62 C 118/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Lukášem Goetzem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 24 520 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částky částka, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po částka splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Nárok 1 představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, nárok 2 představuje dle tvrzení strany žalující smluvní pokuta ve výší částka, resp. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky částka, vypočtené na základě následujícího vzorce: dlužná jistina * 0,001 * 226 (ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby), to vše z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne datum, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který žalovaný řádně a včas nehradil.

2. Žalovaný v rámci svého vyjádření ze dne datum uvedl, že nárok uznává, je si vědom porušení svého závazku vůči žalobkyni a chce situaci řešit, avšak v současnosti není schopen uhradit jednorázově celou žalobou uplatněnou částku. Žalovaný má v péči nezl. syna ve věku 16 let, který je veden na úřadu práce. Žalovaný je zaměstnán s příjmem cca částka měsíčně. Výdaje na bydlení má žalovaný částka, výdaje na pohonné hmoty částka až částka měsíčně. Žalovaný žádá o umožnění hrazení ve splátkách po částka měsíčně. Žalovaný dále souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.

4. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.

5. Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota prokazuje, že byla uzavřena dne datum mezi účastníky řízení smlouva, jejímž předmětem byl úvěrový rámec ve výši částka. Přílohou 1 je posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, nemá vyživované děti. Trvalé bydliště nemá na ohlašovně. Byl ověřen jeho OP, ISIR, CEE a SOLUS, nebyly zjištěny negativní poznatky. Žalovaný měl mít výbornou platební morálku. Tvrzený příjem byl částka, na bankovním účtu nalezený příjem měl být ve výši částka. Žalovaný uvedl náklady na bydlení částka, na účtu byly nalezeny výdaje na bydlení částka, byly stanoveny na částka, náklady na domácnost a jídlo uvedl žalovaný částka, na účtu byly nalezeny náklady částka, byly stanoveny na částka. Žalovaný uvedl náklady na závazky částka, nalezeny na účtu ve výši částka. Výdaje na hazardní hry zjištěny částka. Dle výpočtu žalobkyně měl mít žalovaný disponibilní zůstatek částka.

6. Detail pohybu - Bezhotovostní platba z internetového bankovnictví právnická osoba prokazuje, že byla na účet žalovaného vyplacena dne datum částka částka jistiny úvěru.

7. Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba z internetového bankovnictví právnická osoba prokazuje, že žalovaný dne datum uhradil částku částka verifikační platby k uzavření smlouvy.

8. Sdělení od společnosti právnická osoba. ze dne datum prokazuje, že žalovaný obdržel jistinu úvěru ve výši částka na svůj bankovní účet.

9. Dopis ze dne datum žalovanému je předžalobní upomínkou a oznámením o zesplatněním úvěru z důvodu zahájení insolvenčního řízení, a to se splatností ke dni datum.

10. Podací lístek ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

11. Obálka DigiSign.org k dokumentům Předsmluvní dokumentace a Smluvní dokumentace prokazuje, že dokumenty byly podepsány prostřednictvím této aplikace kliknutím na tlačítko "Podepsat", IP adresa Anonymizováno, prohlížeč SamsungBrowser 28.0 (Android), datum a čas datum 11:05:30 a 11:07:03. 12. ​Datový výstup z Credit Info CEE prokazuje, že žalobkyně lustrovala žalovaného ke dni datum v insolvenčním rejstříku, přičemž nebyla zjištěna aktivní insolvence, v negativním registru SOLUS bez negativního záznamu, v pozitivním registru SOLUS s výsledkem částka, a v CEE s počtem aktivních exekucí 0.

13. Dokument Bankovní historie - smlouva č. hodnota k účtu č. účtu za období datum - datum soud považuje za záměrně nekompletní, neboť neobsahuje veškeré informace odpovídající výpisu z účtu a rovněž ani veškeré informace obsažené v dokumentu Bankovní historie - smlouva č. hodnota - JSON data. Dokument Bankovní historie - smlouva č. hodnota - JSON data soud považuje za úmyslně předložené v nesrozumitelné podobě. Jedná se o textový formát pro výměnu a strukturování dat, nezávislý na programovacím jazyce, který umožňuje ukládat hodnoty jako řetězce, čísla, logické hodnoty (true/false), null, pole nebo objekty (klíč-hodnota páry). Vznikl jako podmnožina JavaScriptu, ale používá se univerzálně pro přenos dat mezi aplikacemi. Všechny pohyby na účtu jsou tagovány, kdy je sporné, co přesně jednotlivými tagy žalobkyně myslí, zejména tagy Anonymizováno apod. Tagovány jsou i výdaje na sázení gamblingdebit a příjmy ze sázení gamblingcredit, splátky instalment, závazky LIABILITIES apod. Tagy jsou následně různě přepočítávány na jejich medián, průměr a maximální výši. Uvedené důkazy zejména prokazují, že: Žalovaný měl příjem Anonymizováno v březnu 2025 od: částka, od: částka a od: adresa, v dubnu 2025 od: částka, od: částka, v květnu 2025 od: částka, od: částka a od: adresa. Průměrně tak měl žalovaný pravidelný příjem za uvedené období ve výši částka měsíčně. Další příjmové platby byly od fyzických osob bez bližší specifikace a od úvěrových společností, což nelze považovat za pravidelný příjem, ze kterého je možné hradit splátky úvěrů. Žalovaný měl řadu příjmových plateb od úvěrových společností (právnická osoba. Anonymizováno`právnická osoba Anonymizováno.Anonymizováno Anonymizováno O., právnická osoba, Anonymizováno a prostřednictvím portálu ThePay, a.s., který obvykle používají rovněž úvěrové společnosti. Dle tagů žalobkyně tvořily tagy microloans a LIABILITIESCREDIT za uvedené období částku částka, přičemž takovéto úvěry mají obvykle značně vysoké splátky vzhledem k vysokým poplatkům a úrokům. Z dokumentů není vůbec zřejmé, jak žalobkyně dospěla k výši průměrných splátek úvěrů žalovaného ve výši částka, když tagsaverage instalment činil částka, přičemž v posledním evidovaném měsíci obdržel žalovaný řadu nových úvěrů, jejichž splátky se projeví až v následujícím období. Žalovaný měl dále pravidelné výdaje na sázkové portály (Betano a KAIZEN GAMING CZ), kdy tagsAverage na gamblingdebit činil částka. Celkově žalovaný za každý měsíc spotřeboval veškeré své příjmy, a to včetně příjmů od úvěrových společností a fyzických osob. Za březen 2025 byl rozdíl příjmů a výdajů žalovaného -částka, za duben částka a za květen částka.

14. Kopie OP a řidičského průkazu žalovaného prokazuje, že jimi žalobkyně disponuje.

15. Souhlas se zpracování osobních údajů, zásady zpracování osobních údajů a Předsmluvní informace neprokazují nic podstatného pro řízení.

16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu a došlo k čerpání úvěru ve výši částka, přičemž následné splátky žalovaného činily celkem částka. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z údajů poskytnutých žalovaným, z veřejných registrů, registru SOLUS a z bankovního účtu žalovaného. Získané údaje však řádně nevyhodnotila. Pravidelné příjmy žalovaného činily průměrně částka měsíčně. Tyto příjmy však žalobkyně zjistila pouze z bankovního účtu žalovaného, přičemž není jednoznačné, zda se jedná o stabilní příjmy, či o časově omezené. Výdaje na bydlení a životní výdaje určila žalobkyně dle vlastní statistiky na částku částka a částka. Tyto výdaje nebylo možné ověřit, neboť žalovaný činil vysoké výběry z bankomatu, ze kterých tyto výdaje nejspíše hradil. Reálná výše splátek úvěrů rovněž nebyla zjištěna. Žalobkyně vyšla z částky částka, výpočet této částky však nebyl z důkazů seznatelný. Žalovaný měl evidentně celou řadu existujících úvěrů, přičemž pravidelně své úvěrové zatížení navyšoval, a to včetně měsíce předcházejícího poskytnutí úvěry, kdy takovéto splátky nejsou z výpisu z účtu ještě zjistitelné. Jednalo se přitom rovněž o tzv. mikroúvěry, jejichž splátky jsou vysoké v důsledku značných poplatků a úroků. Sama žalobkyně přitom považuje tyto mikroúvěry za značně rizikové (viz Příloha č. hodnota smlouvy část Obecná metodika posuzování finančních závazků). V měsíci květnu 2025 přitom žalovaný dle vlastních tagů žalobkyně překročil žalobkyní tvrzenou maximální výši mikroúvěrů v měsíci (částka), tj. měl mu být dle metodiky žalobkyně úvěr odmítnut (mikroúvěr činily částka). Žalovaný měl dále pravidelné výdaje na sázky ve výši částka. Žalovaný navíc, i přes dodatečné příjmy z úvěrů, pravidelně spotřeboval veškeré prostředky obdržené na účtu. Žalovaný zjevně uvedl zcela nepravdivé údaje na své žádosti o úvěr, když uvedl, že má příjmy částka a celkové výdaje částka.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

18. Podle § 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

24. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

25. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

26. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

27. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

28. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

29. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru. Žalobkyně zcela chybně vyhodnotila získané informace o příjmech a výdajích žalovaného. Žalobkyně naprosto přehlížela celou řadu rizikových faktorů, které ze zjištěných údajů vyplývaly. Před nebyla dostatečně zjištěna a ověřena splátková zátěž žalovaného na předchozí úvěry. Z výpisu z účtu bylo evidentní, že žalovaný obdržel částka od úvěrových společností, a to pouze za kontrolované období. Žalovaný měl navíc zjevně již předchozí úvěry, na které platil splátky. V měsíci předcházejícímu poskytnutí úvěru přitom žalovaný obdržel od společností poskytující tzv. mikroúvěry celkem částka, kdy výše souvisejících splátek nebyla jakkoliv ověřena. Dle vlastní metodiky žalobkyně měl přitom být z tohoto důvodu žalovanému úvěr odmítnut, přičemž žalobkyně zjevně měla související data k dispozici a tagována. Žalobkyně tak zjevně nedodržuje svou vlastní metodiku při posuzování úvěruschopnosti. Za rizikové je rovněž nutné považovat i to, že žalovaný každý měsíc spotřeboval veškeré prostředky na svém bankovním účtu, a to přestože si průměrně každý měsíc půjčil prostředky ve výši částka. Další rizikový faktor tvořila skutečnost, že žalovaný pravidelně sázel a uvedl na žádosti zcela nepravdivé údaje. Přestože tedy měl žalovaný nadstandartní příjmy, existovaly zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tak dostatečně a řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná.

30. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

31. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny částka, uhrazeno bylo částka. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

32. Soud dále v souladu s § 87 odst. 2 z. s. ú. uložil uhradit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne datum dostatečným způsobem specifikoval své příjmy a aktuální životní výdaje. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužná výše bezdůvodného obohacení činí částka, představuje splátka ve výši částka spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalovaného a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, přičemž se jedná o částku, kterou je žalovaný schopen hradit.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 49,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

34. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.