62 C 44/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Lukášem Goetzem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 271 781,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplaceníčástky , částka, ,s úrokem kapitalizovaným částkou , částka, ,s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou , částka, ,s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , poplatky , částka, za upomínky a výzvy k zaplacení, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil.

2. Dle tvrzení žalobkyně došlo před poskytnutím úvěru k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částku , částka, , pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činní , částka, , a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů , částka, . Tyto údaje žalobkyně následně dle svého vyjádření ověřila přes systém CBCB, CRIF a z výpisů z účtů žalovaného.

3. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.

5. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.

6. Žádost o poskytnutí úvěru ze dne , datum, prokazuje, že žalovaný při podání žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný, vyučen, žije samostatně v nájmu, měsíční čistý příjem má , částka, , pravidelné měsíční výdaje má , částka, , měsíční výdaje na splátky úvěru má , částka, .

7. Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, prokazuje, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl úvěr žalovanému ve výši , částka, . Pevná úroková sazba činila 14,31 % ročně, počet měsíčních splátek byl 60, výše měsíčních anuitních splátek byla sjednána ve výši , částka, . Úvěr měl být čerpán jednorázově ke dni , datum, na účet č. , č. účtu, . Sjednané poplatky za upomínku činily ke dni uzavření smlouvy , částka, a za výzvu , částka, .

8. Sazebník , Anonymizováno, pro fyzické osoby – občany účinný od , datum, prokazuje, že sjednané poplatky za upomínku činily dle sazebníku , částka, a za výzvu , částka, .

9. Výpis z hodnocení CRIF prokazuje, že žalobkyně vyhodnotila platební kapacitu žalovaného ve výši , částka, , příjmy ověřila z bankovního účtu, vycházela z příjmů , částka, , výdajů , částka, a splátek úvěr , částka, .

10. Informace z , právnická osoba, (CBCB) prokazují, že žalovaný nemá evidovány žádné splátkové kontrakty či hypotéky a má evidované 2 nedokončené žádosti o kreditní karty.

11. Interní posouzení úvěruschopnosti prokazuje, že žalobkyně vycházela při schválení žádosti z příjmů žalovaného , částka, , výdajů , částka, a platební kapacity , částka, . Zadluženost byla zjišťována z transakcí žalovaného a výpisu z CBCB, přičemž rizikovost byla vyhodnocena jako Low (nízká).

12. Výpis z účtu žalovaného za obdobní února, března a dubna 2024 prokazuje, že:- žalovaný za předmětné období provedl celkem , hodnota, odchozích úhrad na příjemce PayU.CZ betting v celkové výši , částka, , z toho za duben se jednalo o částku , částka, , za březen o částku , částka, a za únor o částku , částka, ,- žalovaný za předmětné období obdržel 3 příjmové transakce od protiúčtu , právnická osoba, .,- žalovaný za předmětné období obdržel 11 příjmových transakcí od protiúčtu , právnická osoba, .Výpis dále prokazuje, že žalovaný činil platby na sázky v rozmezí od částek , částka, až po částky , částka, . Výše sázek ve většině případů vycházela ze zůstatku na účtu žalovaného, kdy přestože měl již žalovaný na účtu řádově nižší stovky korun, stále prováděl sázky. Sázky byly žalovaným prováděny v podstatě každý den, a to několikrát. Zůstatky na účtu žalovaného byly neustále nízké, neboť v okamžiku, kdy žalovaný obdržel jakékoliv prostředky (ať již ze svého spořícího účtu či ze sázek) v řádu dnů značnou část prostředků použil na sázky.

13. Výpis z účtu žalovaného za období od , datum, - , datum, prokazuje, že:- žalovaný dne , datum, obdržel úvěr ve výši , částka, ,- žalovaný za předmětné období provedl celkem , hodnota, odchozích úhrad na příjemce PayU.CZ betting v celkové výši , částka, ,- žalovaný za předmětné období obdržel 4 příjmové transakce od protiúčtu , právnická osoba, .Před poskytnutím úvěru přitom v daném období tyto platby činily průměrně , částka, až , částka, , přičemž v podstatě okamžitě po obdržení úvěru činily tyto platby , částka, až , částka, . V období od , datum, (obdržení úvěru) do , datum, (tj. pouze v období 5 dnů) tvořily tyto platby částku , částka, , tj. téměř celou částku úvěru. Žalovaný tak v podstatě celý úvěr použil na sázky, a to do 5 dnů od jeho čerpání.

14. Výpis z bankovního účtu přijaté platby ze dne , datum, (Account , Anonymizováno, History Inquiry - , jméno FO, , Time: 14:47) prokazuje, že žalovaný na spořící účet obdržel od společnosti , právnická osoba, dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , tj. průměrně částku , částka, . Zbývající operace jsou výběry (CW) na běžný účet žalovaného.

15. Výpis z účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, prokazuje, že žalovaný čerpal dne , datum, úvěr ve výši , částka, , a to na účet č. , č. účtu, .

16. Přehled splátek ze dne , datum, za období od , datum, do , datum, (Account , Anonymizováno, History Inquiry - , jméno FO, , Time: 16:25) prokazuje, že žalovaný na úvěr uhradil splátky celkem ve výši , částka, .

17. Historie předepsaných plateb ze dne , datum, za období od , datum, do , datum, (Account , Anonymizováno, History Inquiry - , jméno FO, , Time: 16:23) prokazuje, jakým způsobem žalobkyně účtovala jednotlivé platby, vyčíslila poplatky a úroky z prodlení.18. 1. upomínka žalobkyně žalovanému prokazuje, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši , částka, k , datum, .

19. Výzva k zaplacení dluhu (1. výzva) žalobkyně žalovanému prokazuje, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši , částka, včetně poplatku za výzvu , částka, k , datum, .

20. Opakovaná výzva k zaplacení dluhu (2. výzva) žalobkyně žalovanému prokazuje, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši , částka, včetně poplatku za výzvu , částka, k , datum, .

21. Poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne , datum, žalobkyně žalovanému prokazuje, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši , částka, včetně poplatku za výzvu , částka, k , datum, . Současně žalovaného upozornila, že pokud nedojde k úhradě do , datum, , úvěr zesplatní.

22. Sken obálky dopisu s dodejkou ze dne , datum, prokazuje zaslání dopisu žalovanému, zásilka byla uložena dne , datum, , přičemž dopis byl vrácen zpět s poznámkou nevyzvednuto.

23. Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, žalobkyně žalovanému prokazuje, že žalobkyně zesplatnila k , datum, úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, .

24. Sken obálky dopisu s dodejkou ze dne , datum, prokazuje zaslání dopisu žalovanému, zásilka byla uložena dne , datum, , přičemž dopis byl vrácen zpět s poznámkou nevyzvednuto.

25. Výzva k úhradě dluhu ze dne , datum, prokazuje, že právní zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě žalobou uplatněné pohledávky.

26. Potvrzení o podání ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému právním zástupcem žalobkyně.

27. Hromadná změna zasílací adresy klienta ze dne , datum, prokazuje, že žalovaný sdělil žalobkyni novou adresu pro doručování, a to , adresa, , Česká republika.

28. Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru a Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry účinné od , datum, , neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

29. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu a došlo k čerpání úvěru ve výši , částka, , přičemž následné splátky žalovaného činily celkem , částka, . Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z údajů poskytnutých žalovaným, které následně ověřila v databázi CBCB a z výpisu z bankovního účtu žalovaného. Již z výpisu z účtu žalovaného za únor, březen a duben 2024 mohla žalobkyně zjistit, že žalovaný provedl celkem , hodnota, odchozích plateb na sázky v souhrnné hodnotě , částka, . Sázky byly žalovaným prováděny v podstatě každý den, a to několikrát. Zůstatky na účtu žalovaného byly neustále nízké. Dle pohybů na účtu žalovaný v podstatě spotřeboval všechny příjmy, a to primárně právě na sázky. Úvěr byl rovněž zjevně čerpán na sázky, což dokládá i následný výpis z účtu za květen 2024, neboť žalovaný téměř celý úvěr použil na sázky, a to do 5 dnů od jeho čerpání.

30. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

31. Podle § 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

32. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

36. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

37. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

38. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

39. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

40. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

41. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

42. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť žalobkyně řádně nevyhodnotila značně rizikové transakce žalovaného na sázky a hazard, přestože měla výpis z účtu, který je naprosto jednoznačně prokazuje. Žalovaný úvěr čerpal pouze za účelem dalších sázek a hazardu, což pouze dále podporovalo jeho problematické jednání a zhoršilo jeho finanční situaci. Žalobkyně sice deklarovala, že v rámci posouzení úvěruschopnosti se rovněž zabývá rizikovými transakcemi na bankovním účtu, avšak fakticky tuto svou činnost neprovedla, resp. ji neprovedla řádně.

43. Účelem povinnosti k posouzení úvěruschopnosti je zabránit tomu, aby se věřitelé pouštěli do nezodpovědného půjčování a tomu odpovídající ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho budoucí platební neschopnosti, insolvenčnímu řízení a s tím spojeným negativním dopadům do ekonomické i sociální sféry spotřebitele. Úvěr je možné poskytnout pouze tehdy je-li zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet.

44. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud řádně nezohlední náklady dlužníka na sázky a hazard, které představují opakované, významné či systematické výdaje, které výrazně snižují disponibilní příjem a věřitel je mohl nebo měl zjistit (např. z výpisů z účtu, dotazníkem, registry apod.). Sázky a hazard jsou v obecné rovině jednání, které v mnoha případech vyvolává závislost, při které není osoba schopna řádně ovládat své chování a korigovat související výdaje, tj. nejedná se o výdaje, které bude dlužník schopen omezit za účelem splácení úvěru. Takovéto jednání tak následně často vede k neschopnosti dlužníka řádně splácet úvěr.

45. Žalobkyně mohla a měla zjistit značně rizikové výdaje žalovaného na sázky a hazard, a to z výpisů z účtu žalovaného. Tyto výdaje významně zasahovaly do schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť představovaly dominantní část výdajů žalovaného (175 odchozích plateb v souhrnné hodnotě , částka, za 3 měsíce). Žalobkyně tak nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, pokud tuto skutečnost nezohlednila. Žalovaný zjevně objektivně nebyl v důsledku svých výdajů na sázky a hazard schopen řádně splácet úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná.

46. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

47. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, , uhrazeno bylo , částka, . Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 48,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,18 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,82 % vypočteno včetně příslušenství v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

49. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.