se zabýval tím, zda žalovaný je schopen uspokojit požadavek žalobkyně na hrazení vyšší částky výživného. Za tímto účelem soud přezkoumal majetkové a finanční poměry žalovaného a z listin poskytnutých Finančním úřadem pro Ústecký kraj, územní pracoviště [obec] zjistil, jaké jsou jeho příjmy. Z uvedených listin bylo zjištěno, že příjem žalovaného za rok 2022 činil 106 284 Kč a daň činila 15 930 Kč. Po zhodnocení těchto skutečností soud zjistil, že na straně žalovaného není prostor pro jakékoliv zvýšení částky výživného, které žalovaný do současnosti žalobkyni hradí na základě rozhodnutí Okresního soudu v Mostě č.j. 20 P 34/2011-249 ze dne 23. 4. 2019 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 96 Co 196/2019-308 ze dne 17. 9. 2019. Na základě toho dospěl soud k závěru, že příjmové poměry žalovaného jsou důsledně ke zjištěním soudu v současné době natolik nízké, že žalobkyní uplatněnému nároku nelze vyhovět. Na základě toho soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok sub. I).

27. Výrok sub. II, kterým bylo rozhodnuto o nákladech tohoto řízení, vychází z ustanovení § 142 a násl. o.s.ř. Žalovaný, který měl převážný úspěch ve věci, se však práva na náhradu výslovně vzdal. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok sub. II).