61 C 91/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 56 196,06 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 25 485,92 Kč spolu s úrokem ve výši 3 570,08 Kč, úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 52 976,13 Kč od 14.9.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 52 976,13 Kč od 14.9.2021 do 8.12.2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 265,99 Kč od 9.12.2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 710,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 710,14 Kč od 9.12.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 9.6.2022 ve znění doplnění ze dne 10.10.2022 s 18.10.2022 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 56 196,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne 4.11.2019 uzavřela Smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do výše 59 000 Kč. Úvěr žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty. Úvěryschopnost žalované byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím databází: insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra ČR, SOLUS a CBL a porovnáním průměrného příjmu žalované na běžném účtu ve výši 29 749,17 Kč a výdajů žalované odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splácet vyčerpanou část úvěru sjednanou minimální měsíční splátkou z čerpaných prostředků spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně z vyčerpané části úvěru. Dále se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně platit poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty ve výši dle ceníku. Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně dne 25.4.2021 úvěr zesplatnila. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 24 765,04 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.9.2021. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbylé výši 52 976,13 Kč, poplatků spojených s kreditní kartou a poplatků za upomínky v celkové výši 3 219,93 Kč a úroku v kapitalizované výši 3 570,08 Kč představující smluvní úrok od 21.9.2020 do 21.4.2021. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 23,99 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 52 976,13 Kč od 14.9.2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

5. Žalovaná dne 22.2.2019 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (viz smlouva), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně m.j. zavázala vést pro žalovanou běžný č. [bankovní účet] a spořící účet. Dne 4.11.2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou Smlouvu o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový limit do výše 59 000 Kč. Úvěr mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala úvěr splácet minimální měsíční splátkou ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, min. 200 Kč spolu s poplatky spojené se správou karty a úrokem ve výši 23,99 % ročně (viz návrh na uzavření smlouvy). Součástí smlouvy byly m.j. obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky a ceník (viz obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, viz všeobecné obchodní podmínky a viz ceník). Úvěryschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně posoudila na základě databází: insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra ČR a interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů BRKI/NRKI, SOLUS, CBL Dále právní předchůdkyně žalobkyně posoudila příjmy a výdaje žalované a rovněž k posouzení úvěryschopnoti aplikovala model skóringu (viz protokol o ověření úvěryschopnosti klienta, viz výpis z databáze CBL). Příjmy žalované od zaměstnavatele v říjnu 2019 činily 11 816 Kč, v září 2019 částku 31 621 Kč a v srpnu 2019 částku 28 976 Kč. V říjnu 2019 zaplatila žalované na splátku jiných úvěrů celkem 4 585 Kč, v září 2019 částku 4 585 Kč a v srpnu 2019 rovněž částku 4 585 Kč (viz mimořádný výpis z účtu č. [bankovní účet]). Transakční historie čerpání úvěru vyplývá z mimořádného výpisu z účtu č. [bankovní účet] a ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty (viz mimořádný výpis z účtu č. [bankovní účet] a souhrnný výpisu z účtu Kreditní karty). Dne 27.4.2021 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že na základě prodlení žalované s úhradou finančních závazků zesplatnila úvěr ke dni 25.4.2021 (viz oznámení o okamžité splatnosti kreditní karty, viz přehled podacích čísel). Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla následně postoupena na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 a Smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne 23.9.2021 žalobkyni (viz Rámcová smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 a Smlouva o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne 23.9.2021, viz potvrzení úplaty). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (viz vyrozumění o postoupení pohledávky, viz přehled podacích čísel). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva ze dne 26.11.2021, viz seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 26.11.2021).

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1959 písm.e) o.z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb zřídila pro žalovanou běžný č. [bankovní účet]. Dne 4.11.2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou Smlouvu o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit do výše 59 000 Kč. Úvěr žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala úvěr splácet minimální měsíční splátkou ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, min. 200 Kč spolu s poplatky spojené se správou karty a úrokem ve výši 23,99 % ročně. Protože žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, právní předchůdkyně úvěr zesplatnila. Žalovaná uhradila na dluh celkem 24 765,04 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

8. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 9. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“ 10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 11. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021, dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.

12. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo] 2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla u žalované lustraci databází: insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra ČR a interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů BRKI/NRKI, SOLUS, CBL. Dále právní předchůdkyně vycházela z průměrných příjmů žalované ve výši 29 749,17 Kč a z výdajů žalované odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů (nákladů na bydlení, nákladů na dojíždění do zaměstnání apod.). Tyto výdaje nejsou z mimořádného výpisu z účtu č. [bankovní účet] patrné. Navíc příjem žalované ze zaměstnání v říjnu 2019, tj. měsíc před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty, činil pouze 11 816 Kč. Rovněž nebyly při posouzení úvěryschopnosti žalované posouzeny splátky již existujících úvěrů žalované v celkové výši 4 585 Kč měsíčně. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěryschopnost žalované nebyla řádně posouzena.

14. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z., neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo] 2018 ze dne 5.3.2020). Od 29.5.2022 je stanovena absolutní neplatnost rovněž v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Jelikož soud shledal smlouvu o revolvingovém úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 55 475,18 Kč (částka čerpaná žalovanou) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradila celkem 24 765,04 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit 30 710,14 Kč. Žalovaná byla vyzvána úhradě úvěru v předžalobní výzvě ze dne 26.11.2021. K poštovní přepravě byla předžalobní výzva předána dne 26.11.2021. Třetí pracovní den, tj. v pondělí 1.12.2021, se zásilka považuje za doručenou (viz § 573 o.z.) Lhůta k úhradě žalované uplynula 8.12.2021 (viz § 607 o.z.) Od 9.12.2021 je žalovaná s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 30 710,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 710,14 Kč od 9.12.2021 do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Ve zbývající části, tedy co do částky 25 485,92 Kč spolu s úrokem ve výši 3 570,08 Kč, úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 52 976,13 Kč od 14.9.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 52 976,13 Kč od 14.9.2021 do 8.12.2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 265,99 Kč od 9.12.2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byla ve věci úspěšná žalovaná. Soud však nezjistil, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

18. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.