62 C 8/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Lukášem Goetzem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 44 180,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplaceníčástky , částka, ,s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou , částka, ,s úrokem kapitalizovaným částkou , částka, ,s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,ačástky , částka, ,s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou , částka, ,s úrokem kapitalizovaným částkou , částka, ,s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyničástku , částka, , ačástku , částka, ,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení jsou dva nároky žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výrocích tohoto rozsudku.

2. Nárok č. , hodnota, představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , úrok , částka, , poplatky za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , poplatky za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , poplatky za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , a to se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil.

3. Nárok č. , hodnota, představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , úrok , částka, , poplatky za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , poplatky za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , poplatky za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , a to se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi původním věřitelem a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil.

4. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalované pohledávky byly původním věřitelem postoupeny žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (díle jen „o. z.“), který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

5. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

6. Soud ve věci rozhodl poté, co proběhlo jednání ve věci, na kterém soud žalobkyni v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poučil a vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, zejména k doložení kontroly výdajů žalovaného před uzavřením úvěrových smluv, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Žalovaný však ani po této výzvě soudu žádné dodatečné důkazy k posouzení úvěruschopnosti, resp. tvrzené kontrole výdajů žalovaného neoznačil a nedoložil.

7. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

8. Nárok č.

19. Smlouva o úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne , datum, , předmětem byl úvěr ve výši , částka, . Žalovaný zde potvrdil, že úvěr převzal v hotovosti. Splátka činila , částka, měsíčně. Smlouva obsahuje ujednání o výši úroků, jednotlivých poplatků a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně pro případ prodlení s hrazením splátek.

10. Žádost o úvěr ze dne , datum, prokazuje, že žalovaný požádal o úvěr ve výši , částka, , uvedl, že má ostatní příjem od ČSSZ z důchodu, sociálních dávek , částka, , náklady na bydlení , částka, , ostatní výdaje , částka, , měsíční splátky stávajících půjček , částka, , bydlí u přítele, je vdovec, má základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost.

11. Transakční historie číslo úvěru , Anonymizováno, prokazuje, že žalovaný uhradil na tento úvěr částku , částka, .

12. Dopis ze dne , datum, Oznámení o postoupení pohledávky ke smlouvě č. , hodnota, prokazuje, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni.

13. Nárok č.

214. Smlouva o úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne , datum, , předmětem byl úvěr ve výši , částka, . Žalovaný zde potvrdil, že úvěr převzal v hotovosti. Splátka činila , částka, měsíčně. Smlouva obsahuje ujednání o výši úroků, jednotlivých poplatků a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně pro případ prodlení s hrazením splátek.

15. Žádost o úvěr ze dne 6. 3 .2023 prokazuje, že žalovaný požádal o úvěr ve výši , částka, , uvedl, že má starobní důchod ve výši , částka, , náklady na bydlení , částka, , ostatní výdaje , částka, , splácí , částka, , bydlí v nájmu, je vdovec, má základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost.

16. Transakční historie číslo úvěru , Anonymizováno, prokazuje, že žalovaný uhradil na tento úvěr částku , částka, .

17. Dopis ze dne , datum, Oznámení o postoupení pohledávky ke smlouvě č. , hodnota, prokazuje, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni.

18. Společné důkazy k nároku č. 1 a 219. Oznámení ČSSZ ze dne , datum, a výplatní doklady důchodu od , právnická osoba, . ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, dokazují, že žalovaný měl od , datum, přiznán měsíční důchod ve výši , částka, .

20. Dopis ze dne , datum, žalovanému je předžalobní upomínkou.

21. Podací lístek ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

22. Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, , Seznam postoupených pohledávek a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřená mezi , právnická osoba, . a žalobkyní prokazují postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

23. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci.

24. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu č. , hodnota, a došlo k čerpání úvěru ve výši , částka, , přičemž následné splátky žalovaného činily celkem , částka, . Rovněž bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu č. , hodnota, a došlo k čerpání úvěru ve výši , částka, , přičemž následné splátky žalovaného činily celkem , částka, . Úvěruschopnost žalovaného byla v obou případech ověřována pouze z údajů od žalovaného uvedených v žádostech o jednotlivé úvěry a dále z Oznámení od ČSSZ a výplatních dokladech k důchodu. Původní věřitel však neprovedl jakoukoliv kontrolu výdajů žalovaného a vycházel v tomto pouze z informací od žalovaného. Pohledávky byly postoupeny z původního věřitele na žalobkyni.

25. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

26. Podle § 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

27. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

31. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

32. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

33. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

34. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

35. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

36. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

37. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost smluv namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť neprovedla jakoukoliv kontrolu skutečných výdajů žalovaného a vycházela z údajů uvedených v žádostech o úvěr. Za takovéto situace bylo možné objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména s ohledem na jeho možné náklady na bydlení, životní potřeby a splátky jiných úvěrů.

38. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

39. Jelikož soud dospěl k závěru, že obě úvěrové smlouvy jsou pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatné, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo k nároku č. , hodnota, prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, , uhrazeno bylo , částka, . Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo k nároku č. , hodnota, prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, , uhrazeno bylo , částka, . Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu z těchto částek v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovaný pro pasivitu žádné náklady nevznikly.

41. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.