62 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Lukášem Goetzem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 51 336,71 Kč s příslušenstvím + 16 068 Kč smluvní pokuta

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplaceníčástky , částkas úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, ačástky , částka, ,zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Tyto částky představují dle tvrzení strany žalující 2 nároky. Nárok 1 tvoří částka ve výši , částka, představující zbývající dlužnou částku vyplývající z dohody o narovnání ze dne , datum, uzavřené mezi účastníky (dále jen „dohoda o narovnání“), se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení. Nárok 2 tvoří částka ve výši , částka, představující smluvní pokutu, sjednanou pro případ prodlení žalované se zaplacením jakékoliv splátky ve stanoveném termínu nebo celého nedoplatku dluhu, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ode dne , datum, do dne , datum, , a to rovněž dle dohody o narovnání.

2. Žalobkyně dále doplnila k výzvě soudu svá skutková tvrzení a uvedla, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost a úvěruschopnost žalované. Žalované byla na základě smlouvy o úvěru poskytnuta částka , částka, . Žalovaná neuhradila na splátky ničeho. Částka 51 336,71 Kč, která je předmětem dohody o narovnání je složená z jistiny ve výši , částka, a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , a to dle uvedené smlouvy o úvěru.

3. Žalovaná se přes výzvu nevyjádřila ve věci samé.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.

5. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.

6. Předsmluvní informace a Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru prokazují, že žalovaná byla seznámena s parametry úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy, byla seznámena i s Tabulkou umoření a podmínkami zpracování osobních údajů.

7. Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, prokazuje, že byla uzavřena dne , datum, mezi účastníky řízení smlouva, jejímž předmětem byl úvěr ve výši , částka, . Úvěr měl být hrazen měsíčními splátkami úroků ve výši , částka, , přičemž spolu s poslední splátkou měla být uhrazena i celá jistina pohledávky. Přílohou smlouvy je posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná a nemá děti. Trvalé bydliště nemá na ohlašovně. Jako zaměstnavatele uvedla společnost , právnická osoba, . Byl ověřen OP, ISIR, CRIF a SOLUS, nebyly zjištěny negativní poznatky. Průměrný příjem za poslední 3 měsíce byl zjištěn ve výši , částka, , náklady na bydlení byly zjištěny ve výši , částka, , náklady na pravidelné finanční závazky byly zjištěny ve výši , částka, , náklady na sázky ve výši , částka, . Dle výpočtu žalobkyně měla mít žalovaná měsíční zůstatek i po zohlednění splátky úvěru , částka, .

8. Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba z internetového bankovnictví , právnická osoba, prokazuje, že , datum, uhradila žalovaná částku , částka, verifikační platby k uzavření smlouvy.

9. Kopie rodného listu, občanského průkazu, dokladu o rodném čísle přiděleném v ČR a dokladu o přechodném pobytu prokazují, že jimi žalobkyně disponuje a byla ověřena totožnost žalované před uzavřením smlouvy.

10. Screenshot z lustrace odcizených dokladů ze stránek Ministerstva vnitra Slovenské republiky prokazuje, že doklad není evidován jako odcizený.

11. Výpis z lustrace insolvenčního rejstříku prokazuje, že ke dni , datum, nebyla na žalovanou vedena insolvence.

12. Výpis z REPI registru platebních informací prokazuje, že k , datum, byla lustrace žalované bez negativního záznamu.

13. Výsledek lustrace v registru Solus prokazuje, že k , datum, byla lustrace žalované bez negativního záznamu.

14. Výpis z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . ke dni , datum, prokazuje, že tato společnost existovala a byla žalobkyní lustrována.

15. Kontrola OP: , IBAN, v neplatných dokladech MVČR prokazuje, že žalobkyně pomocí vlastního scriptu lustrovala databázi neplatných dokladů, přičemž jí byl zjištěn negativní výsledek.

16. Dopis ze dne , datum, žalované je předžalobní upomínkou a prokazuje, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby, přičemž upozornila na možnost soudního vymáhání.

17. Podací lístek ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalované.

18. Výplatní páska žalované za 3/2024 od zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, . je obtížně čitelná, avšak prokazuje, že žalovaná měla hrubou mzdu cca , částka, , čistou mzdu ve výši , částka, , srážky ze mzdy , částka, a k výplatě určeno , částka, .

19. Výplatní páska žalované za 4/2024 od zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, . prokazuje, že žalovaná měla hrubou mzdu , částka, , čistou mzdu ve výši , částka, , srážky ze mzdy , částka, a k výplatě určeno , částka, .

20. Výplatní páska žalované za 5/2024 od zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, . prokazuje, že žalovaná měla hrubou mzdu , částka, , čistou mzdu ve výši , částka, , srážky ze mzdy , částka, a k výplatě určeno , částka, .

21. Výpis z účtu žalované za období , datum, – , datum, prokazuje následující skutečnosti. Počáteční zůstatek činil -, částka, . Konečný zůstatek činil -, částka, .Žalovaná obdržela příjem ve výši , částka, od svého zaměstnavatele.Další příjmové platby jsou ze sázkových portálů (, právnická osoba, S.R.) a vklady do bankomatu. Tyto transakce nelze bez dalšího považovat za pravidelné příjmy, ze kterých by bylo možné hradit splátky úvěru.Pravidelné výdaje žalované na bydlení, jídlo a splátky úvěrů nelze z výpisu seznat. Žalovaná vybrala značnou část příjmů v hotovosti. Dominantní jsou na výpisu z účtu vklady na sázkové portály (korunka.eu, ifortuna), kterých žalovaná provedla celkem , hodnota, průměrně ve výši cca 100 - , částka, . Na výpisu jsou 2 platby po , částka, ke konkrétním VS, které pravděpodobně představují splátky úvěrů, tyto platby se opakují i na dalších výpisech.

22. Výpis z účtu žalované za období , datum, - , datum, prokazuje následující skutečnosti.Počáteční zůstatek činil -, částka, . Konečný zůstatek činil -, částka, .Žalovaná obdržela příjem ve výši , částka, od svého zaměstnavatele.Další příjmové platby jsou ze sázkových portálů (, právnická osoba, .), od jiných úvěrových společností (, právnická osoba, ), vklady do bankomatu a platby od fyzických osob bez bližší specifikace. Tyto transakce nelze bez dalšího považovat za pravidelné příjmy, ze kterých by bylo možné hradit splátky úvěru.Pravidelné výdaje žalované na bydlení, jídlo a splátky úvěrů nelze z výpisu seznat. Žalovaná vybrala značnou část příjmů v hotovosti. Dominantní jsou na výpisu z účtu vklady na sázkové portály (korunka.eu, ifortuna), kterých žalovaná provedla celkem , hodnota, průměrně ve výši cca 100 - 200 Kč. Na výpisu jsou 2 platby po , částka, ke konkrétním VS, které pravděpodobně představují splátky úvěrů, tyto platby se opakují i na dalších výpisech.

23. Výpis z účtu žalované za období , datum, – , datum, prokazuje následující skutečnosti. Počáteční zůstatek činil -, částka, . Konečný zůstatek činil -, částka, .Žalovaná obdržela příjem ve výši , částka, od svého zaměstnavatele.Další příjmové platby jsou ze sázkových portálů (, právnická osoba, ), vklady do bankomatu a platby od fyzických osob bez bližší specifikace. Tyto transakce nelze bez dalšího považovat za pravidelné příjmy, ze kterých by bylo možné hradit splátky úvěru.Pravidelné výdaje žalované na bydlení, jídlo a splátky úvěrů nelze z výpisu seznat. Žalovaná vybrala značnou část příjmů v hotovosti. Dominantní jsou na výpisu z účtu vklady na sázkové portály (korunka.eu), kterých žalovaná provedla celkem , hodnota, průměrně ve výši cca 100 - , částka, . Na výpisu jsou 2 platby po , částka, ke konkrétním VS, které pravděpodobně představují splátky úvěrů, tyto platby se opakují i na dalších výpisech.

24. Dohoda o narovnání ze dne , datum, prokazuje, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda. Jejím předmětem bylo ujednání o sjednání závazku k úhradě částky , částka, , která představuje zbývající dluh ze smlouvy o úvěru, tj. žalovaná potvrdila, že jí úvěr byl poskytnut. Tento dluh měl být uhrazen ve 20 splátkách. Dohoda obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prodlení s uhrazením splátek či celkové částky dle dohody. Podpis žalované je úředně ověřen.

25. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu a došlo k čerpání úvěru ve výši , částka, , přičemž následné splátky žalované činily celkem , částka, . Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované z údajů poskytnutých žalovanou, veřejných registrů a databází, výplatních pásek a výpisů z účtu. Žalovaná měla průměrné příjmy ve výši cca , částka, . Náklady na splátky úvěrů ve výši , částka, . Náklady na bydle a další nezbytné životní náklady nebyly ověřeny, žalobkyně vyšla pouze ze značně nerealistických nákladů na bydlení uvedených žalovanou ve výši , částka, . Pouze životní minimum, které nezahrnuje náklady na bydlení, přitom činí , částka, . Dále žalobkyně sice do nákladů započetla částku , částka, na sázky, avšak tuto vypočetla jako rozdíl mezi zjištěnými náklady a výhrami. Žalovaná činila pravidelně a konzistentně velké množství sázek do loterie, přičemž tyto tvořily dominantní položky na jejím výpisu z účtu. Splátka poskytovaného úvěru činila , částka, s tím, že poslední splátka měla činit , částka, .

26. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

27. Podle § 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

28. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

32. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

33. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

34. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

35. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

36. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

37. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

38. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru. Žalobkyně si sice vyžádala značné množství podkladů pro ověření úvěruschopnosti žalované, avšak tyto nevyhodnotila řádně. Příjmy žalované činily cca , částka, měsíčně. Náklady žalované na existující splátky úvěrů činily , částka, . Výdaje na nezbytné životní náklady nebyly žalobkyní zjištěny, přičemž lze v této souvislosti vyjít z životního minima, které činilo v dané době , částka, . Žalobkyně dále vyšla z výdajů na sázky ve výši , částka, , avšak tyto určila jako rozdíl mezi náklady a výhrami. Takovýto výpočet předpokládá pravidelné příjmy ze sázek, což nelze považovat za příjem, ze kterého bude pravidelně možné hradit splátky úvěrů. Náklady na sázky žalované byly značně vyšší. Náklady žalované na bydlení ve výši , částka, rovněž nebyly ověřeny a jeví se jako nerealistické. Splátka , částka, tak byla značně hraniční, což nepovažuje soud za souladné s povinností žalobkyně jednat s odbornou péčí, kdy úvěruschopnost musí být zjištěna bez důvodných pochybností. Finanční situace žalobkyně by navíc jednoznačně neumožnovala vytvoření rezervy na úhradu poslední splátky úvěru ve výši , částka, . Žalobkyně navíc v rámci posouzení úvěruschopnosti nijak nezohlednila další rizikové faktory, kdy z výpisů z účtu jednoznačně vyplývá, že žalovaná byla každý měsíc konzistentně v mínusu. Dále je z výplatních pásek žalované zřejmé, že jí byly zaměstnavatelem prováděny srážky ze mzdy. Žalovaná tak neměla dostatečné příjmy na úhradu splátek po zohlednění výdajů. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná.

39. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

40. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru shledal soud za neplatnou rovněž i dohodu o narovnání, ve které se žalovaná zavázala uhradit nejen jistinu, ale i úroky ze smlouvy o úvěru a případnou smluvní pokutu. Ve světle shora uvedených závěrů nelze následky neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú. obcházet uzavřením dohody o narovnání.

41. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy (smlouvou o úvěru a dohodou o narovnání) podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, , uhrazeno bylo , částka, . Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

42. Přestože byly nároky původně uplatněny z titulu dohody o narovnání, rozhodl soud o přiznání bezdůvodného obohacení, neboť po skutkové stránce žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že nárok původně vznikl z titulu smlouvy o úvěru. Na základě takto doplněných skutkových tvrzení tak bylo možné o nároku rozhodnout, neboť právní hodnocení pohledávky náleží soudu.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované pro pasivitu žádné náklady nevznikly.

44. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.