10 C 214/2022

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený role v řízení celé jméno opatrovnice anonymizováno adresa opatrovnice o zaplacení částky 4 560 Kč s příslušenstvím (jízdné)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 560 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10, 00 % z částky 1 520 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 520 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % z částky 1 520 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Náchodě soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.

2. Předmětem řízení je požadavek žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 1 520 Kč s příslušenstvím jako jízdné (20 Kč) a přirážku k jízdnému (1 500 Kč), neboť žalovaný se dne [datum], [datum], [datum] v [obec] na lince hromadné dopravy nemohl při přepravní kontrole prokázat pověřené osobě [anonymizována dvě slova] [územní celek] a.s. platným jízdním dokladem. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka postupitele [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno], [IČO], [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], v celkové částce 4 560 Kč vůči žalovanému postoupena žalobkyni jakožto postupníkovi. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalovanému byla ve smyslu § 142a o. s. ř. dne [datum] odeslána předžalobní výzva k zaplacení. Žalovaný do dnešního dne neuhradil ničeho.

3. Elektronický platební rozkaz nemohl soud vydat, neboť žalovaný je omezený ve svéprávnosti a to rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. [spisová značka] moc 26. 6. 2017. Opatrovníkem žalovaného je paní [celé jméno opatrovnice], bytem [adresa opatrovnice] j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum].

4. Opatrovník žalovaného ani žalovaný se k věci nevyjádřili. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření a k postupu podle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Doručeno bylo jak opakovaně opatrovnici vhozením do schránky, tak žalovanému.

5. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě.

6. Z předložených listinných důkazů byl v řízení zjištěn skutkový stav věci odpovídající tvrzením žalobkyně. Žalobkyně předložila zejména zápis o provedené přepravní kontrole, smlouvu o postoupení pohledávek a smluvní přepravní podmínky včetně tarifu.

7. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

8. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení zjistil soud, že účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012, Sb. občanského zákoníku (dále jen,, o. z.“). Podle § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní rády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Vzhledem k tomu, že žalovaný použil prostředku hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů). Podle smluvních přepravních podmínek dopravce činí jízdné 20 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 500 Kč. Žalovaný na místě jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Soud tedy po zjištění, že nárok žalobkyně je důvodný, rozhodl tak, že žalobě vyhověl. Současně žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z. a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nárok na úrok z prodlení. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Z rozhodnutí, kterým byl žalovaný omezen ve svéprávnosti soud zjistil, že žalovaný není oprávněn činit jednání, jehož majetková hodnota přesahuje 500 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný je oprávněn uzavírat smlouvu o přepravě a pokud takovou smlouvu (konkludentně) uzavře, je povinen zaplatit jízdné. Pokud tuto povinnost nesplní, je pak povinen zaplatit i přirážku k jízdnému.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 089 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 089 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

11. Soud doměřil žalobkyni soudní poplatek, neboť elektronický platební rozkaz nemohl být vydán. Elektronický platební rozkaz nemohl být vydán z důvodů omezení žalovaného činit úkony přesahující částku 500 Kč. V daném případě je předmětem sporu částka vyšší. Soud tedy podle sazebníku soudních poplatků, položka 2 bod 2 zákona č. 549/1991 Sb. a soudní poplatek doměřil, když tento je podle položky 1 bod 1a) ve výši 1 000 Kč. Zaplaceno již bylo 400 Kč, k doplacení tedy zbývá 600 Kč.