61 C 149/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 1 145,1 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 145,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 145,10 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mostě soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazené částky žalovaným za odborné lékařské vyšetření krve žalovaného dne 17. 3. 2023 v [anonymizována tři slova] [nemocnice], [anonymizováno], odebrané žalovanému pro podezření na přítomnost jiných návykových látek než alkohol, kdy byl u žalovaného tímto vyšetřením zjištěn pozitivní výsledek na přítomnost tetrahydrocannabinolu.

3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když se účastníci řízení na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak má za to, že účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl jako řidič vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka] dne 17. 3. 2023 ve 9:10 hod zastaven hlídkou Policie České republiky. U žalovaného bylo podezření na požití jiné návykové látky než alkohol, což potvrdil výsledek orientačního testu. Žalovaný byl následně vyzván k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření spojeného s odběrem žilní krve, které bylo provedeno v [anonymizována tři slova] [nemocnice], o.z., kam byl žalovaný převezen hlídkou Policie České republiky služebním vozidlem Policie České republiky, a to [anonymizována dvě slova], [registrační značka], ujeto bylo 6 km z ulice [ulice], [obec] do nemocnice, při spotřebě benzínu 6,87 l /100 km. Z výsledkového listu – toxikologického vyšetření ze dne 23. 3. 2023 byla v krvi žalovaného prokázána přítomnost tetrahydrocannabinolu v koncentraci 8,4 ng/ml. [anonymizována tři slova] [nemocnice], o.z. vyfakturovala žalobkyni za provedený odběr žilní krve a klinické vyšetření žalovaného částku 1 097,10 Kč, kterou žalobkyně zaplatila dne 17. 4. 2023. Na úhradu částky 1 097,10 Kč a nákladů za dopravu žalovaného do nemocnice ve výši 48 Kč žalobkyně žalovanému vystavila fakturu [číslo] se splatností dne 19. 6. 2023. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 21 odst.1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, byl žalovaný jako řidič vozidla vyzván Policií ČR, aby se podrobil odbornému lékařskému vyšetření pro podezření z požití jiné návykové látky než alkohol. Jelikož byla v krvi žalovaného tímto vyšetřením prokázána přítomnost tetrahydrocannabinolu, je žalovaný povinen žalobkyni dle § 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, uhradit náklady na odborné lékařské vyšetření ve výši 1 097,10 Kč, které zdravotnickému zařízení zaplatila žalobkyně. Dále je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady za dopravu ve výši 48 Kč z ulice [ulice], [obec] do [anonymizována tři slova] [nemocnice], o.z., ujeto bylo celkem 6 km, při použití motorového vozidla [anonymizováno] s kombinovanou spotřebou 6,87 l /100 km benzínu 95, při ceně benzínu 41,20 Kč a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel 5,20 Kč/km dle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. Žalovaný na vynaložené náklady žalobkyní ničeho neuhradil.

6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 20. 6. 2023, kdy byl žalovaný k tomuto datu s úhradou již v prodlení.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří paušální náhrada nákladů za podání žaloby a za výzvu k plnění ve výši 2x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 písm.a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 600 Kč.

8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

9. Jelikož byla žalobkyně osvobozena od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přechází poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, na žalovaného. Žalovaný je tak povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mostě na nákladech řízení spočívajících v soudním poplatku částku 1 000 Kč (soudní poplatek za žalobu) dle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce byl ve věci úspěšný v plném rozsahu, ve smyslu § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 7 odst.1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok III tohoto rozsudku).