61 C 60/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 23 421 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 8 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 685,22 Kč, úrokem ve výši 7 295,97 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 638,34 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 138,34 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 8 638,34 Kč od datum do zaplacení a co do částky 5 852 Kč, úrokem z prodlení ve výši 2 530,14 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 7 561 Kč od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5 852 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 500 Kč od datum do zaplacení a částku 1 709 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 709 Kč od datum do zaplacení, a to ve splátkách po 400 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, až do úplného zaplacení, počínaje měsícem červenec 2021 s tím, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky se stává splatným celý dluh.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum doplněnou dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 15 860 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně oproti dokladům žalovaným předloženými, zejména na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední tři měsíce, nájemní/podnájemní smlouvy. Tyto ověřené údaje byly uvedeny v zákaznické kartě. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 18 360 Kč (půjčku 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč) prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 306 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 277 Kč odpovídající 21 % roční úrokové sazbě, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 900 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do datum Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne datum Celkem žalovaný uhradil na půjčce částku 2 500 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 8 638,34 Kč, souhrnného poplatku ve zbylé výši 7 221,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 295,97 Kč představující smluvní úrok ve výši 21 % ročně z jistiny 8 638,34 Kč od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne datum, a úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 685,22 Kč představující úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z jistiny 8 638,34 Kč od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne datum. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 21 % ročně a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z jistiny 8 638,34 Kč od datum do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 7 561 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 12 852 Kč (půjčku 7 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 852 Kč) prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 217 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do datum Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne datum Celkem žalovaný uhradil na půjčce částku 5 291 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 4 118,19 Kč, souhrnného poplatku ve zbylé výši 3 442,81 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 530,14 Kč představující úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 7 561 Kč od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne datum. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 7 561 Kč od datum do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Pouze požádal o splátkový kalendář.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: Žalovaný dne datum uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo (viz smlouva o půjčce), dle které mu společnost poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 8 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 306 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z úroku ve výši 1 277 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 900 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Smluvní úrok v nich byl sjednán ve výši 21 % p.a. jako pevná úroková sazba po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaný na půjčku uhradil celkem částku 2 500 Kč. Pohledávka byla následně postoupena dne datum smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, viz doklad o odeslání – poštovní podací arch ze dne datum). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání – podací lístek). Žalovaný dne datum uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo (viz smlouva o půjčce), dle které mu společnost poskytla půjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 5 852 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 217 Kč (poslední splátka ve výši 49 Kč). Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Žalovaný na půjčku uhradil celkem částku 5 291 Kč. Pohledávka byla následně postoupena dne datum smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, viz doklad o odeslání – poštovní podací arch ze dne datum)). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání – podací lístek). Z účastnické odpovědi žalovaného soud zjistil, že je nezaměstnaný, v evidenci úřadu práce. Jsou šestičlenná rodina. Na sociálních dávkách pobírá něco přes 12 000 Kč. Výdaje na bydlen činí 13 000 Kč měsíčně včetně záloh na služby. Brigádně vydělá 2 000 Kč až 3 000 Kč měsíčně, ale ne pravidelně. Za komunální odpad dluží cca 5 000 Kč, dluh splácí po 200 Kč měsíčně. Dále dluží na jízdném dopravnímu podniku. Tento dluh ještě neřeší, protože mu nic nepřišlo. Byl by schopný splácet do 500 Kč měsíčně.

6. Po právní stránce posoudil soud věc ve smyslu § 3028 odst.3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle právní úpravy platné do datum Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela dvě smlouvy o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 10 000 Kč a 7 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázala se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč a 5 852 Kč v 60 týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Žalovaný na půjčky uhradila celkem 2 500 Kč a 5 291 Kč.

8. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 9. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS. Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 11. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 12. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla u žalovaného dotazy na majetkové, rodinné, pracovní a jiné poměry a situaci žalovaného prověřila zejména na základě pracovní smlouvy, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouvy. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně výdajů, neboť soudu nedoložila ani nezbytné minimum, tedy potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného. Pouze uvedla, že údaje z předmětných listin byly zaznamenány do zákaznické karty. Soud však nemohl ověřit správnost těchto údajů, když žádnou z podkladových listin žalobkyně soudu nepředložila. Žalobkyně soudu nedoložila ani zákaznickou kartu, do níž měly být zaneseny údaje z listin předložených žalovaným. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto ji soud nemohl vyzvat ve smyslu § 118a o.s.ř. k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěryschopnosti žalovaného bylo vycházeno. Soud není oprávněn ani povinen poskytovat poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp.zn. III ÚS 2848/2010).

13. Soud tyto závěry ohledně legitimního požadavku na oprávněné na řádné posouzení úvěryschopnosti žalovaného činí i přesto, že si je vědom, že zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti až dne datum, tedy po uzavření smlouvy číslo ze dne datum. Tato smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., který explicitně nezahrnoval povinnost věřitele prověřit úvěryschopnost žadatele o úvěr/půjčku. Prověření úvěryschopnosti klienta je však legitimní požadavek, bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně zakotven jako povinnost (viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. III ÚS 4129/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně jako obchodník byla povinna se chovat ve smluvních vztazích poctivě tím spíše, že druhým účastníkem smluvního vztahu je spotřebitel, tedy osoba ve slabším postavení. K požadavku na poctivost lze řadit i to, aby nebyly půjčky/úvěry poskytovány klientům, u nichž je zřejmé již v době uzavírání smlouvy, že budou mít potíže půjčku/úvěr splatit. Pokud přesto právní předchůdkyně žalobkyně takovou smlouvu se žalovaným uzavřela, aniž se zabývala jeho majetkovými poměry, jednala nemravně.

14. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit obě smlouvy o půjčce jako absolutně neplatné, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo ze dne datum).

15. Jelikož soud shledal smlouvu o půjčce číslo ze dne datum jako absolutně neplatnou, představuje částka 10 000 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, kterou je žalovaný dle § 451 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaný uhradil částku 2 500 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 7 500 Kč (10 000 Kč – 2 500 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě půjčky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kdy mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne datum. Třetí pracovní den, tj. v pondělí datum, se zásilka považuje za doručenou. Lhůta 10 dnů k úhradě žalovanému uplynula ve čtvrtek dne datum, od datum je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 7 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 500 Kč od datum do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbývající části, tedy do částky 8 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 685,22 Kč, úrokem ve výši 7 295,97 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 638,34 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 138,34 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 8 638,34 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

16. Rovněž je absolutně neplatná smlouva o půjčce číslo ze dne datum, proto představuje částka 7 000 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, kterou je žalovaný dle § 451 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaný uhradil částku 5 291 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 1 709 Kč (7 000 Kč – 5 291 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě půjčky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kdy mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne datum. Třetí pracovní den, tj. v pondělí datum, se zásilka považuje za doručenou. Lhůta 10 dnů k úhradě žalovanému uplynula ve čtvrtek dne datum, od datum je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 1 709 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 709 Kč od datum do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbývající části, tedy do částky 5 852 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 2 530,14 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 7 561 Kč od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5 852 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byl ve věci úspěšný žalovaný. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

18. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve splátkách po 400 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne v měsíci, počínaje červencem 2021, pod ztrátou výhody splátek, když soud má za to, že žalovaný je schopný takový splátkový kalendář dodržet, byť si je soud vědom, že takto stanovený splátkový kalendář je pro žalovaného hraniční s ohledem na výši jeho příjmů a výdajů na bydlení, stejně tak s ohledem na to, že žalovaný má ještě další dluh, který splácí nebo jehož úhradu bude teprve řešit. Zároveň má soud za to, že žalobkyně nebude takto nikterak poškozena, neboť soud splátkový kalendář stanovil pod ztrátou výhody splátek, tedy dluh se stane splatným v celé nesplacené výši, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou byť jediné splátky. V opačném případě při dodržení splátkového kalendáře žalovaného bude dluh žalobkyni uhrazen do dvou a půl roku, což je akceptovatelná doba pro žalobkyni s ohledem na její povahu jakožto obchodníka s pohledávkami, která není existenčně vázána na brzkou úhradu dluhu žalovaným. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.