61 C 94/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 693 789,93 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 19 521,32 Kč spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně z částky 699 702,61 Kč od 19.4.2022 do 15.5.2022, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 699 702,61 Kč od 29.4.2022 do 19.5.2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 699 702,61 Kč od 16.5.2022 do 19.5.2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 699 566,63 Kč od 20.5.2022 do 22.5.2022, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 699 566,63 Kč od 20.5.2022 do 22.5.2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 693 789,93 Kč od 23.5.2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 693 789,93 Kč od 23.5.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 9 560,70 Kč od 14.3.2022 do 18.4.2022, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 674 268,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 603 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 31.5.2022 doplněné dne 12.9.2022 a 17.10.2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 693 789,93 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 19.10.2022 Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 5.1.2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, dle kterého žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 700 000 Kč. Žalobkyně úvěr č. [anonymizováno] schválila a dne 7.1.2022 vyplatila žalovanému úvěr na jeho účet. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní na základě potvrzení o příjmu žalovaného, žádosti o úvěr, výpisu z účtu č. [bankovní účet] a úvěrových zpráv. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 14,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 11 292 Kč, počínaje dne 14.2.2022 a konče 14.1.2032. Žalovaný na úvěr uhradil dne 14.2.2022 pouze částku 297,39 Kč. Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 19.4.2022 zesplatnila. Po zesplatnění úvěru žalovaný na úvěr uhradil dne 20.5.2022 částku 4 434 Kč, dne 23.5.2022 částku 6 560,61 Kč, dne 23.5.2022 částku 11 292 Kč a dne 23.5.2022 částku 3 147,39 Kč. Žalobkyně se tak domáhá po žalovaném zaplacení částky 693 789,93 Kč spolu s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

5. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 19.10.2020 Rámcovou smlouvu [číslo] (viz rámcová smlouva), jejíž nedílnou součástí byly m.j. i obchodní podmínky (viz obchodní podmínky). Dne 5.1.2022 žalobkyně se žalovaným uzavřela Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] (viz Dodatek [číslo] viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, viz splátkový kalendář, viz podmínky pro používání úvěru), dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 700 000 Kč, která byla co do částky 662 968 Kč účelově vázána k zaplacení předchozích 6 úvěrů žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet žalobkyni spolu se smluvním úrokem ve výši 14,90 % ročně prostřednictvím splátek ve výši 11 292 Kč ke každému 14. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr čerpán (viz dodatek [číslo]). Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě byla stanovena nová výše pojistného ve výši 0 Kč (viz dodatek [číslo]). Žalobkyně při posuzování úvěryschopnosti žalovaného vycházela z úvěrové zprávy (viz úvěrové zprávy), dle které žalovaný nebyl v listopadu 2021 v prodlení se splácením žádného z předchozích úvěrů, kterých bylo více než deset. Dle potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů činil průměrný příjem žalovaného za období od prosince 2020 do listopadu 2021 částku 26 140 Kč a za období od 1.8.2020 do 31.8.2021 částku 23 655 Kč (viz potvrzení o výši příjmu). Dle přehledu žádostí povinného o úvěr – aplikační data je zjevné počet schválených žádostí o úvěr a počet zamítnutých žádostí povinného o úvěr za období od 14.2.2018 do 8.2.2022, stejně tak výše splátek žalovaného na předchozí úvěry, výdaje žalovaného na domácnost, příjmy ostatních členů domácnosti a výše příjmů od zaměstnavatele (viz žádosti povinného o úvěr – aplikační data). Na účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 1.10.2021 počáteční zůstatek 48 817 Kč a ke dni 7.1.2022 zde byl konečný zůstatek ve výši 48 432,39 Kč. Na tento účet byly žalovanému poukazovány žalobkyní poskytnuté úvěry včetně předmětného úvěru ve výši 700 000 Kč dne 7.1.2022. Z žalobkyní poskytnutých úvěrů byly hrazeny předchozí úvěry žalovaného a další výdaje žalovaného včetně nájemného ve výši 11 600 Kč dne 25.10.2021, 23.11.2021 a 23.12.2021. Žalovaný na účet vložil pouze částku 7 000 Kč dne 11.10.2021, dne 11.11.2021 a dne 13.12.2021 a částku 3 000 Kč dne 12.11.2021 (viz výpis z účtu). Dle výpisu z účtu č. [bankovní účet] činil konečný zůstatek na účtu ke dni 31.10.2021 částku 2 411,92 Kč, ke dni 30.11.2021 částku 4 348,84 Kč, ke dni 31.12.2021 částku 1 666,39 Kč a ke dni 30.1.2022 částku 9 340,51 Kč. Z účtu č. [bankovní účet] byly na účet převedeny následující platby: dne 17.10.2021 částka 10 000 Kč, dne 27.10.2021 částka 5 000 Kč, dne 11.11.2021 částka 15 000 Kč, dne 12.11.2021 částka 15 000 Kč, dne 24.11.2021 částka 5 000 Kč, dne 2.12.2021 částka 5 000 Kč, dne 5.12.2021 částka 8 000 Kč, dne 9.12.2021 částka 2x 10 000 Kč, dne 14.12.2021 částka 9 000 Kč, dne 7.1.2022 částka 10 000 Kč, dne 21.1.2022 částka 10 000 Kč, dne 25.1.2022 částka 10 000 Kč. Od zaměstnavatele byla na účet poukázána mzda ve výši 28 648 Kč dne 11.10.2021, ve výši 28 816 Kč dne 10.11.2021, ve výši 27 637 Kč dne 10.12.2021 a ve výši 12 851 Kč dne 10.1.2022. Z účtu žalovaný rovněž každý měsíc splácel několik úvěrů (viz výpis z účtu). Dne 19.4.2022 byl žalovaný vyzván k předčasnému uhrazení všech dluhů, protože byl v prodlení s úhradou splátek (viz výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva, viz doklad o odeslání – poštovní podací arch). Žalovaný na úvěr uhradil dne 14.2.2022 částku 297,39 Kč, dne 20.5.2022 částku 4 434 Kč, dne 23.5.2022 částku 6 560,61 Kč, dne 23.5.2022 částku 11 292 Kč a dne 23.5.2022 částku 3 147,39 Kč (viz přehled plateb).

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 700 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 14,90 % ročně, vše prostřednictvím měsíčních splátek po 11 292 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 25 731,39 Kč.

8. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalovaného dle spotřebitelského zákona.

9. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“ 11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 12. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021, dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.

13. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo] ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 14. Žalobkyně při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, z úvěrových zpráv, dle kterých v 11/ 2021 nebyl žalovaný v prodlení s úhradou žádné splátky a z potvrzení o výši příjmu a z výpisů z účtu č. [bankovní účet] za období od 1.9.2020 do 13.1.2021. Soud si sám vyžádal aktuální výpisy z toho účtu žalovaného za období od 1.10.2021 do 30.1.2022, z nichž zjistil, že žalovaný sice pobíral mzdu tak, jak uvedl, nicméně výdaje žalovaného vysoce převyšovaly příjmy žalovaného z pracovní činnosti, a to až do té míry, že žalovaný si převáděl z účtu č. [bankovní účet], který měl veden u žalobkyně a na který mu žalobkyně poukazovala předchozí úvěry, četné částky. Konečný zůstatek na účtu č. [bankovní účet] ke dni 31.10.2021 činil 2 411,92 Kč, ke dni 30.11.2021 částku 4 348,84 Kč, ke dni 31.12.2021 částku 1 666,39 Kč a ke dni 30.1.2022 částku 9 340,51 Kč. Žalovaný z tohoto účtu splácel i několik úvěrů. Dle úvěrových zpráv jich měl více než deset. Žalovaný rovněž činil některé platby i z účtu č. [bankovní účet] a dále z něho hradil měsíční nájemné ve výši 11 600 Kč měsíčně.

15. Soud tak dospěl k závěru, že úvěryschopnost žalovaného nebyla žalobkyní řádně posouzena, neboť kdyby tak učinila, úvěr by žalovanému neposkytla, neboť by zjistila stejně jako soud, že žalovaný k úhradě svých životních potřeb používal nejen příjem z pracovní činnosti, ale i poskytnuté úvěry. Pokud by tyto úvěry neměl, peněžní prostředky na účtu č. [bankovní účet] by mu min. od října 2021 nestačily. Splátku úvěru ve výši 700 000 Kč ve výši 11 292 Kč žalovaný již nebyl schopný splatit, čemuž odpovídala i skutečnost, že na první splátku v únoru 2022 uhradil pouze částku 297,39 Kč. Další platby byly až v květnu 2022, přičemž pouze jedna z nich dosáhla výše sjednané splátky 11 292 Kč. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, neuvedla soudu žádné skutečnosti a nepředložila soudu ani žádný důkaz o tom, že se žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů.

16. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z., neboť porušením svých povinností žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo] ze dne 5.3.2020). Od 29.5.2022 je stanovena absolutní neplatnost rovněž v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 700 000 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 25 731,39 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit částku 674 268,61 Kč.

18. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 674 268,61 Kč (viz výrok II). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení (ke splatnosti dlužné částky viz dále).

20. Ve zbývající části, tedy co do částky 19 521,32 Kč spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně z částky 699 702,61 Kč od 19.4.2022 do 15.5.2022, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 699 702,61 Kč od 29.4.2022 do 19.5.2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 699 702,61 Kč od 16.5.2022 do 19.5.2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 699 566,63 Kč od 20.5.2022 do 22.5.2022, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 699 566,63 Kč od 20.5.2022 do 22.5.2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 693 789,93 Kč od 23.5.2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 693 789,93 Kč od 23.5.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 9 560,70 Kč od 14.3.2022 do 18.4.2022, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 674 268,61 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 131 773,70 Kč (částka 19 521,32 Kč spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně z částky 699 702,61 Kč od 19.4.2022 do 15.5.2022, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 699 702,61 Kč od 29.4.2022 do 19.5.2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 699 702,61 Kč od 16.5.2022 do 19.5.2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 699 566,63 Kč od 20.5.2022 do 22.5.2022, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 699 566,63 Kč od 20.5.2022 do 22.5.2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 693 789,93 Kč od 23.5.2022 do vydání rozsudku dne 8.12.2022 úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 693 789,93 Kč od 23.5.2022 do vydání rozsudku dne 8.12.2022 a úrokem ve výši 9 560,70 Kč od 14.3.2022 do 18.4.2022 v celkové výši 112 252,38 Kč), neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 84 % a žalovaný byl úspěšný ve výši 16 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017 nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Rozdíl činí 68 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 27 752 Kč, paušální náhrada nákladů za předžalobní výzvu, podání žaloby, přípravu účasti na jednání a účast na jednání ve výši 4x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 písm.a), písm.b), písm.c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 28 952 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada jízdného z [obec] do [obec] a zpět na jednání soudu dne 5.12.2022, ujeto bylo celkem 206 km při použití motorového vozidla Škoda Octavia s kombinovanou spotřebou 3,9 l [číslo] km nafty, při ceně nafty 47,10 Kč a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel 4,70 Kč/km dle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. Náhrada jízdného činí celkem 1 346,60 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 30 298,60 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 68 %, tj. 20 603 Kč.

22. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby.

23. Protože žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, nejsou soudu známy jeho aktuální sociální a majetkové poměry. Proto soud lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.