10 C 152/2020

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Rumlem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zast.: údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalobce , 2. celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalobce , 3. celé jméno žalovaného , datum narození adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalobce , všichni zast.: anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno se anonymizováno adresa , o zdržení se protiprávního jednání

I. Žaloba, aby žalovaný 1), žalovaný 2) a žalovaný 3) byly povinni se zdržet jakéhokoliv užívání pozemku parc.č. st. [číslo], o výměře 943 m2, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, [územní celek], k.ú. [obec], jehož součástí je stavba budovy rodinného domu [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod, a to zejména průchodu či průjezdu jakýmikoliv motorovými či nemotorovými vozidly, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit na náklady řízení k rukám zástupce žalovaných částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhá, aby soud uložil žalovaným zdržet se jakéhokoliv užívání pozemku parc. č. st. [číslo], o výměře 943 m2, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, [územní celek], k.ú. [obec], jehož součástí je stavba budovy rodinného domu [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod, a to zejména průchodu či průjezdu jakýmikoliv motorovými či nemotorovými vozidly. Přednáší, že je vlastníkem označeného pozemku, který se nachází v bezprostřední blízkosti jeho rodinného domu [adresa]. Žalovaní 1) a 2) používají pozemek žalobce jako příjezdovou cestu ke svým nemovitostem – domům [adresa] a [adresa], ačkoli k tomu dle žalobce nemají žádný právní titul, a to i těžkým nákladním vozidlem zn. Tatra, čímž pozemek žalobce poškozují a poškozují i statiku domu žalobce. Žalovaný 3) rovněž dle žalobce používá uvedený pozemek jako příjezdovou cestu ke své nemovitosti a uvedený pozemek používají i jeho rodinní příslušníci a návštěvy, přičemž na pozemku žalobce i parkují, a tím omezujíc žalobce v používání jeho pozemku. Dle žalobce si všichni žalovaní mohou zajistit příjezdové cesty k svým nemovitostem jiným způsobem bez používání jeho pozemku.

2. Žalovaní prostřednictvím společného právního zástupce navrhli, aby žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu. Tvrdí, že pozemek žalobce je místní komunikací dle zákona č. 13/1997 Sb., a toto rozvádí tím, že již dle nejstarší dochované archivní mapy z roku [číslo] byl tento pozemek používán jako příjezdová cesta k domům [adresa] a [adresa], přičemž jiná příjezdová komunikace k těmto domům nebyla nikdy zakreslena ani používána. [příjmení] pozemek byl jako příjezdová komunikace využíván nepřetržitě, bez výhrad ze strany právních předchůdců žalobce a sporná cesta kolem domu [adresa] byla v minulosti zpevňována i opravována právními předchůdci žalovaných, přičemž dům [adresa] byl používán i jako strojní traktorová stanice tehdejšího JZD a stanice pro tankování pohonných hmot. Žalování dále konstatují, že žalobce vlastní nemovitost již od roku 1983 a námitky vůči používání pozemku jako příjezdové komunikace začal uplatňovat až posledním roce. Žalovaní uvádí, že ve spolupráci s Obcí [obec] usilují i nyní o rekonstrukci příjezdové komunikace, včetně odvodnění splaškových vod - toto ale žalobce blokuje svým nesouhlasem. Žalobcem zmiňovaná jiná možnost příjezdu k nemovitostem není dle žalovaných reálná, když takový přístup je možný pouze zemědělskými mechanismy při sklízení travního porostu. Ohledně škod na domu žalobce žalovaní uvádějí, že se jedná starou usedlost zemědělského typu, která nemá zřízen odtok splaškové vody ani vody srážkové. Závěrem žalovaní přednáší právní závěr, že na uvedeném pozemku došlo k vydržení služebnosti cesty a stezky ve smyslu ust. § 1095 NOZ.

3. V průběhu řízení učinil soud následující skutková zjištění:

4. Ze shodných postojů účastníků vyplynulo, že nemovitost žalobce je přibližně stará 100 let, stavebně odpovídá době svého vzniku, a tedy nemá pevné (betonové) základy, když ty jsou tvořeny volně loženými kameny spojenými jílovitou hmotou. Nemovitost žalovaného [celé jméno žalovaného] byla původně výměnkem náležejícím ke statku (tj. nyní k nemovitosti žalobce – pozn. soudu) a je tedy přibližně stejně stará. Garáž pana [celé jméno žalovaného] má výjezd přímo na pozemek žalobce, tato garáž byla postavena v sedmdesátých letech 20. století. Nemovitost žalovaných [příjmení] je stará přibližně 70 let a byla dříve používána jako strojní traktorová stanice místního JZD. Jako obslužná komunikace ke stanici byla využívána cesta nádvořím žalobce.

5. Z výpisů z katastru nemovitostí pro obec a katarální území [obec] a snímků katastrálních map je zjevné, že:

6. Žalobce je vlastníkem domu [adresa] a pozemku st.p. [číslo] který je evidován jako zastavěná plocha a nádvoří. Žalobce je vlastníkem nemovitosti od roku 1983. K pozemku není zapsána žádná služebnost.

7. Žalovaní 1) a 2) jsou vlastníky pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je dům [adresa]. Vlastníky jsou od roku 1980 a k nemovitosti není zapsaná žádná služebnost.

8. Žalovaný 3) je vlastníkem pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], vlastníkem je od roku 2017 a k pozemku není zapsána žádná služebnost.

9. Ze snímků z katastrálních map, včetně leteckého snímku a jeho průmětu do mapy katastrální je zjevné, že k domu žalovaných [číslo] není viditelná jiná komunikace než přes uvedený pozemek žalobce. Dále je zjevné, že dům žalovaného [číslo]) je situován podél uvedeného pozemku žalobce a vstup do domu i vjezd do garáže je orientován k pozemku žalobce. Jiný přístup a příjezd není viditelný.

10. Z žalovanými předloženého snímku katastrální mapy z roku [číslo] se podává, že tehdejší postavení jednotlivých domů i zákresy cest v zásadě odpovídají i nyní zakreslenému stavu v katastru nemovitostí.

11. Z předloženého rozhodnutí Policie ČR z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], je zjevné, že bylo vedeno přestupkové řízení proti žalobci pro jednání spočívající v tom, že dne [datum] prováděl stavbu oplocení na pozemku st.p. [číslo] čímž omezil bez povolení obecné používání pozemku a zároveň téhož dne na základě pokynu starosty obce uvedl veřejně přístupovou účelovou komunikaci do původního stavu. Přestupkové řízení bylo zastaveno s tím, že skutek se nestal. Z odůvodnění vyplývá, že [územní celek] pozemek st.p. [číslo] pokládá za veřejně přístupnou účelovou komunikaci, nicméně dosud nedisponuje rozhodnutím o zařazení do kategorie místních komunikací dle § 40 odst. 5 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích a vykazuje se pouze“ Pasportem místních komunikací [územní celek]“, který nesplňuje obligatorní náležitosti správního rozhodnutí.

12. Ze zprávy Městského úřadu v Náchodě z [datum] vyplynulo, že tato instituce nemá žádný podklad, kterým by mohlo být doloženo, že na pozemku st.p. [číslo] v k.ú. [obec] se nachází komunikace.

13. Z předloženého statického posudku poruch objektu [adresa] zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že na uvedeném objektu jsou trhliny, jejichž příčiny vidí spíše v dávné historii, kdy střešní srážková voda byla spouštěna přímo na terén, kde potom za dlouhá desetiletí docházelo k demodulaci tuhosti podloží, resp. ke klesání nároží budovy vlivem srážkové vody. Dále je statik přesvědčen, že dříve popisovaný objekt zažíval klidnou a méně hustou dopravu s menšími rychlostmi i hmotností, nyní tuhost a únosnost materiálu postupně klesá a objekt se stává méně odolnějším, křehčím a choulostivějším, naopak intenzita jeho zatížení narůstá.

14. Provedené důkazy jsou dle přesvědčení soudu ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti s ohledem na soulad i v detailech a shodu obsahu různých důkazů. Tyto důkazy pak nebyly co do jejich pravosti či pravdivosti nijak významně zpochybněny.

15. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že po pozemku žalobce [adresa] vede příjezdová cesta k nemovitostem všech žalovaných, přičemž tato příjezdová cesta je využívána„ od nepaměti“, když jiná cesta nebyla ani historicky doložena. Dále pokládá soud za zjištěné, že první doložený nesouhlas žalobce či jeho právních předchůdců s tím, aby žalovaní používali uvedený pozemek jako přístupovou a příjezdovou cestu ke svým nemovitostem je datován až k roku 2020, tedy k době, kdy cesta již byla využívána žalovanými i jejich právními předchůdci celá desetiletí či spíše více než století, a zároveň v době, kdy i sám žalobce byl vlastníkem uvedeného pozemku nějakých 37 let. Zároveň soud pokládá za zjištěné, že současný nesouhlasný postoj žalobce je dán okolností, že intenzita provozu přes jeho pozemek začala narůstat a po pozemku bylo pojížděno častěji a výrazně těžšími vozidly než v době předcházející.

16. V rámci právního hodnocení dospěl okresní soud k závěru, že pozemek [adresa] v k.ú. [obec] je nutno pokládat za veřejně přístupnou účelovou komunikaci ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, když se jedná o jedinou pozemní komunikaci, která slouží ke spojení nemovitostí žalovaných s ostatními pozemními komunikacemi. Samotná okolnost, že v tomto směru dosud nebylo vydáno správní rozhodnutí není podstatná s ohledem na v tomto směru ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR - viz např. rozhodnutí § [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že„ účelovou komunikací je pozemní komunikace, která splňuje znaky, uvedené v § 7 odst. 1 PozKom, a to i v případě, že o charakteru této pozemní komunikace nebylo vydáno správní rozhodnutí“. V uvedeném rozhodnutí dále dospěl nejvyšší soud i k závěru, že„ je-li však účelová komunikace v souladu s vůlí vlastníka pozemku zřízena, nemůže její vlastník jednostranným vyhlášením zamezit jejímu obecnému užívání“. O takový případ se jedná i v nyní projednávaném případě, když komunikace byla a je zjevně využívána velmi dlouhou dobu (více než století) a lze důvodně předpokládat, že se tak dělo se souhlasem dřívějších vlastníků pozemku st.p. [číslo] dokonce od roku 1983 do roku 2020 i s minimálně konkludentním souhlasem žalobce.

17. Zároveň je třeba v souladu s předchozí judikaturou soudů konstatovat, že„ obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění …..a pokud se v soudním řízení o negatorní žalobě podle § 126 odst. 1 obč. zák. (nově podle § 1042 o. z.) žalovaný brání námitkou, že pozemek, z jehož užívání má být vyloučen, je účelovou komunikací, posoudí soud otázku, zda skutečně jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, jako předběžnou podle § 135 odst. 2 o. s. ř., aniž by bylo nutné k této otázce vydávat správní rozhodnutí“ – rozhodnutí NS ČR, sp.zn. [spisová značka], či [spisová značka].

18. Okresní soud dospěl k závěru, že komunikaci vedenou přes pozemek žalobce k nemovitostem žalovaných je třeba chápat jako veřejně přístupnou účelovou komunikaci, když je takto„ od nepaměti“ využívána, v minulosti k tomu účelu byla i upravována – viz žalovanými uváděné zpevňování cesty v minulosti a s tím korespondující souhlasné stanovisko stran, že v minulosti sloužila i jako obslužná komunikace k místní traktorové stanici a stanici na výdej pohonných hmot, i stanovisko [územní celek], které jasně vyplývá z obsahu správního rozhodnutí v přestupkovém řízení, které předložil žalobce.

19. Okresní soud tímto rozhodnutím nijak nezpochybňuje, že žalobce nyní může trpět nepříznivými důsledky provozu přes jeho pozemek, ale případná škoda na straně žalobce jednak není předmětem tohoto řízení a jednak by v takovém sporu byly obecné soudy povinny zkoumat, zda odpovědnost za takto vzniklou škodu nenese právě i vlastník této pozemní komunikace, když by např.„ ignoroval vzrůstající dopravní zátěž neodpovídající stavu této pozemní komunikace a nijak by neusiloval o vyvolání správního řízení u příslušného silničního správního úřadu za účelem regulace takového provozu a snížení negativních externalit tímto provozem zapříčiněných, anebo tím, že by ji sám využíval natolik intenzivně, že by tímto jednáním sám způsoboval škodu vlastníkům sousedících nemovitostí“ – viz např. II. ÚS 2144/14. Je však třeba zároveň konstatovat, že případná regulace provozu, které se žalobce může domáhat, je věcí řízení správního a nikoli předmětem civilního sporného řízení.

20. Ze všech popsaných důvodů dospívá k soud k závěru, že žalobu je třeba zamítnout.

21. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, a vznikl jim tak nárok na náhradu nákladů vůči žalobci podle ustanovení § 142/1 o. s. ř. Soud jim tuto náhradu přiznal v plné výši, neboť nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodnily jiný postup. Přiznaná částka náhrady nákladů řízení je tvořena náhradou nákladů spočívajících ve 3 úkonech právní pomoci vůči třem osobám (převzetí zastoupení, sepsání vyjádření a účast u jednání soudu) – tj. 9 x 1 200 Kč a dále 9x režijní paušál po 300 Kč. Náhrada nákladů řízení je dále tvořena 21 % náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), ze základu 13 500 Kč činí daň 2 835 Kč Povinnost splatit náhradu nákladů řízení byla uložena ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160/1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaných (§ 149/1 o. s. ř.).