62 C 86/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Lukášem Goetzem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 12 578,07 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplaceníčástky , částka, ,s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , poplatky , částka, (4x , částka, za upomínky a 1x , částka, za zesplatnění úvěru) a kapitalizované úroky z prodlení ve výši , částka, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , resp. Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru Flexikredit ze dne , datum, mezi žalovaným a společností MONETA Money bank a.s. (dále jen „původní věřitel“), jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil.

2. Žalobkyně doplnila, že se domáhá úhrady , částka, za 4x poplatek za upomínku ve výši , částka, a 1x poplatek ve výši , částka, za prohlášení úvěru za splatný. V rámci procesu uzavírání smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proběhlo na základě informací získaných přímo od žalovaného a z nezávislých externích zdrojů. Konkrétně byly prověřeny příjmy žalovaného, a to na základě tvrzení žalovaného ve výši , částka, a dále případně subsidiárně z běžného účtu žalovaného, který by byl veden žalovaným u právního předchůdce žalobce za období delší než tři měsíce předcházejících měsíci, kdy žalovaný žádostí požádal o poskytnutí úvěru. Byly provedeny dotazy do bankovních a nebankovních registrů (BRKI, NRKI) a do insolvenčního rejstříku (ISIR), které k datu schválení úvěru nevykazovaly negativní záznamy. Do výpočtu výdajů žalovaného byly zahrnuty náklady na životní minimum a normativní náklady na bydlení stanovené v souladu s nařízením vlády č. 409/2011 Sb. a zákonem č. 117/1995 Sb., jakož i splátky jiných závazků zjištěné z registrů (, částka, ). Původní věřitel předpokládal splátku , částka, .

3. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

4. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

5. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.

6. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.

7. Žádost , Anonymizováno, standard ze dne , datum, prokazuje, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , přičemž uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě či bytě, má průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce: , částka, , čistý příjem domácnosti , částka, , jeho ostatní nezbytné měsíční náklady činí , částka, , má splátky mimo původního věřitele ve výši , částka, . Obraty na účtu činily za červen , částka, , za květen , částka, a za duben , částka, .

8. Smlouva o bankovních produktech a službách ze dne , datum, prokazuje, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejím předmětem bylo vedení běžného účtu žalovaného a vedení kontokorentního úvěru Flexikredit. Smlouva je podepsána žalovaným.

9. Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru Flexikredit ze dne , datum, prokazuje, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli v uvedený den smlouvu, jejím předmětem bylo ujednání o kontokorentním úvěru k běžnému účtu žalovaného ve výši limitu , částka, . Minimální měsíční kreditní příjem byl sjednán ve výši 50 % z povoleného limitu, úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % p. a. Byl sjednán poplatek za výzvu k zesplatnění úvěru ve výši , částka, měsíčně.

10. Zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit ze dne , datum, prokazuje, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli v uvedený den smlouvu, jejím předmětem byla specifikace smluvních ujednání vztahujících se ke kontokorentním úvěru k běžnému účtu žalovaného.

11. Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platnost od , datum, prokazuje, že součástí smluvního ujednání byly i poplatky ve výši , částka, za každou zaslanou upomínku a , částka, za výzvu ke splatnosti úvěru.

12. Výpis z úvěrového účtu ze dne , datum, prokazuje, že původní věřitel evidoval vůči žalovanému jistinu po splatnosti ve výši , částka, , úrok z prodlení ve výši , částka, a splatné poplatky ve výši , částka, .

13. Platební historie ke smlouvě , Anonymizováno, prokazuje jaké platby žalovaný na úvěr učinil a jak byly zaúčtovány. Žalovaný celkem čerpal prostředky ve výši , částka, , a to , datum, , splátky žalovaného činily , částka, . Původní věřitel vyúčtoval žalovanému poplatky celkem ve výši , částka, , a to za výzvu k zesplatnění (1 x , částka, ) a za upomínky (4x , částka, ). Původní věřitel vyúčtoval žalovanému sankční úrok ve výši , částka, .

14. Upomínka ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, prokazují, že původní věřitel zaslal žalovanému 4 upomínky k úhradě.

15. Upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne , datum, a , datum, prokazují, že původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě dluhu a upozornil ho na případné zesplatnění celého dluhu.

16. Oznámení o zesplatnění ze dne , datum, prokazuje, že původní věřitel vyzval žalovaného k úplnému uhrazení veškerých pohledávek dle smlouvy o úvěru.

17. Výzva k úhradě pohledávky – předžalobní upomínka ze dne , datum, prokazuje, že právní zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě, přičemž ho upozornil na možnost soudního vymáhání.

18. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, prokazuje, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

19. Potvrzení o podání ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

20. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi původním věřitelem a žalobkyní, včetně Přílohy č. 1 (položka 925), ve spojení s oznámením o postoupení a Potvrzení o uhrazení úplaty ze dne , datum, , prokazují, že došlo k postoupení žalobou uplatněné pohledávky na žalobkyni.

21. Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru včetně vysvětlení pojmů, Základní produktové podmínky původního věřitele ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit neprokazují nic podstatného pro řízení.

22. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu a došlo k čerpání úvěru ve výši , částka, , přičemž následné splátky žalovaného činily celkem , částka, . Původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného z údajů poskytnutých žalovaným a kontrolou databází NRKI/BRKI. Přes výzvu soudu však nebyly označeny žádné další důkazní prostředky k posouzení úvěruschopnosti a nebylo tak prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoliv způsobem ověřila údaje o příjmech či výdajích sdělené žalovaným, vyjma úvěrového zatížení.

23. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

24. Podle § 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

29. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

30. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

31. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

32. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

33. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

34. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

35. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontrolu příjmů a výdajů žalovaného, vyjma úvěrového zatížení. Žalobkyně vycházela pouze z informací sdělených žalovaným, které však nijak nezávisle neověřila, vyjma úvěrového zatížení. Zejména kontrola příjmů žalovaného je zcela nezbytná pro řádné vyhodnocení jeho úvěruschopnosti. Žádost o úvěr uvádí, že došlo ke kontrole obratů žalovaného, avšak celkový obrat prostředků na účtu nemusí reflektovat faktické příjmy žalovaného. Do obratu jsou započítávány i další příjmy, např. jednorázové dary, čerpání úvěru apod. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná.

36. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

37. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, , uhrazeno bylo , částka, . Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 20,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

39. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.