61 C 256/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 o Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, , úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši , částka, a úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, a doplněnou dne , datum, a dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši , částka, , kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. K uzavření smlouvy o půjčce došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem , částka, (zápůjčku , částka, a souhrnný poplatek ve výši , částka, ) prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši , částka, . Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, odpovídající 21 % roční úrokové sazbě, poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do , datum, . Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne , datum, . Celkem žalovaná uhradila na půjčce částku , částka, . Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, . Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši , částka, , souhrnného poplatku ve zbylé výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, představující smluvní úrok ve výši 21 % ročně z jistiny , částka, od , datum, , tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne , datum, , a úroku z prodlení v kapitalizované výši , částka, představující úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z jistiny , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení pohledávky dne , datum, . Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 21 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení.Dále právní předchůdkyně žalobkyně, se žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši , částka, , kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. K uzavření smlouvy o půjčce došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem , částka, (zápůjčku , částka, a souhrnný poplatek ve výši , částka, ) prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši , částka, . Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do , datum, . Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne , datum, . Celkem žalovaná uhradila na půjčce částku , částka, . Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, . Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši , částka, , souhrnného poplatku ve zbylé výši , částka, a úroku z prodlení v kapitalizované výši , částka, představující úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z jistiny , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení pohledávky dne , datum, . Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Žalovaná dne , datum, uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , dle které jí společnost poskytla půjčku ve výši , částka, (viz smlouva o půjčce). Žalovaná v době uzavření smlouvy o půjčce bydlela v nájmu. Čistý příjem žalované činil , částka, , další příjmy domácnosti činily , částka, a , částka, , na nájemném platila žalovaná , částka, měsíčně, na dalších výdajích domácnosti , částka, měsíčně a na dalších půjčkách celkem , částka, měsíčně (viz zákaznická karta). Dle zákaznické karty byly údaje ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy, výměru důchodu, nájemní smlouvy, SIPO a výpisem účtu. Žalovaná se zavázala k půjčce uhradit i souhrnný poplatek , částka, , a to vše v 60 týdenních splátkách po , částka, (poslední splátka činila , částka, ). Žalovaná převzala půjčku v hotovosti, což stvrdila podpisem smlouvy (viz smlouva o půjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Žalovaná dne , datum, uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , dle které jí společnost poskytla půjčku ve výši , částka, (viz smlouva o půjčce). Žalovaná se zavázala k půjčce uhradit i souhrnný poplatek , částka, , a to vše v 60 týdenních splátkách po , částka, . Souhrnný poplatek se skládal z úroku ve výši , částka, , poplatku za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Žalovaná převzala půjčku v hotovosti, což stvrdila podpisem smlouvy (viz smlouva o půjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Pohledávky za žalovanou z těchto smluv byly následně postoupeny dne , datum, smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek a viz seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávek (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , viz doklad o odeslání – podací lístek ze dne , datum, ). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání - podací lístek).

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

7. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah mezi účastníky v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do , datum, . Postoupení pohledávky pak soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Dle § 39 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“9. Dle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, „schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí , částka, měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, již dne , datum, . Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS. Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“10. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C-679/2018 ze dne , datum, „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“11. Ačkoliv smlouvy o půjčce byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (a před přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, ), který explicitně nezahrnoval povinnost věřitele prověřit úvěryschopnost žadatele o úvěr/půjčku, je logické, že každý věřitel by měl před poskytnutím půjčky či úvěru řádně posoudit úvěryschopnost dlužníka, neboť v zájmu věřitele je, aby dlužník byl schopen poskytnutou půjčku/úvěr vrátit.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování majetkové situace žalované při uzavírání smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, vycházela z údajů uvedených v předmětných listinách, které zanesla do karty zákazníka. K posouzení úvěryschopnosti pak žalobkyně soudu předložila pouze tuto zákaznickou kartu. Soud tak nemohl ověřit správnost údajů v ní uvedených, když podkladové listiny soudu předloženy nebyly. V případě smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, žalobkyně nedoložila ani zákaznickou kartu. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu ani žádné doklady o výdajích žalované. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nelze pro účely posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr vycházet.

13. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvy o půjčce jako absolutně neplatné, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , viz rozsudek NS ČR ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C-679/2018 ze dne , datum, ).

14. Jelikož soud shledal smlouvy o půjčce jako absolutně neplatné, představuje částka v celkové výši , částka, poskytnutá žalované bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 451 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku , částka, (, částka, + , částka, ). Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit , částka, . Žalovaná byla vyzvána k úhradě zápůjčky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kdy jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne , datum, . Třetí den, tj. , datum, , se zásilka považuje za doručenou. Lhůta 10 dnů k úhradě žalované uplynula ve čtvrtek dne , datum, , od , datum, je žalovaná s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

15. Ve zbývající části, tedy co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, , úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši , částka, a úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byla ve věci úspěšná žalovaná. Soud však nezjistil, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

17. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.