61 C 299/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 o Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši , částka, spolu s úrokem ve výši , částka, , úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, doplněnou dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, , kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem , částka, (půjčku , částka, a souhrnný poplatek ve výši , částka, ) prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši , částka, . Úvěryschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila na základě nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, dokladů SIPO, výpisu z bankovního účtu žalovaného a z insolvenčního rejstříku. Údaje takto získané zapsala pak do zákaznické karty. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do , datum, . Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne , datum, . Celkem žalovaný uhradil na půjčku částku , částka, . Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši , částka, , souhrnného poplatku ve zbylé výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, představující zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky do , datum, a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, představující úrok ve výši 21 % ročně z částky , částka, od , datum, , t.j od marného uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do , datum, . Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:Žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , (viz smlouva o půjčce), dle které mu společnost poskytla půjčku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek , částka, , a to v 60 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Úvěryschopnost žalovaného byla posuzována na základě pracovní smlouvy/živnostenského listu, nájemní smlouvy, plateb SIPO a výpisu z účtu. Údaje z nich získané byly zapsány do zákaznické karty (viz zákaznická karta). Dle této zákaznické karty činil celkový příjem žalovaného , částka, a celkové výdaje částku , částka, . Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla následně postoupena dne , datum, smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz příloha č. , hodnota, Smlouvy o postoupení pohledávek – Seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , viz doklad o odeslání – podací lístek ze dne , datum, ). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání- podací lístek).

5. Po právní stránce posoudil soud věc ve smyslu § 3028 odst.3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právní úpravy platné do , datum, .Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku , částka, . Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, v 60 týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy. Žalovaný na půjčku uhradil celkem , částka, . Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

7. Ačkoliv smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ale před účinností zákona č. 43/2013 Sb. účinného od , datum, , který zavedl sankci neplatnosti smlouvy, pokud věřitel s odbornou péčí neposoudí úvěryschopnost dlužníka (kdy tak nebude zřejmé, zda dlužník bude schopen poskytnutou částku splácet), je logické, že každý věřitel by měl před poskytnutím půjčky či úvěru řádně posoudit úvěryschopnost dlužníka, neboť je v zájmu věřitele, aby dlužník byl schopen poskytnutou půjčku/úvěr vrátit, a to bez ohledu na to, zda je tato povinnost uvedena v zákoně či nikoliv.

8. Žalobkyně uvedla, že údaje zapsané v zákaznické kartě vycházely z plateb SIPO, pracovní smlouvy/živnostenského listu, výpisu z bankovního účtu žalovaného a nájemní smlouvy předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak takto získané měla zapsat do zákaznické karty.

9. Dle rozsudku NS ČR ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“10. Dle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, „schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí , částka, měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, již dne , datum, . Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“11. Dle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, „posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z údajů uvedených v předmětných listinách, které zanesla do karty zákazníka. K posouzení úvěryschopnosti pak žalobkyně soudu předložila pouze tuto zákaznickou kartu. Soud tak nemohl ověřit správnost údajů v ní uvedených, neboť podkladové listiny soudu předloženy nebyly. Žalobkyně tedy soudu nedoložila žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nelze pro účely posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr vycházet.

13. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

14. Jelikož soud shledal smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou, představuje částka , částka, (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 451 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaný uhradil částku , částka, . Je tak povinen žalobkyni vrátit , částka, . Žalovaný byl vyzván k úhradě půjčky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kde mu stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne , datum, . Třetí pracovní den, tj. , datum, , se zásilka považuje za doručenou. Lhůta 10 dnů k úhradě žalovanému uplynula dne , datum, . Ode dne , datum, je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

15. Ve zbývající části, tedy co do částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši , částka, spolu s úrokem ve výši , částka, , úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byl ve věci úspěšný žalovaný. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

17. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.