61 C 201/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 8 770,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 4 305, 25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky z částky 8 770,25 Kč od 22. 6. 2019 do 30. 6. 2019, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 770,25 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 770,25 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 770,25 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 770,25 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 8 770,25 Kč od 1. 7.2021 do 31. 12. 2021, úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 8 770,25 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, a úrokem z prodlení z částky 8 770,25 Kč od 1.7.2022 do zaplacení, kdy v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů a úrokem ve výši 28,4 % ročně z částky 8 570,25 Kč od 22.6.2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 465 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 1. 8. 2022 ve znění doplnění ze dne 23. 12. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 8 770,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne 1. 12. 2005 uzavřela Smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a poskytnutí kontokorentního úvěru [anonymizováno], který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného limitu 5 000 Kč. Žalovaný byl povinen mít na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % povoleného limitu, tj. 2 500 Kč a zároveň nepřekročit úvěrový limit. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím databází: insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra a interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů. Dále právní předchůdkyně zjišťovala příjem žalovaného z potvrzení o příjmu, dle kterého byl žalovaný zaměstnán. Výše jeho průměrného čistého příjmu činil za poslední tři měsíce 12 523 Kč. Příjem domácnosti dle žádosti o úvěr pak činil 25 000 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, neboť překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 7. 2. 2008 vypověděla žalovanému sjednaný [anonymizováno] a převedla debetní zůstatek ve výši 8 570,25 Kč z běžného účtu na zvláštní úvěrový účet č. [bankovní účet]. Z důvodu prodlení žalovaného splácet dlužnou částku právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 4. 2008 úvěr zesplatnila. Dlužná částka 8 570,25 Kč je od zesplatnění úročena úrokem ve výši 28,40 % dle úrokového lístku právní předchůdkyně žalobkyně platného ke dni zesplatnění. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 s účinností ke dni 21. 6. 2019. Žalovaná částka ve výši 8 770,25 Kč se skládá z jistiny ve výši 4 465 Kč, úroků za povolený debet za období od 31. 10. 2007 do 31. 1. 2008 v kapitalizované výši 294,34 Kč, úroků za nepovolený debet za období od 30. 11. 2007 do 31. 1. 2008 v kapitalizované výši 77,41 Kč, poplatků a sankcí v kapitalizované výši 3 733,50 Kč a poplatku za upomínku ve výši 200 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 28,40 % ročně z částky 8 570,25 Kč od 22.6.2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 8 770,25 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: Žalovaný dne 1. 12. 2005 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb (viz smlouva, viz dispozice ke smlouvě), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] a zároveň se zavázala žalovanému povolit přečerpání peněžních prostředků na účtu do výše povoleného limitu a žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit. Za oznámení o převodu případného nepovoleného debetního zůstatku na úvěrový účet byl žalovaný povinen zaplatit částku 200 Kč. V případě zrušení povoleného limitu se žalovaný zavázal nepovolený debetní zůstatek splatit právní předchůdkyni žalobkyně do 24 měsíců. Povolený i nepovolený debetní zůstatek měl být úročen dle platného úrokového lístku ke dni zesplatnění (viz úrokový lístek). Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a sazebník (viz všeobecné obchodní podmínky, viz sazebník). Na základě žádosti žalovaného ze dne 30. 3. 2007 byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně povolen debetní zůstatek [anonymizováno], který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného limitu 5 000 Kč (viz žádost o povolení debetního zůstatku [anonymizováno]). Úvěryschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dle údajů uvedených žalovaným v žádosti o povolení debetního zůstatku a na základě databází: insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra a interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů, kdy bylo zjištěno, že žalovaný splácí na předchozí závazky celkovou částku 1 899 Kč (viz vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěryschopnosti). Žalovaný v žádosti o povolení debetního zůstatku uvedl, že je zaměstnán s čistým příjem 12 523 Kč měsíčně. Čistý příjem domácnosti činil 25 000 Kč měsíčně (viz žádost, viz potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu). Z výpisů z běžného účtu žalovaného z doby povolení debetního zůstatku na účtu žalovaného soud zjistil, že ke dni 21. 3. 2007 činil konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného 183,81 Kč, ke dni 201 2. 2007 činil konečný zůstatek 286,30 Kč, ke dni 19. 1. 2007 činil konečný zůstatek 184,29 Kč, ke dni 31. 12. 2006 činil konečný zůstatek 182,29 Kč, ke dni 21. 12. 2006 činil konečný zůstatek 278,77 Kč, ke dni 21. 11. 2006 činil konečný zůstatek 537,74 Kč, ke dni 20. 10. 2006 činil konečný zůstatek 347,20 Kč, ke dni 21. 9. 2006 činil konečný zůstatek 132,69 Kč, ke dni 21. 8. 2006 činil konečný zůstatek 151,67 Kč, ke dni 21.7.2006 činil konečný zůstatek 146,16 Kč, ke dni 21. 6. 2006 činil konečný zůstatek 175,65 Kč, ke dni 19.5.2006 činil konečný zůstatek 208,64 Kč, ke dni 21. 4. 2006 činil konečný zůstatek 182,13 Kč, ke dni 21.3.2006 činil konečný zůstatek 303,08 Kč, ke dni 21.2. 2006 činil konečný zůstatek 554,55 Kč, ke dni 20.1.2006 činil konečný zůstatek 156,05 Kč, ke dni 31. 12. 2005 činil konečný zůstatek 51,05 Kč, ke dni 21.12.2005 činil konečný zůstatek 204 Kč. Z výpisů z běžného účtu žalovaného z doby po povolení debetního zůstatku na účtu žalovaného soud zjistil, že ke dni 20.4.2007 činil konečný zůstatek mínus 4 535 Kč, ke dni 21.5.2007 činil konečný zůstatek mínus 4 570 Kč, ke dni 21.6.2007 činil konečný zůstatek mínus 4 421,69 Kč, ke dni 20.7.2007 činil konečný zůstatek mínus 4 500 Kč, ke dni 21.8.2007 činil konečný zůstatek mínus 4 500 Kč, ke dni 21.9.2007 činil konečný zůstatek mínus 4 513,63 Kč, ke dni 19.10.2007 činil konečný zůstatek mínus 4 500 Kč, ke dni 19.10.2007 činil konečný zůstatek mínus 4 500 Kč, ke dni 21.11.2007 činil konečný zůstatek mínus 5 188,26 Kč, ke dni 21.12.2007 činil konečný zůstatek mínus 6 123,36 Kč, ke dni 31.12.2007 činil konečný zůstatek mínus 6 580,99 Kč, ke dni 21.1.2008 činil konečný zůstatek mínus 7 830,99 Kč a ke dni 7. 2. 2008 činil konečný zůstatek minus 8 570,25 Kč. K tomuto dni právní předchůdkyně dlužnou částku převedla na úvěrový účet (viz výpisy z běžného účtu žalovaného za období od 21. 12. 2005 do 21. 2. 2008). Dne 10.3.2008 právní předchůdkyně žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že za tuto upomínku účtuje dle sazebníku částku 200 Kč. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že pokud dlužnou částku neuhradí, bude celý dluh zesplatněn (viz upomínka). Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie soud zjistil čerpání povoleného debetního zůstatku na účtu žalovaného a jeho splácení (viz výpisy z úvěrového účtu, viz platební historie). Dne 9. 4. 2008 právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu opakovaného porušení smluvních ujednání žalovaným (viz oznámení o zesplatnění). Dle výpisu z úvěrového účtu ze dne 21.6.2019 soud zjistil, že ke dni 21. 6. 2019 činila dlužná částka 8 570,25 Kč a výše poplatků 200 Kč (viz výpis z úvěrového účtu). Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla následně postoupena dne 18. 6. 2019 smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] žalobkyni s účinností ke dni 21. 6. 2019, kdy byla uhrazena úplata za postoupení pohledávek. Smlouva o postoupení pohledávek [číslo] byla uzavřena na základě rámcové dohody o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2019 (viz dohoda, viz smlouva o postoupení pohledávek [číslo] viz seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019, viz doklad o odeslání – podací lístek). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva ze dne 17. 4. 2020, viz doklad o odeslání – podací lístek).

5. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,NOZ“), dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch.zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta první obch.zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle § 708 odst.1 obch.zák. smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Dle § 39 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle § 451 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 1879 NOZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 NOZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě Smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 1. 12. 2005 zřídla běžný účet a dne 30. 3. 2007 právní předchůdkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru ve formě povoleného debetu na tomto běžném účtu do výše limitu 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se smluvním úrokem a poplatky ve výši uvedeném dle platného úrokového lístku a sazebníku. Protože žalovaný následně nesplnil smluvní podmínky, právní předchůdkyně žalobkyně kontokorentní úvěr zrušila a debetní zůstatek převedla na nový úvěrový účet a žalovaného vyzvala k jeho úhradě. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

7. Ačkoliv v době uzavření úvěrové smlouvy ještě neexistoval zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, soud přesto přezkoumal úvěryschopnost žalovaného, neboť logickým předpokladem pro poskytnutí úvěru je řádné posouzení úvěryschopnosti úvěrovaného úvěrujícím, a to aniž by tato povinnost musela být právně stanovena.

8. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 9. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla u žalovaného ověření úvěryschopnosti na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, dále na základě potvrzení o příjmu žalovaného, výpisů z běžného účtu a na základě lustrací insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra a interních a externích databází, bankovních a nebankovních registrů. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů. Z žalobkyní předložených výpisů z běžného účtu žalovaného z doby před uzavřením smlouvy o kontokorentu je zjevné, že konečný zůstatek na účtu činil vždy max. několik málo set Kč. Bylo tak zjevné, že žalovaný nebude moci splatit případný úvěr poskytnutý žalovanému formou povolení přečerpání prostředků na běžném účtu do výše povoleného limitu 5 000 Kč.

10. Zároveň soud ze soudní databáze zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 6. 2011, č.j. [číslo jednací], bylo žalovanému uloženo zaplatit částku ve výši 63 730,78 Kč s příslušenstvím představující dluh z úvěrové smlouvy uzavřené dne 30. 3. 2007, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Dále byla proti žalovanému vedena exekuce pro dluh, který vznikl žalovanému před uzavřením úvěrové smlouvy dne 30. 3. 2007 (např. exekuce sp. zn. [spisová značka] na základě exekučního titulu: [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] [anonymizováno] – [anonymizováno], za vystavené faktury splatné v období 29. 1. 2006 do 29. 3. 2006 v celkové výši 5 843 Kč). Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěryschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena.

11. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu.

12. Jelikož soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 4 465 Kč (žalovaná částka 8 770,25 Kč mínus úroky z povoleného i nepovoleného debetu celkové výši 371,75 Kč, mínus poplatky ve výši 3 733,50 Kč a mínus poplatek za upomínku ve výši 200 Kč) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit žalobkyni. Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky. Soud zde vycházel z rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021.

13. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni 4 465 Kč (viz výrok II).

14. Ve zbývající části, tedy co do úroku z povoleného i nepovoleného debetu v celkové výši 371,75 Kč, poplatků a sankcí v kapitalizované výši 3 733,50 Kč, poplatků za upomínku ve výši 200 Kč (celkem 4 305,25 Kč), smluvního úroku ve výši 28,40 % ročně z částky 8 570,25 Kč od 22.6.2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 8 770,25 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byl ve věci úspěšný žalovaný. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly uložení jiné lhůty.