61 C 155/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 22 672 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 15 322 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 723,36 Kč, úrokem ve výši 8 103,96 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 202 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 852 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 17 202 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 350 Kč od datum do zaplacení, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, vždy do posledního dne v měsíci, počínaje prosincem 2021, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši1 22 672 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy. Tyto ověřené údaje byly uvedeny v kartě zákazníka. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 34 800 Kč (půjčku 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 14 800 Kč) prostřednictvím 58 týdenních splátek ve výši 609 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 800 Kč odpovídající 23,72 % roční úrokové sazbě, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 522 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do datum Celkem žalovaný uhradil na půjčce částku 12 650 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbylé výši 17 202 Kč, souhrnného poplatku ve zbylé výši 5 470 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 103,96 Kč představující smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny 17 202 Kč od datum do data postoupení pohledávky dne datum, a úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 723,36 Kč představující zákonný úrok z prodlení z jistiny 17 202 Kč od datum do data postoupení pohledávky dne datum. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 23,72 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 17 202 Kč od číslo rok do zaplacení.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že si je dluhu vědom. Půjčku splácel, přestal splácet kvůli finančním problémům. S manželkou je veden na úřadu práce. Věřiteli nabídl splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně, ten to odmítl s tím, že chce úhradu celé částky. Byl by schopen splácet 1 000 Kč měsíčně, ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje prosincem 2021. Pobírá následující příjmy: příspěvek na bydlení 8 164 Kč, 3 180 Kč hmotnou nouzi, 1 800 Kč na stravenkách. Na nájemném platí 11 020 Kč. Má další exekuce. Občas s manželkou brigádně pracují.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: Žalovaný dne datum uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo dle které mu společnost poskytla půjčku ve výši 20000 Kč (viz smlouva o půjčce). Žalovaný v době uzavření smlouvy o půjčce bydlel ve společné domácnosti s manželkou. Byl zaměstnán s čistou mzdou ve výši 15 480 Kč měsíčně. Výdaje na domácnost činily 8 000 Kč měsíčně, na nájmu/inkasu žalovaný platil 9 000 Kč měsíčně, na splátkách úvěru platil 2 191 Kč měsíčně (viz karta zákazníka). Dle karty klienta byly údaje ověřeny z výplatní pásky, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy a výpisů ze SIPO. Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 14 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z úroku ve výši 2 800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 522 Kč. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy (viz smlouva o půjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Smluvní úrok byl sjednán ve výši 23,72 % p.a. jako pevná úroková sazba po celou sjednanou dobu trvání smlouvy (viz článek 1.2 smluvních podmínek). Žalovaný na půjčku uhradil celkem částku 12 650 Kč. Pohledávka byla následně postoupena dne datum smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávek (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, viz doklad o odeslání ze dne datum - podací lístek). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání - podací lístek).

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věta první o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku 20 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 800 Kč a poplatek za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 522 Kč v 58 týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

7. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 8. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS. Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 9. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 10. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 11. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla u žalovaného lustraci insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem a majetkovou situaci žalovaného prověřila na základě pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně výdajů, neboť soudu nedoložila ani nezbytné minimum, tedy potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného. Pouze uvedla, že údaje z předmětných listin byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně soudu doložila pouze zákaznickou kartu. Dále se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, proto ji soud nemohl vyzvat ve smyslu § 118a o.s.ř. k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěryschopnosti žalovaného bylo vycházeno. Soud není oprávněn ani povinen poskytovat poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp.zn. III ÚS 2848/2010). Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nelze pro účely posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr či v tomto případě zápůjčku vycházet.

12. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z., neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020).

13. Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, představuje částka 20 000 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Ohledně poskytnuté částky 20 000 Kč žalovaný uhradil částku 12 650 Kč. Je tak povinen žalobkyni vrátit 7 350 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě zápůjčky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kdy mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne datum. Třetí pracovní den, tj. datum, se zásilka považuje za doručenou (viz § 573 o.z.) Lhůta 10 dnů k úhradě žalovanému uplynula dne datum (viz § 607 o.z.), od datum je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 7 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 350 Kč od datum do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Ve zbývající části, tedy co do částky 15 322 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 723,36 Kč, úrokem ve výši 8 103,96 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 202 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 852 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 17 202 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byl ve věci úspěšný žalovaný. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem prosinec 2021, pod ztrátou výhody splátek, když soud má za to, že žalovaný je schopen takový splátkový kalendář dodržet, byť si je soud vědom, že takto stanovený splátkový kalendář je pro žalovaného hraniční s ohledem na výši jejích příjmů a výdajů na bydlení, stejně tak s ohledem na to, že žalovaný má ještě další dluhy. Zároveň má soud za to, že žalobkyně nebude takto nikterak poškozena, neboť soud splátkový kalendář stanovil pod ztrátou výhody splátek, tedy dluh se stane splatný v celé nesplacené výši, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou byť jediné splátky. V opačném případě při dodržení splátkového kalendáře žalovaným bude dluh žalobkyni uhrazen do jednoho roku, což je akceptovatelná doba. Prodloužení doby úhrady o necelý jeden rok je tak pro žalobkyni s ohledem na její povahu jakožto obchodníka s pohledávkami zanedbatelná. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.