62 C 92/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Lukášem Goetzem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 58 010 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplaceníúroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,částky , částka, , ačástky , částka, ,zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení jsou nároky žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku, přičemž dle tvrzení strany žalující:nárok 1 představuje jistina ve výši , částka, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení,nárok 2 představuje smluvní pokuta ve výši , částka, , resp. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky , částka, od , datum, do , datum, ,nárok 3 představují náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, vyplývající ze sazebníku, a to za prodlení žalovaného trvající více než 477 dnů,to vše z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil.

2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.

4. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.

5. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a dodatek k této smlouvě ze stejného data prokazují, že byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, smlouva. Úvěrový rámec činil dle dodatku , částka, , úroková sazba činila 40 % p. m., RPSN činilo 5 821 %. Splatnost úvěru byla sjednána v pravidelných měsíčních splátkách ve výši přirostlých úroků, tj. ve výši , částka, , pokud by došlo k plnému čerpání rámce.

6. Sazebník poplatků prokazuje, že součástí smluvních ujednání byly poplatky na účelně vynaložené náklady odpovídající částce , částka, při třech dnech po splatnosti, , částka, při sedmi dnech po splatnosti, , částka, při 14 dnech po splatnosti, , částka, při 20 dnech po splatnosti a , částka, při 25 dnech po splatnosti.

7. Kopie občanského a řidičského průkazu prokazují, že jimi žalobkyně disponuje.

8. Dokument , Anonymizováno, prokazuje, že v rámci interního procesu kontroly žalobkyně byl ověřen bankovní účet žalovaného s výsledkem, že je veden na jméno žalovaného.

9. Výpis z interního systému ověřovaných databází prokazuje, že žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v rámci úvěrových databází. Za relevantní považoval soud toliko výsledky ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Zpráva z databáze CRFI prokazuje, že ke dni , datum, měl žalovaný 2 kreditní karty, evidováno celkem , hodnota, smluv, 8 existujících úvěrových kontraktů, měsíční splátky ve výši , částka, , bezsplátkové smlouvy využité v rozsahu , částka, , zbývající částky ke splacení na kreditních kartách ve výši , částka, , maximální prodlení se splátkami 231 dní, maximální prodlení se splácením kreditních karet 260 dní a maximální prodlení s bezsplátkovými smlouvami 2 dny. Ke dni , datum, byl žalovaný u smlouvy splatné do , datum, v prodlení 26 dní, u smlouvy splatné do , datum, byl v prodlení 14 dní, u smlouvy splatné do , datum, byl v prodlení 198 dní, u smlouvy splatné do , datum, byl v prodlení 76 dní. Dle databáze , Anonymizováno, měl žalovaný ke dni , datum, průměrnou měsíční splátku ve výši , částka, .

10. Výpis ze systému , Anonymizováno, – příjmy a výdaje za období od , datum, do , datum, prokazuje, že žalobkyně měla přístup k údajům z účtu žalovaného. Soud považoval za relevantní toliko údaje za měsíce červen až srpen 2024, neboť tyto poskytují nejaktuálnější přehled o finanční situaci žalovaného. Výpis tak prokazuje, že:Žalovaný měl pravidelné příjmy z invalidního důchodu ve výši , částka, (např. platba ze dne , datum, ) a příjmy od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši průměrně za poslední 3 měsíce , částka, . Další příjmové operace nelze považovat za pravidelné příjmy, ze kterých by bylo možné hradit splátky úvěru, neboť se jedná o čerpání úvěrů (platby od společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , právnická osoba, .), od rodinných příslušníků (, Anonymizováno, ), vklady do bankomatu (tj. z neznámého zdroje), jednorázové příjmy, které se neopakují či ze sázkových portálů (Sazka.cz a TipSport.cz).Náklady žalovaného na bydlení tvořily pravděpodobně trvalé platby ve výši , částka, a , částka, . Náklady na běžné životní potřeby nelze jednoznačně určit.Z výpisu jsou dále viditelné náklady na splátky na existující úvěry, např. splátka , částka, společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , splátka , částka, společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, .Dále z výpisu vyplývají značné náklady na sázky a hazard, např.dne , datum, částky , částka, a , částka, ,dne , datum, částky , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, ,dne , datum, částky , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, ,dne 1. a , datum, částky , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, ,dne , datum, částky , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, ,dne , datum, částky , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, .Dále je z výpisu patrné, že žalovaný měl dne , datum, z účtu stržena inkasa na exekuce, a to v částce , částka, a , částka, .

11. Přehled čerpání prokazuje, že žalobkyně eviduje čerpání úvěru v celkové výši , částka, ve 3 tranších po , částka, , , částka, a , částka, .

12. Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, žalovanému prokazuje, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu ze smlouvy o úvěru ke dni , datum, .

13. Screenshot z evidence žalobkyně prokazuje, že žalobkyně eviduje odeslání zesplatnění dne 30. 12 2024.

14. Předžalobní upomínka ze dne , datum, prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení před podáním žaloby, přičemž byl upozorněn na možnost soudního vymáhání.

15. Poštovní podací arch ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

16. Proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta, Potvrzení o schválení úvěru neprokazují nic podstatného pro řízení.

17. Potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , , datum, a , datum, ve spojení se sdělením od společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, prokazují, že žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši , částka, , a to ve 3 tranších dne , datum, po částkách , částka, , , částka, a , částka, .

18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu a došlo k čerpání úvěru ve výši , částka, , přičemž následné splátky žalovaného činily celkem , částka, . Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z údajů poskytnutých žalovaným, dále z úvěrových databází a z bankovního účtu žalovaného. Získané informace však řádně nevyhodnotila. Zejména z výpisu z databáze CRFI je evidentní, že žalovaný měl značně vysoké splátky úvěrů, a to ve výši , částka, , žalovaný byl navíc v prodlení se splátky u 4 z existujících úvěrů. Stejně tak žalobkyně chybně vyhodnotila údaje v bankovního účtu žalovaného, přestože žalovaný měl poměrně vysoké příjmy cca ve výši , částka, měsíčně (invalidní důchod , částka, a ze zaměstnání , částka, ) s těmito příjmy nevystačil. Z výpisu z účtu nelze shledat, že žalovaný měl pravidelné příjmy ve výši , částka, , ze kterých by byl schopen úvěr hradit. Žalovaný tak průběžně navyšoval své úvěrové zatížení, aby pokryl své výdaje. Nad rámec výše popsaných splátek úvěrů měl žalovaný náklady na bydlení cca , částka, a na běžné životní náklady přinejmenším ve výši životního minima , částka, . Za zásadní je rovněž nutné považovat značně vysoké náklady žalovaného na sázky dosahující desítek tisíc měsíčně.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

20. Podle § 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

26. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

27. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

28. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

29. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

30. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

31. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť žalobkyně chybně vyhodnotila dostupná data o žalovaném. Žalovaný neměl dostatečné příjmy na úhradu splátek po zohlednění výdajů. Žalovaný měl vysoké úvěrové zatížení, byl v prodlení s hrazením 4 existujících úvěrů a navíc měl vysoké měsíční náklady na sázky. Svou finanční situaci zjevně řešil navyšováním svého úvěrového zatížení a dostal se do dluhové spirály. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná.

32. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

33. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny 40 000 Kč, uhrazeno bylo 0 Kč. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 22,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,17 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t.

35. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.