61 C 271/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši částka, úrokem ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky částka od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum a doplněnou dne datum domáhala na žalované zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o půjčce č. tel. číslo, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši částka, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Úvěryschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena na základě výměru sociální podpory, nájemní/podnájemní smlouvy, dokladů SIPO o výdajích žalované a z výpisů z účtu, insolvenčního rejstříku. Údaje takto získané byly zaneseny do zákaznické karty. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částka (půjčku částka a souhrnný poplatek ve výši částka) prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši částka. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do datum. Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne datum. Celkem žalovaná uhradila na půjčce částku částka. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši částka, souhrnného poplatku ve zbylé výši částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka představující úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částka od datum, tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne datum, kapitalizovaného úroku ve výši částka představující úrok ve výši 21 % ročně z částka od datum, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do data postoupení pohledávky dne datum. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně a 21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

5. Žalovaná dne datum uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o půjčce č. tel. číslo, dle které jí společnost poskytla půjčku ve výši částka (viz smlouva o půjčce). Žalovaná se zavázala k půjčce uhradit i souhrnný poplatek částka, a to vše v 60 týdenních splátkách po částka. Souhrnný poplatek se skládal z úroku ve výši částka, z poplatku za administrativní činnost ve výši částka a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Žalovaná převzala půjčku v hotovosti, což stvrdila podpisem smlouvy (viz smlouva půjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla následně postoupena dne datum smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek a viz seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávek (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, viz doklad o odeslání ze dne datum - podací lístek). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání - podací lístek).

6. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah mezi účastníky v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do datum. Postoupení pohledávky pak soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 39 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 8. Dle rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka „schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí částka měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. spisová značka již dne datum. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS. Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 9. Ačkoliv smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném do datum, který nestanoval sankci neplatnosti smlouvy, pokud věřitel neposoudí řádně úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí a dlužník tak nebude schopen spotřebitelský úvěr splácet, povinnost posoudit úvěryschopnost dlužníka s odbornou péčí již v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena byla.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřovat příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala, že se úvěryschopností žalované zabývala.

11. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť z provedených důkazů nelze učinit jiný závěr než, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla půjčku žalované, aniž by si prověřila, zda bude žalovaná způsobilá půjčku splácet.

12. Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, představuje částka částka (částka poskytnutá žalované) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku částka. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit částka (částka – částka). Žalovaná byla vyzvána k úhradě zápůjčky v oznámení o postoupení pohledávky, kdy jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne datum. Třetí pracovní den, tj. datum, se zásilka považuje za doručenou. Lhůta 10 dnů k úhradě žalované uplynula dne datum, od datum je žalovaná s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

13. Ve zbývající části, tedy co do částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši částka, úrokem ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky částka od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byla ve věci úspěšná žalovaná. Soud však nezjistil, že by žalované nějaká náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

15. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.