61 C 181/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné na zletilé dítě

I. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni naposledy stanovená ve výši 4 000 Kč měsíčně se s účinností od 1. 9. 2023 zvyšuje na částku 6 000 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně navrhovala zvýšení výživného o dalších 2 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023, zamítá.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 2. 2019, č. j. [číslo jednací].

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 25.9.2023 domáhala zvýšení výživného, naposledy stanoveného rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7.2.2019, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.6.2019, č.j. [číslo jednací] ve výši 4 000 Kč měsíčně, na částku 8 000 Kč měsíčně, počínaje 1.9.2023. Žalobu odůvodnila tím, že od 1.9.2023 je studentkou 1. ročníku Fakulty chemicko-technologické Univerzity [obec]. Po ukončení středoškolského studia v roce 2022 byla žalobkyně jeden rok zaměstnaná. Z uspořených peněz si žalobkyně pronajala v [obec] byt, kdy uhradila jistotu 17 000 Kč, nájemné ve výši 8 500 Kč, náklady spojené s bydlením ve výši 900 Kč a náklady za energie dle spotřeby účtované vždy na konci měsíce. Oba rodiče žalobkyně jsou zaměstnáni. Matka přispívá žalobkyni 6 000 Kč měsíčně. V září 2022 poskytla matka žalobkyni částku 40 000 Kč určenou na další studium. Žalovaný žalobkyni na výživném ničeho neplatí, ani se se žalobkyní pravidelně nestýká. V září 2023 žalovaný žalobkyni zaplatil na výživném částku 4 500 Kč a zároveň ji poskytl částku 40 000 Kč na další vzdělávání.

2. Žalovaný uznal nárok žalobkyně na výživné. Nesouhlasil však s žalobkyní požadovanou výší výživného. S žalobkyní není v pravidelném kontaktu od Vánoc roku 2022, kdy došlo mezi nimi k roztržce ohledně peněz. Žalovaný má vyživovací povinnost pouze k žalobkyni. Žalobkyni žádné výživné nehradil po dobu, kdy byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr. V září 2023 žalobkyni zaslal částku 40 000 Kč na studia a sdělil žalobkyni, že ji bude platit na výživném částku 4 500 Kč měsíčně. Několik let hradí žalovaný žalobkyni měsíční paušál na telefon ve výši 497 Kč. Průměrný čistý příjem žalovaného činí 25 500 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného činní cca 17 000 Kč. Jako přiměřené výživné navrhl žalovaný částku 6 000 Kč měsíčně.

3. Soud ve věci nařídil jednání a provedeným dokazováním zjistil následující skutkový stav: Z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 7.2.2019, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.6.2019, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že výživné pro žalobkyni bylo s účinností od 1.9.2018 žalovanému zvýšeno na částku 4 000 Kč měsíčně. V té době byla oprávněná ještě jako nezletilá ve výlučné péči matky. Chodila na střední školu, její potřeby byly běžné, neměla organizované volnočasové aktivity. Příjmy matky žalobkyně i žalovaného byly nižší než v současné době (viz dále). Žalobkyně je dcerou žalovaného (viz rodný list). Od 1.9.2023 je žalobkyně studentkou 1. ročníku bakalářského studijního programu na Univerzitě v [obec], Fakulty chemicko-technologické, v prezenční formě (viz potvrzení o studiu). Žalovaný je zaměstnán. Jeho čistý měsíční příjem v období od července 2023 do září 2023 činil od 24 722 Kč do 26 942 Kč (viz potvrzení o příjmu). V červenci 2023 zaslal žalovaný žalobkyni na účet 5 000 Kč jako dárek k narozeninám (viz SMS zpráva a viz potvrzení o odchozí úhradě), které mu žalobkyně vrátila (viz potvrzení o příchozí úhradě). V září 2023 zaslal žalovaný žalobkyni převodem z účtu částky 40 000 Kč a 4 500 Kč, kdy zpráva pro příjemce zněla v obou případech„ výživné pro studenta“ (viz SMS zpráva a viz potvrzení o odchozí úhradě). V říjnu 2023 žalovaný zaslal žalobkyni převodem z účtu částku 4 500 Kč se zprávou pro příjemce„ výživné pro studenta“ (viz potvrzení o odchozí úhradě). Částku 2x 4 500 Kč a částku 40 000 Kč žalobkyně obdržela (shodně potvrzeno oběma účastníky na jednání viz protokol o jednání). V listopadu 2023 žalovaný zaplatil na tentýž účet jako v případě předchozích plateb částku 6 000 Kč (viz potvrzení o odchozí úhradě). V průběhu září 2023 žalovaný ze svého účtu uhradil částku 4 243 Kč, částku 800 Kč, částku 1 000 Kč, částku 570 Kč, částku 203 Kč, částku 500 Kč a částku 120 Kč (viz potvrzení o odchozí úhradě). K těmto částkám žalovaný na jednání uvedl, že se jedná o nájemné (shodně viz přehled pravidelných měsíčních plateb s platností od 1.8.2022), zálohu na elektřinu, příspěvek na penzijní spoření, pojistné na životní pojištění, náklady na televizi, pronájem parkovacího místa a nájemné za pronájem sklepu. Matka žalobkyně je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem v období od ledna 2023 do října 2023 od 26 670 Kč do 38 741 Kč. Žalobkyně si s účinností od 1.8.2023 pronajala v [obec] byt o velikosti 21,80 m2 s nájemným ve výši 8 500 Kč měsíčně. Dále se žalobkyně zavázala pronajímateli platit měsíčně paušální platbu ve výši 900 Kč za služby spojené s nájmem a vyúčtované provozní náklady (vodné, stočné, elektřina). Náklady za elektřinu ve výši 1 000 Kč měsíčně učinili účastníci při jednání jako nespornou. Z účastnického výslechu matky žalobkyně soud zjistil, že bydlí v bytě 3+1, který je v jejím výlučném vlastnictví. Dále vlastní osobní automobil zn. Volkswagen Golf plus, rok výroby 2006. Jiný majetek vyšší hodnoty nemá. Je zaměstnána s příjmem cca 27 500 Kč čistého měsíčně bez přesčasů, s přesčasy, které nejsou každý měsíc, činí příjem cca 30 000 Kč – 31 000 Kč čistého měsíčně. Dále pobírá 13. a 14. plat. Náklady na bydlení včetně záloh na služby činí 7 793 Kč měsíčně. Na pojištění za povinné ručení platí 406 Kč měsíčně, na životní a úrazové pojištění platí celkem 430 Kč měsíčně, na penzijní připojištění platí 500 Kč měsíčně, poplatek za televizi činí 135 Kč měsíčně, za internet platí 493 Kč měsíčně, na pojistném za byt platí 298 Kč měsíčně, paušál za telefon činí 650 Kč měsíčně, na hypoteční úvěr na byt platí 2 113 Kč měsíčně a náklady na dopravu činí 1 000 Kč měsíčně. S ohledem na alergii na mléčné výrobky, musí kupovat dražší rostlinné výrobky. Má jednu vyživovací povinnost. Z účastnického výslechu žalovaného se podává, že bydlí v bytě 0+2, který má ve výlučném vlastnictví. Vlastní vůz zn. Kia Ceed, rok výroby 2009. Dále vlastní z majetku vyšší hodnoty televizor, který koupil v prosinci 2022 za kupní cenu 50 000 Kč. Je zaměstnán s příjmem cca 25 500 Kč čistého měsíčně. Z dědictví po otci obdržel částku 100 000 Kč Náklady na bydlení včetně záloh na služby činí cca 5 400 Kč měsíčně. Pojištění bytu činí 1 700 Kč ročně, na povinném ručení platí 3 100 Kč ročně, na penzijní připojištění 1 000 Kč měsíčně, na životní a úrazové pojištění 670 Kč měsíčně, za pronájem garáže platí 500 Kč měsíčně, za Multisport kartu platí 500 Kč měsíčně, paušál na telefon činní cca 500 Kč měsíčně, ve stejné výši platí paušál i žalobkyni, nájemné za pronájem sklepa činí 120 Kč měsíčně. Zvýšené náklady se zdravotním stavem nemá. Má jednu vyživovací povinnost. Soud neprovedl důkaz pojistnou smlouvou, neboť žalovaný na provedení tohoto důkazu netrval a soud měl výši úhrady pojistného za prokázané i jinými důkazy (např. potvrzeními o odchozích úhradách). Soud rovněž neprovedl důkaz přehledem pořizovacích nákladů na bydlení, dokladem o odchozí úhradě ve výši 40 000 Kč s pozn.„ spoření na školu“, a to pro nadbytečnost, neboť je obecně známou skutečností, že s pronájmem bytu vznikají prvotní výdaje na zařízení (dozařízení) bytu. Dále soud považoval výdaje na pronájem vlastního bytu za nepřiměřené, lze-li stejného účelu s ohledem na majetkové poměry žalovaného docílit levnější formou (podrobněji viz dále). Ohledně odchozí úhrady ve výši 40 000 Kč bylo již z povahy věci zřejmé, že žalobkyně měla počáteční úspory, a to již ze svého předchozího zaměstnání. Stejně tak je nesporné, že i matka má vyživovací povinnost k žalobkyni. Tato částka tak nebyla uhrazena žalovaným. Nadto žalovaný uhradil v září 2023 žalobkyni částku o stejné výši. Rozhodnutí OSSZ o tom, že matka žalobkyně je zdravotně znevýhodněná osoba, nepředstavuje pro matku žalobkyně nutnost zvýšených výdajů (viz zvukový záznam z výpovědi matky při jednání).

4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Dle § 910 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Dle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Dle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dle § 921 odst. 1 o.z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Dle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

5. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně po ukončení středoškolského studia pracovala jeden rok a od 1.9.2023 začala prezenčně studovat na vysoké škole v [obec], bakalářský studijní program. Žalobkyně si v místě vysoké školy pronajala byt o velikosti 21,80 m2, kdy na nájemném a nákladech spojených s bydlením platí celkem 10 400 Kč měsíčně. Oba její rodiče nemají žádnou další vyživovací povinnost. Příjem matky činil od ledna 2023 do září 2023 od 26 670 Kč do 38 741 Kč čistého měsíčně včetně přesčasů. Dále matka žalobkyně pobírá 13. a 14. plat. Příjem žalovaného (otce) činil od července 2023 do září 2023 od 24 722 Kč do 26 942 Kč čistého měsíčně. Oba rodiče vlastní osobní automobil a mají byt ve výlučném vlastnictví (matka byt o velikosti 3+1, žalovaný byt o velikosti 0+2). Z majetku vyšší hodnoty dále žalovaný vlastní televizor z roku 2022, zakoupený za částku 50 000 Kč. Z pozůstalosti po otci obdržel částku 100 000 Kč Náklady žalovaného na bydlení včetně pojistného a dalších nákladů vyjma stravy činí cca 8 500 Kč měsíčně. Ročně žalovaný platí pojištění bytu ve výši 1 700 Kč a povinné ručení ve výši 3 100 Kč ročně. Žalobkyni žalovaný uhradil v září 2023 jednorázové částky ve výši 40 000 Kč a 4 500 Kč Částku ve výši 4 500 Kč žalovaný žalobkyni zaplatil i v říjnu 2023. V listopadu 2023 žalovaný žalobkyni zaplatil 6 000 Kč. Žalobkyni dále měsíčně platí paušál na telefon ve výši cca 500 Kč Náklady matky žalobkyně na bydlení včetně pojistného a dalších nákladů včetně splátky hypotečního úvěru vyjma stravy činí cca 14 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyně má zvýšené náklady na stravu, neboť trpí intolerancí na mléčné výrobky.

6. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zvýšení výživného a žaloba je tak důvodná. Od poslední úpravy došlo ke změně poměrů jak u oprávněné, tak na straně rodičů. Žalobkyně po ukončení středoškolského studia a jednoho roku výdělečné činnosti nastoupila od 1.9.2023 na vysokou školu v [obec], kterou studuje prezenčně. Vzdálenost místa studia od bydliště vyžaduje zajištění ubytování v místě studia. Se zahájením studia jsou obecně spojené zvýšené náklady (např. na zajištění ubytování, na pořízení skript apod.). Náklady žalobkyně na stravu, ubytování, ošacení apod. jsou již náklady dospělého člověka. Oba rodiče pobírají vyšší mzdu než v době posledního soudního rozhodnutí. Příjem žalovaného ze zaměstnání je cca o 2 000 Kč čistého měsíčně až 12 000 Kč čistého měsíčně nižší než příjem matky žalobkyně. Měsíční náklady žalovaného nepočítaje v to náklady na stravu jsou cca o 5 500 Kč nižší, než je tomu u matky žalobkyně, ale žalovaný bydlí v menším bytě, což s sebou nese nižší náklady na bydlení, a rovněž nesplácí hypoteční úvěr jako matka žalobkyně. Matka žalobkyně má zvýšené náklady na stravu s ohledem na alergii na mléčné výrobky, neboť rostlinné výrobky nahrazující mléko jsou obecně dražší. Ostatní majetkové poměry rodičů žalobkyně jsou srovnatelné. Žalovaný pouze z majetku vyšší hodnoty vlastní televizor, který zakoupil v roce 2022 za částku 50 000 Kč, a z pozůstalosti po otci obdržel částku 100 000 Kč. Matka žalobkyně oproti tomu zase pobírá v zaměstnání 13. a 14. plat.

7. Soud se na základě provedeného dokazování, kdy jednotlivé důkazy hodnotil jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, přiklonil na stranu žalovaného, který navrhl výši výživného ve výši 6 000 Kč měsíčně. Tato částka odpovídá odůvodněným potřebám žalobkyně a jejím majetkovým poměrům (úspory z předešlého zaměstnání, částky poskytnuté oběma rodiči atd.) a schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Soud považuje za odůvodněné výdaje náklady žalobkyně na bydlení, tvořící podstatnou část jejích měsíčních výdajů, neboť po ní nelze požadovat, aby denně dojížděla z [obec] do [obec] do školy. Soud je toho názoru, že bydlení v místě školy lze zajistit i levnější formou, a to např. ubytováním na kolejích, popř. formou spolubydlení více osob v pronajatém bytě. Po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby se podílel na těchto zvýšených výdajích na bydlení, když tyto zvýšené náklady již nejsou přiměřené jeho majetkovým poměrům. Sama matka žalobkyně platí žalobkyni dle jejího sdělení výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. Nadto ji ještě zajisté poskytuje stravu a bydlení v době pobytu žalobkyně v [obec]. Matka pobírá vyšší mzdu než žalovaný a také 13. a 14. plat. Má sice vyšší měsíční výdaje na bydlení, ale tyto výdaje zahrnují i splátku hypotečního úvěru, a poměrnou část nákladů na větší byt. Další výdaje rodičů jsou srovnatelné vyjma vyšších nákladů na stravu matky žalobkyně s ohledem na její alergii na mléčné výrobky.

8. Po zvážení výše uvedených skutečností považuje soud za adekvátní výživné ve výši 6 000 Kč, kdy zohlednil i skutečnost, že žalovaný sám hradí žalobkyni měsíční paušál na telefon ve výši cca 500 Kč. Proto soud rozhodl o zvýšení výživného z částky 4 000 Kč měsíčně na částku 6 000 Kč měsíčně, a to s účinností od 1.9.2023, kdy žalobkyně nastoupila k prezenčnímu studiu na vysoké škole (výrok I. tohoto rozsudku).

9. Ve zbývající části, tedy v části, v níž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného o dalších 2 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II. tohoto rozsudku).

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku IV. dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě žalobkyně i žalovaný uvedli, že náhradu nákladů řízení přiznat nežádají, neboť jim žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

11. Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen platit žalobkyni běžné výživné ke každému 15. dni v měsíci předem. Dluh na výživném žádný nevznikl, neboť žalovaný v září 2023 uhradil žalobkyni jednorázové výživné ve výši 40 000 Kč a částku 4 500 Kč, kterou uhradil žalobkyni i v říjnu 2023. V listopadu 2023 žalovaný žalobkyni zaplatil již částku 6 000 Kč.