62 C 40/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Lukášem Goetzem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 24 669,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplaceníčástky , částka, ,s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , poplatky za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , poplatky za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, , poplatky za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, , poplatky za službu „Informační SMS servis“ ve výši , částka, a smluvní úrok ve výši , částka, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil.

2. Žalobkyně dále v rámci řízení tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla dle interní metodiky schválené Českou národní bankou. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, . Dále provedla žalobkyně kontrolu veřejných databází (CEE, ISIR) a registrů osob a dokladů. Žalovaný celkem na úvěr uhradil , částka, , z toho , částka, bylo žalobkyní započteno na jistinu a zbytek na poplatky a příslušenství.

3. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.

5. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.

6. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, prokazuje, že byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, smlouva. Úvěrový rámec činil , částka, , úroková sazba činila 0,983 % p. d., RPSN činilo 1818,92 %. Splatnost úvěru byla sjednána v pravidelných denních splátkách. Datum splatnosti úvěru bylo sjednáno do , datum, . Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Poplatek za službu „Presto“ činil , částka, za expresní vyplacení každé tranše úvěru. Poplatek za službu „Klidné spaní“ činil , částka, denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní. Poplatek za službu „Informační SMS servis“ činil , částka, denně.

7. Výpis posouzení úvěruschopnosti prokazuje, že žalovaný uvedl, kde má trvalé bydliště, v domácnosti žijí 5 a více osob, 3 mají příjem. Žalovaný uvedl, že na půjčky hradí , částka, , na bydlení , částka, , na další nezbytné výdaje , částka, a na ostatní zbytné výdaje , částka, . Byl ověřen příjem , částka, , celkové příjmy uvedl žalovaný , částka, .

8. Identifikované příjmy prokazují, že žalobkyně vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, , který vypočetla na základě bankovního výpisu, který měl obsahovat příjmové transakce.

9. Výpis z běžného účtu z automatizovaného systému Kontomatik prokazuje, že žalovaný měl 1 spořící účet a 1 běžný účet.Výpis ze spořícího účtu je za období od , datum, do , datum, , přičemž počáteční a konečný zůstatek je , částka, . Spořící účet obsahuje zejména transakce mezi účty žalovaného. Dále obsahuje několik plateb ze sázkových portálů. Tyto transakce nelze považovat za pravidelné příjmy, ze kterých by bylo možné hradit splátky úvěru.Výpis z běžného účtu je za období od , datum, do , datum, , přičemž počáteční zůstatek je , částka, a konečný , částka, . Soud v této souvislosti považoval za relevantní toliko transakce za poslední 3 měsíce před uzavřením úvěru (únor, leden 2025 a prosinec 2024), které poskytují nejaktuálnější přehled o příjmech a výdajích žalovaného.Příjmy žalované tvoří zejména:- Platby od , Anonymizováno, celkem za uvedené 3 měsíce ve výši , částka, , tj. měsíčně v průměru , částka, .Další příjmové platby jsou ve větším množství od jiných úvěrových společností (, právnická osoba, , , Jméno žalobkyně, ., , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ) a dále drobné platby od fyzických osob (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) bez bližší specifikace. Tyto transakce nelze bez dalšího považovat za pravidelné příjmy, ze kterých by bylo možné hradit splátky úvěru.Pravidelné a běžné výdaje žalovaného na bydlení, jídlo a splátky úvěrů nelze z výpisu jednoznačně seznat. Výdajové transakce žalované sestávají zejména z plateb na jídlo, automaty s občerstvením, restaurace, výběrů z bankomatů, a to v různých výších. Dominantní jsou na výpisu z účtu vklady na sázkové portály (KAIZEN GAMING CZ, sazka.cz), kterých žalovaný prováděl desítky měsíčně.Zcela zásadní jsou platby na splátky úvěrů (ke konkrétnímu VS či s výslovným označením splátka či úvěrové společnosti, zejména 17. února, 21. ledna, 20. a 21. prosince), které byly v každém měsíci různé, avšak pravidelně převyšovaly minimálně částku , částka, .

10. Přehled bankovních transakcí ve spojení se sdělením od společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, prokazuje, že žalovanému byla vyplacena na účetdne , datum, částka , částka, ,dne , datum, částka , částka, ,tj. celkem částka , částka, .

11. Email ze dne , datum, žalovanému je zesplatněním úvěru.

12. Všeobecné obchodní podmínky prokazují způsob výpočtu denních splátek úvěru žalovaného, které by při úplném a jednorázovém vyčerpání úvěrového rámce činily cca , částka, denně, tj. cca průměrně , částka, měsíčně (denní splátka x 30,5 dní).

13. Autorizace ověření totožnosti prokazuje, že číslo účtu , č. účtu, je vedeno na jméno žalované.

14. Předžalobní upomínka ze dne , datum, prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení před podáním žaloby.

15. Podací lístek ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

16. Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, , jméno FO, výpis a Obecné principy posuzování úvěruschopnosti neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu a došlo k čerpání úvěru ve výši , částka, , přičemž následné splátky žalovaného činily celkem , částka, .

18. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z údajů poskytnutých žalovaným a z výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně nedoložila, že došlo ke kontrole výše splátek žalovaného na úvěry od třetích subjektů, a to přestože existence těchto úvěrů vyplývala z výpisu z účtu žalovaného a žalovaný uvedl tuto výši na , částka, měsíčně. Tato výše však byla evidentně značně vyšší, neboť žalovaný zjevně hradil splátky převyšující částku , částka, (při zohlednění, že ne všechny platby ke konkrétním VS musely být na splátky úvěrů) a dále se průběžně zadlužoval. Žalobkyně vypočetla ověřené příjmy žalovaného ve výši , částka, . Následně vyšla při posouzení úvěruschopnosti z příjmů žalovaného ve výši , částka, dle tvrzení žalovaného, což v podstatě odpovídá příjmům dle výpisu z účtu.

19. Pravidelné výdaje žalovaného na bydlení a dalších nezbytné výdaje nebylo možné z výpisů jednoznačně seznat. Žalovaný uvedl částku , částka, na bydlení. Dále uvedl částku , částka, na další nezbytné výdaje (jídlo, oblečení apod.), což se nejeví jako zcela realistické. Pouhé životní minimum jednotlivce (do kterého se nepočítají náklady na bydlení) dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, činilo v roce 2024 a 2025 částku , částka, . Žalobkyně vyšla z částky minimálních výdajů , částka, , avšak včetně splátek úvěrů, což zcela neodpovídá skutečnostem zjištěným z výpisů z účtu. Splátka úvěru od žalobkyně přitom mohla činit až , částka, denně, tj. průměrně cca , částka, měsíčně. Přestože by došlo ke konzervativnímu výpočtu nákladů žalovaného , částka, na bydlení, , částka, na jídlo a další nezbytné životní náklady a minimálně , částka, na splátky dalších úvěrů, nebyl by žalovaný jednoznačně schopen z příjmu , částka, tuto částku splácet.

20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

21. Podle § 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

27. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

28. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

29. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

30. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

31. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

32. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť žalobkyně chybně vyhodnotila výdaje žalovaného a neprokázala kontrolu výše splátek žalovaného na úvěry od třetích subjektů. Doložitelné příjmy žalovaného, ze kterých by bylo možné hradit splátky úvěru tvořily toliko , částka, měsíčně. Vypočtené výdaje žalobkyní ve výši , částka, byly zcela nerealistické, a to zejména vzhledem ke značně vysokým splátkám žalovaného na úvěry od třetích subjektů, jejichž výši žalobkyně neověřila. Ve výsledku tak nebylo na základě dostupných údajů možné učinit závěr, že žalovaný bude schopen hradit sjednané splátky, které mohly činit až cca , částka, měsíčně. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná.

33. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

34. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, , uhrazeno bylo , částka, . Soud proto žalobu zamítl v souladu s § 87 z. s. ú. a právním názorem Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému pro pasivitu žádné náklady nevznikly.

36. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.