61 C 163/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 95 976,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 95 976,88 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 446 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 46 446 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá co do úroku ve výši 44,99 % ročně z částky 46 446 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 505,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyni se vrací na zaplaceném soudním poplatku přeplatek ve výši 1 013 Kč z účtu Okresního soudu v Mostě, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 17. 6. 2022, doplněnou dne 21. 11. 2022 a dne 6. 12. 2022, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 95 976,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 12. 2. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla bezhotovostně úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě nebankovních registrů a databází a dalších interních registrů. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 24 625 Kč v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 3 554 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 3 554 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 46 446 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 24 625 Kč, smluvní pokuty v kapitalizované výši 22 705,88 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 200 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 44,99 % ročně a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 46 446 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

5. Žalovaný dne 12. 2. 2020 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 24 625 Kč prostřednictvím 21 měsíčních splátek ve výši 3 554 Kč (poslední splátka činila 3 545 Kč). Poplatek za poskytnutí úvěru se skládal z úroku ve výši 23 125 Kč a poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 44,99 % jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně nebyla oprávněna v průběhu trvání smlouvy výši poplatku jednostranně měnit (viz smlouva o revolvingovém úvěru). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly i standartní informace o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky (viz standartní informace o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru). V případě prodlení s úhradou splátky se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených nákladů. Výše poplatku za zaslanou upomínku nebo návštěvu činila 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Výše poplatku za vymáhání činí 1 000 Kč (viz článek 6. smluvních podmínek). Dle informací uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru (viz zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr) žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 42 760 Kč. Bydlel ve vlastním bytě, odhadované měsíční výdaje činily 9 000 Kč. Žádné jiné úvěry neměl. Příjmy žalovaného byly ověřeny výplatními páskami (viz výplatní páska za období prosinec 2019 a leden 2020). Ke dni podpisu smlouvy o úvěru nebyla proti žalovanému vedena exekuce (viz výpis z centrální evidence exekucí). Žalovaný dne 15. 3. 2020 uhradil na úvěr jedinou splátku ve výši 3 554 Kč (viz splátkový kalendář). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužných splátek do 17. 3. 2022 s upozorněním, že v opačném případě žalobkyně zesplatní celý úvěr (viz výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022). Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 včetně potvrzení o podání ze dne 11. 2. 2022). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky (viz výzva k úhradě před předáním dluhu na centrální vymáhání ze dne 26.11.2020, oznámení o zahájení inkasního řízení v rámci oddělení centrálního vymáhání pohledávek ze dne 4.1.2021, upomínka k úhradě pohledávky ze dne 15. 2. 2021, poslední výzva k úhradě dluhu ze dne 22. 3. 2021, poslední výzva ze dne 6. 10. 2021). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou (viz předžalobní upomínka ze dne 18.1.2021 a předžalobní upomínka ze dne 20.5.2022 včetně potvrzení o podání ze dne 24. 5. 2022).

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Dle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 24 625 Kč, který se skládal ze smluvního úroku ve výši 44,99 % ročně v kapitalizované výši 23 125 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč), vše prostřednictvím 21 měsíčních splátek ve výši 3 554 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla jednostranně po dobu trvání smlouvy měnit výši poplatku. Žalovaný na úvěr uhradil jedinou splátku ve výši 3 554 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Úvěryschopnost žalovaného byla řádně posouzena na základě údajů jím uvedených v žádosti na uzavření úvěrové smlouvy a na základě výplatních pásek a nebankovních databází. Ačkoliv žalobkyně nedoložila výdaje žalovaného, zejména náklady na bydlení, má soud za to, že částka uvedená žalovaným na výdaje ve výši 9 000 Kč měsíčně je částkou odpovídající. Žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán s čistým měsíčním příjmem cca 42 000 Kč. Splátka úvěru ve výši 3 554 Kč měsíčně nepředstavovala pro rozpočet žalovaného nepřiměřené zatížení, kterou by žalovaný nemohl uhradit při minimálním omezení svých měsíčních výdajů.

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobkyni přiznal částku 95 976,88 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 446 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužné částky již ve druhé polovině roku 2021. Soud ve shodě s žalobou přiznal žalobkyni úrok z prodlení až od 18. 3. 2022. Ve zbývající výši úroku z prodlení soud žalobu s ohledem na uvedené zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II. tohoto rozsudku).

9. V části spočívající ve smluvním úroku viz výrok III soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní úrok 44,99 % ročně byl zahrnut do souhrnného poplatku, přičemž smluvní úrok byl sjednán jako pevný pro celou dobu trvání smlouvy a právní předchůdkyně žalobkyně ho nemohla jednostranně měnit, tedy ani zvyšovat o další smluvní úrok. Žalobkyně tedy nemůže požadovat smluvní úrok ve výši 44,99 % ročně z částky 46 446 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku IV tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 99 502,95 Kč (částka 95 976,88 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 446 Kč od 18. 3. 2022 do vydání rozsudku dne 6. 2. 2023 ve výši 3 526,07 Kč). Žalovaný byl úspěšný co do částky 20 011,52 Kč (smluvní úrok ve výši 44,99 % ročně z částky 46 446 Kč od 18. 3. 2022 do vydání rozsudku dne 6. 2. 2023 ve výši 18 663,32 Kč + úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 46 446 Kč od 18. 3. 2022 do vydání rozsudku dne 6. 2. 2023 ve výši 1 348,20 Kč), neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 83 % a žalovaný byl úspěšná ve výši 17 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017 nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Rozdíl činí 66 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby 3x 3 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm.a), písm. d) písm.g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 1 970 Kč (předžalobní výzva) dle § 11 odst. 2 písm.h) a.t., z tarifní hodnoty 70 651,88 Kč, neboť k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t., tj. celkem odměna 13 790 Kč, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., tj. celkem 1 200 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 14 990 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 840 Kč, tj. celkem 21 977,90 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 66 %, tj. 14 505,40 Kč.

11. Za doplnění žaloby ze dne 21. 11. 2022 a dne 6. 12. 2022 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby.

12. O vrácení soudního poplatku (výrok V. tohoto rozsudku) soud rozhodnul dle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť základ soudního poplatku činí částka 70 651,88 Kč sestávající se z jistiny úvěru ve výši 46 446 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 22 705,88 Kč, neboť úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky základ poplatku netvoří (viz ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Této částce odpovídá dle položky 2 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků soudní poplatek ve výši 2 827 Kč. Jelikož žalobkyně na soudním poplatku zaplatila více, tj. 3 840 Kč, soud rozhodl o vrácení přeplatku ve výši 1 013 Kč. Přeplatek na soudním poplatku bude žalobkyni vrácen ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku dle § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, na číslo účtu uvedeného v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

13. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.