10 C 221/2020

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Pavlem Rumlem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , IČO sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. Lesy České republiky, s.p., IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného 4. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného 5. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa . Metují 6. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 7. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 8. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví k nemovité věci

I. Žaloba, že žalobce je vlastníkem stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] v [katastrální uzemí] a stavby vodovodu na pozemkových parcelách [číslo] v [katastrální uzemí], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě dne 25. 9. 2020 domáhal určení, že je vlastníkem stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] v [katastrální uzemí] a stavby vodovodu na pozemkových parcelách [číslo] v [katastrální uzemí]. V důsledku rozdělení pozemkové parcely [číslo] žalobce následně změnil žalobu tak, že se domáhal určení, že je vlastníkem stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] v [katastrální uzemí] a stavby vodovodu na pozemkových parcelách [číslo] v [katastrální uzemí]. Žalobce svůj žalobní návrh odůvodnil tím, že Městský úřad Náchod, odbor životního prostředí, jako věcně příslušný vodoprávní úřad obdržel dne 22. 1. 2020 od žalovaných žádost o povolení k nakládání s podzemními vodami a k jejich odběru ze stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobce obdržel od vodoprávního úřadu výzvu k seznámení se se spisem vedeným v souvislosti s žádostí žalovaných o povolení k nakládání s podzemními vodami, neboť žalobce se stal vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], a tedy i účastníkem řízení vedeného před vodoprávním úřadem. Žalobce zjistil, že již dříve bylo vedeno řízení o žádosti o povolení k nakládání s podzemními vodami a k jejich odběru ze stávajícího jímacího zářezu na pozemkové parcele [číslo] k.ú. [obec], které zahájil žalovaný 1, avšak ze strany [územní celek] byla vznesena námitka, že žalovaný 1 není vlastníkem vodovodu, ale pouze uživatelem. Za další uživatele vodovodu označila [územní celek] také zbylé žalované, přičemž na základě uvedených skutečností uzavřeli žalovaní dohodu o užívání vodovodu s prohlášením, že jim není historický vlastník vodovodu znám a že se jedná o nemovitou věc opuštěnou, čímž byla splněna podmínka pro zahájení aktuálního, tedy předmětného správního řízení. Žalobce svým podáním ze dne 11. 2. 2020 uplatnil v předmětném správním řízení námitku vlastníka vodovodu, neboť byl vlastníkem pozemků v osadě [příjmení], k.ú. [obec] a také většiny zde umístěných staveb, avšak uvedený nemovitý majetek žalobce pozbyl vyvlastněním v roce 1948. Část pozemků a staveb byla žalobci navrácena. Dle žalobce je vodovod původní historickou stavbou postavenou okolo roku 1930, která zásobovala hájovnu, polesí a původní výletní hostinec. Stavba vodovodu byla původním vlastnictvím žalobce a jako historická stavba a součást pozemků žalobci vydaných na žalobce znovu přešla. Na zbytek dotčených pozemků byl žalobcem uplatněn restituční nárok. Vodoprávní úřad v předmětném řízení konstatoval, že otázku vlastnictví vodního díla, jímacího zářezu a vodovodu považuje za spornou a nemůže jednoznačně zjistit vlastníka předmětné stavby, přičemž otázku vlastnictví předmětného jímacího zářezu a vodovodu vodoprávní úřad označil za otázku předběžnou, o které mu nepřísluší rozhodovat. Existence vlastnictví je však předpokladem pro vedení řízení o povolení k nakládání s podzemními vodami a k jejich odběru ze stávajícího jímacího zářezu. Za účelem zjištění vlastníka jímacího zářezu a vodovodu bylo řízení před vodoprávním úřadem přerušeno.

2. Žalovaný 1 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že vlastnické právo žalobce k vodovodu a jímacímu zářezu plně uznává. Učinil nesporným, že sám dříve žádal o povolení k nakládání s podzemními vodami jakožto domnělý vlastník a následně spolu s ostatními žalovanými uzavřel dohodu o užívání vodovodu tak, aby byla splněna formální podmínka pro vedení řízení o povolení k nakládání s podzemními vodami před vodoprávním úřadem, tedy nahrazení neexistence vlastnictví k jímacímu zářezu a vodovodu dohodou. Žalobce podal proti této dohodě námitky, což žalovaný 1 považoval za obrat ve věci a vlastnické právo žalobce nemínil nikterak rozporovat. Nikdo z žalovaných nepředkládá tvrzení o existenci právního titulu ve vtahu k jímacímu zářezu a vodovodu, který by mohl vlastnictví některého z žalovaných založit.

3. Žalovaný 2 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok uplatnění žalobou v celém rozsahu neuznává, neboť žalobce svůj nárok na určení výlučného vlastnického práva k vodovodu zdůvodňuje tak, že se jedná o původní stavbu vodovodu z dob, kdy mu vlastnické právo ke zdejším pozemkům bylo bezprávně odňato. K nápravě majetkových křivd církevním subjektům byl přijat restituční zákon, dle kterého žalobce uplatnil nárok na vydání pozemků. Vydání lokálního vodovodu, jakožto samostatné věci nebylo předmětem nároku žalobce v procesu restituce. V daném místě se již nedá hovořit o existenci historického vodovodu, což plyne z pasportu stavby vodovodu. Lokální vodovod není majetkem církevního subjektu ani součástí nebo příslušenstvím vydaných nemovitých věcí. Nejedná se ani o věc, která by byla nezbytná k řádnému užívání vydaných nemovitých věcí. Původní řad AaBz azbestového potrubí byl nahrazen zcela novým plastovým potrubím a spolu s řadem C realizovaným v roce 1958 nahradil původní vodovod. Žalovaný 2 je přesvědčen, že vznikla nová věc, která nemůže být ve vlastnictví žalobce. Do obnoveného vodovodu investoval prostředky žalovaný 1 a žalovaný 2, což dokládá smlouva o dílo. Obnovením vodovodu došlo ke vzniku liniové stavby.

4. Žalovaný 3 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že vodovod je třeba považovat za liniovou stavbu, která není součástí pozemku. Vyjádřil obavy z finančních požadavků žalobce a ze závislosti na spotřebě vody na rozvíjejícím se rekreačním areálu. Nelze dovozovat, že vlastnictví prameniště automaticky vyvozuje vlastnictví vodovodu. Ze stejného prameniště je zásobována také [územní celek].

5. Žalovaná 4 ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že se s ostatními žalovanými pokoušela zlegalizovat odběr vody, jak bylo doporučeno Odborem životního prostředí, Městský úřad Náchod. Po několika schůzkách na Obecním úřadě ve [obec] se žalovaní shodli na utvoření jakéhosi„ družstva vlastníků“, čímž by byl odběr vody zlegalizován. Dle žalované 4 splňuje předmětný vodovod definici liniové stavby, která není součástí pozemku. Žalobce by se měl stát jedním z účastníků vznikajícího„ družstva vlastníků“, neboť bez soustavné péče o vodovod obyvateli [příjmení] by žalobce neměl prakticky co žádat. Celý vodovod byl prakticky v dezolátním stavu, vedlo v azbestových trubkách, na rekonstrukci se nejvíce podílel žalovaný 1, žalovaný 2, obec Žďár nad Metují, a žalovaný 8.

6. Žalovaná 5 ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nesouhlasí s určením vlastnického práva ve prospěch žalobce, neboť v její rodině se traduje po generace, že předmětný vodovod vybudovali všichni tehdejší osadníci společně, aby měli přívod vody k jednotlivým nemovitostem. Nesouhlasí tak, aby vodovod vlastnil pouze žalobce, neboť by mohla přijít o přívod vody, jelikož žalobce by měl výsostné právo rozhodovat o přívodu vody a případné její ceně.

7. Žalovaná 6 ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že se necítí být pasivně legitimována a uznala, že žalobce je vlastníkem jímacího zářezu a předmětného vodovodu. Žalovaná 6 se necítila být ani nechtěla být spoluvlastnicí vodovodu, jak plyne z výhrady uvedené v dohodě o užívání vodovodu.

8. Žalovaný 7 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že neuznává nárok žalobce k předmětnému vodovodu, neboť jeho rodina je jednou z historicky nejstarších osadníků na [příjmení] a z vyprávění předků ví, že vodovod byl vždy společný, tedy všech osadníků, a jeho předci se podíleli na výstavbě, správě a údržbě vodovodu. Osadníci vodovod společně vybudovali, ale i řádně využívali s vědomím, že se jedná o vodovod společný, tedy všech osadníků na [příjmení], mohlo tedy dojít k vydržení vlastnického práva. Jedná se o poctivou držbu, neboť osadníci byli v dobré víře, že vodovod je společný a patří všem osadníkům.

9. Žalovaný 8 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že liniové stavby nejsou součástí pozemku, a proto nelze určit vlastnické právo k předmětnému vodovodu na základě zásady superficio solo cedit. Žalobce nedoložil důkazy, které by dokládaly, že vodovod je součástí pozemků žalobce, přičemž důkazní břemeno v tomto smyslu nese žalobce. Žalovaný 8 se domnívá, že vodovod byl vybudován všemi původními vlastníky pozemků. Nejjistějším způsobem určení vlastnického práva k předmětnému vodovodu je využití institutu vydržení, neboť všichni žalovaní a jejich právní předchůdci využívali vodovod v dobré víře, že jsou všichni společně a nerozdílně vlastníky vodovodu. Většina žalovaných se společně podílela také na rekonstrukci vodovodu z roku 2010. Změnu postoje žalovaného 1 k vlastnictví předmětného vodovodu považuje žalovaný 8 za účelové, neboť takové rozhodnutí by pro žalovaného 1 bylo příznivější. Žalovaný 8 považuje za podstatné rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 18. 12. 2019, na základě kterého byly žalobci vydány některé pozemky, ze kterého plyne, že žalobce není právním nástupcem žalovaného 2, nýbrž mu byly pouze vydány pozemky. Žalovaný 8 dále upozorňuje na připomínky [územní celek], ze kterých plyne, že se obec a žalovaní účastnili na opravách vodovodu. Skutečnost, že se žalovaní považují za spoluvlastníky vodovodu, dokládá i uzavřená dohoda o užívání vodovodu. Žalovaní mají naléhavý právní zájem na vyřešení situace, neboť jsou závislí na dodávce vody. Žalobce naléhavý právní zájem neprokázal. Žalobce neprokázal, že součástí pozemků, které byli ve vlastnictví žalobce, byl i vodovod a jímací zářez. Žalovaný 8 dále dodává, že k nápravě křivd církevním subjektům byl přijat restituční zákon, kdy vydání předmětného vodovodu nebylo předmětem nároku žalobce v procesu restituce majetku. Původní řad AaBz azbestového potrubí byl nahrazen plastovým potrubím a spolu s řadem C realizovaným v roce 1958 nahradil původní dřevěný vodovod, čímž vznikla nová věc. Mezi roky 1958 až 2016 probíhaly drobné opravy vodovodu všemi žalovanými.

10. Žalobce ve svém doplnění žaloby ze dne 20. 5. 2021 uvedl, že právní zájem žalobce na určovací žalobě je dán přerušením řízení před vodoprávním úřadem, neboť pro vedení vodoprávního řízení je nutné vyřešit otázku vlastnictví vodovodu, jako otázku předběžnou. Tvrzení, že žalovaní jsou vlastníky vodovodu a že vodovod vybudovali tehdejší osadníci je v rozporu s historickými a současnými dokumenty. Žádný z žalovaných se nepřihlásil k výzvě [stát. instituce], aby se ve lhůtě 6 měsíců dostavili a doložili své vlastnictví vodovodu. V souvislosti s vydržením se žalovaní nemohou dovolávat dobré víry a poctivého úmyslu, neboť podle návrhu dohody o užívání vodovodu žalovaní společně prohlásili, že jim není znám historický vlastník vodovodu. Žalobce byl historickým vlastníkem pozemků a tedy i vodovodu, který vybudoval, a předci žalovaných užívali vodovod pouze na základě nájemních smluv. Pokud bylo žalobci odňato ve smyslu majetkové křivdy vlastnické právo k pozemkové parc. [číslo] v k.ú. [obec], došlo k odnětí i vlastnického práva k jímacímu zářezu. Ve svém vyjádření ze dne [datum] žalobce uvedl, že předložená smlouva o zřízení služebnosti se nevztahuje k vodovodu, který je předmětem sporu, nýbrž k jinému vodovodu vedoucímu do [územní celek].

11. Z pasportu vodovodu [anonymizováno] č. [spisová značka] soud zjistil, že vodovod je vybudován z jímacího zářezu, sběrné jímky u jímacího zářezu, z vodoměrné šachty na řadu A, a z řadů A, B, C s celkovou délkou podtrubí 823 m. Řad A byl rekonstruován v roce 2016, kdy původní řad z azbestového potrubí vykazoval velké množství poruch. Řad B byl rekonstruován v roce 2012, kdy původní řad z azbestového potrubí vykazoval velké množství poruch. Řad C je původní a byl realizován v roce 1958. Jímací zářez se nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], sběrná jímka u jímacího zářezu se nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], vodoměrná šachta se nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Vodovodní řad A se nachází na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [obec], vodovodní řad B se nachází na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [obec], vodovodní řad C se nachází na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [obec].

12. Z výzvy a usnesení [číslo jednací] ze dne 3. 6. 2020 a z odvolání ze dne 23. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce byl vodoprávním úřadem vyzván, aby ve lhůtě do 30. 9. 2020 podal žádost o zahájení soudního řízení o určení vlastnictví stávajícího jímacího zářezu a stavby vodovodu a řízení před vodoprávním úřadem bylo přerušeno.

13. Z výzvy k seznámení se s pasportem ze dne 3. 2. 2020 soud zjistil, že dne 19. 2. 2019 žalovaný 1 podal žádost o ověření pasportu vodního díla, avšak na základě námitek bylo zpochybněno vlastnictví jímacího zářezu a vodovodu. V důsledku jednání byla mezi žalovanými uzavřena dohoda o užívání vodovodu ze dne 27. 11. 2019.

14. Z usnesení městského úřadu Náchod, odbor životního prostředí, [číslo jednací] ze dne 16. 9. 2019 soud zjistil, že řízení o žádosti žalovaného 1 bylo zastaveno, neboť žalovaný 1 nedoplnil doklad o vlastnictví předmětného vodovodu. Ze zápisu z jednání účastníků ze dne 23. 9. 2019 a z dohody o užívání vodovodu soud zjistil, že žalovaným není znám historický vlastník vodovodu a vodovod považují za věc opuštěnou. Žalovaní se zavázali pečovat o vodovod společně a nerozdílně.

15. Ze zápisu desek zemských, vložka 331, část k.ú. [obec] a z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu č.j. [číslo] [spisová značka] soud zjistil, že z vlastnictví žalobce byly mimo jiné odňaty a následně žalobci zpět vydány pozemky parc. č. dle [anonymizováno] st. [anonymizováno] vč. budovy [adresa], parc. č. [anonymizováno 6 slov], [číslo], [číslo], [anonymizována dvě slova], [číslo], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] vše v k.ú. [obec].

16. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 1931, z nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 1925, z nájemní smlouvy z 1. 1. 1919, z nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 1913, nájemní smlouvy 1. 1. 1907, nájemní smlouvy [datum] a nájemní smlouvy 1. 1. [číslo] soud zjistil, že vodovod byl položen dílem na pozemcích sousedů a dílem na pozemku velkostatku [obec] (žalobce). Obsahem smluv bylo právo odběru vody již zřízeným vodovodem za pevně stanovený poplatek pro uzavřený okruh odběratelů vody (konsortium). V těchto smlouvách není deklarováno vlastnictví vodovodu pro jeden subjekt a výslovně se stanoví, že každý odběratel byl povinen zřizovat a udržovat tu část vodovodu, která se nacházela na jeho pozemku, přičemž opravy vodovodu od pramene k pozemku prvního odběratele měly být prováděny společně správou velkostatku a konsortiem (tj. všemi odběrateli).

17. Z listiny o zřízení služebnosti soud zjistil, že správa velkostatku [příjmení] zřídila pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] na pozemkové parcele [číslo] les [příjmení] služebnost braní s právem odebírat vodu železným potrubím, jež si zde může položit. Pokud by byl následkem vytvoření jímky u pramene [anonymizováno] zmenšen pramen pro myslivnu, chatu a dřevařský domek, příslušelo žalobci právo připojit svůj dosavadní vodovod na pramen [anonymizováno].

18. Ze smlouvy o dílo č. [spisová značka], kterou uzavřel žalovaný 2 jakožto objednatel se zhotovitelem a z krycího listu rozpočtu soud zjistil, že v roce 2016 byla provedena oprava vodovodu [příjmení], a to konkrétně řadu A.

19. Z výpovědi žalované 5 soud zjistil, že řad C vedoucí k její nemovitosti nebyl rekonstruován od roku 1930, neví, v jakých je trubkách, neví kudy přesně je veden. Avšak uznává, že poslední oprava vodovodu mohla být provedena v 50. letech, neboť nějaké šedivé trubky tam jsou.

20. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná nová významná skutková zjištění.

21. Soud učinil následující skutkový závěr. Nejméně od roku [číslo] byl částí na pozemcích žalobce a částí na pozemcích ve vlastnictví předchůdců žalovaných vystavěn dřevěný vodovod vedoucí vodu k nemovitostem osadníků žijících v osadě [příjmení]. Žalobce pozbyl nemovitý majetek vyvlastněním v roce 1948, přičemž pozbyl i pozemky, na kterých byl postaven předmětný vodovod. Část pozemků a staveb byla žalobci v rámci restituce navrácena. V roce 1958 došlo ke kompletní přestavbě dřevěného vodovodu na vodovod cemento-azbestový, čímž došlo k zániku původního dřevěného vodovodu. Současně je vodovod tvořen jímacím zářezem, sběrnou jímkou, vodoměrnou šachtou na řadu A, řadem A, B a C. Původní řad A a B byl nahrazen zcela novým plastovým potrubím, řad C zůstal i nadále bez větší rekonstrukce, zůstává původní cemento-azbestový vodovod realizovaný v roce 1958. Stávající jímací zářez se nachází na pozemkové parcele [číslo] v [katastrální uzemí] a stavba vodovodu na pozemkových parcelách [číslo] v [katastrální uzemí]. Žalovaní včetně jejich předků o vodovod pečovali a vodovod užívali. Předmětný vodovod je jediným zdrojem vody pro osadu [příjmení], a proto se faktický stav odběru vody žalovaní rozhodli zlegalizovat. Za tímto účelem uzavřeli dohodu o užívání vodovodu, čímž byla splněna podmínka pro vedení řízení před vodoprávním úřadem. Městský úřad Náchod, odbor životního prostředí, jako věcně příslušný vodoprávní úřad obdržel dne 22. 1. 2020 od žalovaných žádost o povolení k nakládání s podzemními vodami, k jejich odběru ze stávajícího jímacího zářezu. Z důvodu navrácení pozemků, přes které vede vodovod, žalobci, vodoprávní úřad vyzval žalobce k seznámení se se spisem o žádosti žalovaných o povolení k nakládání s podzemními vodami, přičemž žalobce následně uplatnil námitku vlastníka vodovodu. Vodoprávní řízení bylo přerušeno za účelem zjištění vlastníka jímacího zářezu a vodovodu, přičemž žalobce byl vodoprávním úřadem vyzván k zahájení soudního řízení o určení vlastnického práva k předmětnému vodovodu a jímacímu zářezu.

22. Soud podřídil zjištěný skutkový stav pod následující ustanovení.

23. Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

24. Podle § 25 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném v roce 1953, součástí pozemku je všechno, co na něm vzejde. Stavby nejsou součástí pozemku.

25. Podle § 509 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.

26. Podle § 3054 o. z. stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

27. Podle § 3055 odst. 1 o. z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.

28. Podle § 3058 odst. 1 o. z. stanou-li se pozemek i stavba vlastnictvím téhož vlastníka, přestane být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena. To neplatí, jedná-li se o stavbu, která není součástí pozemku podle tohoto zákona.

29. Z pasportu vodovodu [anonymizováno] č. [spisová značka], ze smlouvy o dílo č. [spisová značka] a z výpovědí účastníků řízení má soud za prokázané, že vodovod je vybudován z jímacího zářezu, sběrné jímky u jímacího zářezu, z vodoměrné šachty na řadu A, a z řadů A, B, C. Řad A byl rekonstruován v roce 2016, řad B byl rekonstruován v roce 2012, řad C je původní a byl realizován v roce 1958. Jímací zářez se nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], sběrná jímka u jímacího zářezu se nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], vodoměrná šachta se nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Vodovodní řad A se nachází na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [obec], vodovodní řad B se nachází na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [obec], vodovodní řad C se nachází na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [obec].

30. Z výzvy k seznámení se s pasportem ze dne 3. 2. 2020, ze zápisu z jednání účastníků ze dne 23. 9. 2019, z dohody o užívání vodovodu a Z usnesení městského úřadu Náchod, odbor životního prostředí, [číslo jednací] ze dne 16. 9. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný 1 podal žádost o ověření pasportu vodního díla, avšak jeho vlastnictví bylo zpochybněno. Žalovaný 1 sice provedl částečnou opravu vodovodu, není však investorem ani vlastníkem vodovodu. Jelikož žalovaný 1 nedoplnil doklad o vlastnictví vodovodu, řízení před vodoprávním úřadem bylo zastaveno. Mezi žalovanými došlo k jednání, ze kterého vzešla dohoda o užívání vodovodu, dle které nikdo z žalovaných nezná historického vlastníka vodovodu, a žalovaní považují vodovod za věc opuštěnou. Tím byla splněna podmínka pro vedení aktuálního vodoprávního řízení.

31. Z výzvy a usnesení [číslo jednací] ze dne 3. 6. 2020, z odvolání žalobce ze dne 23. 6. 2020 a z vyjádření účastníků soud zjistil, že žalobce byl vodoprávním úřadem vyzván, aby ve lhůtě do 30. 9. 2020 podal žádost o zahájení soudního řízení o určení vlastnictví stávajícího jímacího zářezu a stavby vodovodu. Řízení před vodoprávním úřadem bylo přerušeno.

32. Ze zápisu desek zemských, vložka [anonymizováno], část k.ú. [obec] a z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu č.j. [číslo] [spisová značka] má soud za prokázané, že z vlastnictví žalobce byly mimo jiné odňaty a následně žalobci zpět vydány pozemky parc. č. dle KN st. [anonymizováno] vč. budovy [adresa], parc. č. dle [anonymizováno 5 slov], [číslo], [číslo], [anonymizována dvě slova], [číslo], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] vše v k.ú. [obec]. Z nájemních smluv ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že vodovod byl položen dílem na pozemcích sousedů a dílem na pozemku velkostatku [obec] (žalobce).

33. Z listiny o zřízení služebnosti má soud za prokázané, že v době jejího podpisu již existoval vodovod pro myslivnu, chatu a dřevařský domek. Blíže se soud obsahem listiny o zřízení služebnosti nezabýval, neboť předložená smlouva o zřízení služebnosti se nevztahuje k vodovodu, který je předmětem sporu, nýbrž k jinému vodovodu vedoucímu do [územní celek].

34. S ohledem na přerušené vodoprávní řízení je dán naléhavý právní zájem na určení, zda vlastnické právo žalobce k jímacímu zářezu a vodovodu je či není.

35. Žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že by byl vlastníkem jímacího zářezu a vodovodu, ba ani neprokázal, že by nastaly skutečnosti jeho vlastnické právo zakládající. Ačkoli z výše uvedeného plyne, že soud má za prokázanou dřívější existenci původního dřevěného vodovodu, žalobci se nepodařilo prokázat, že by byl jediným vlastníkem tohoto vodovodu. Dřívější existence vodovodu je zřejmá z důkazů výše uvedených, zejména z nájemních smluv a ze smlouvy o zřízení služebnosti, avšak samotné nájemní smlouvy stanoví, že vodovod byl postaven z části na pozemcích žalobce a z části na pozemcích sousedů (tedy předků žalovaných). Žalobce žádným způsobem neprokázal, že by vodovod vybudoval sám, na svůj náklad, s případným souhlasem ostatních sousedů tak, že by vodovod, jako věc samostatná, byl ve vlastnictví žalobce. Předmětná stavba vodovodu nemohla být součástí pozemku, neboť dle tehdejší judikatury, k tomu, by se věc stala příslušenstvím věci hlavní, se vyhledává, by byla ve vlastnictví toho, komu patří věc hlavní (Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 26. 10. 1927, sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka]). [příjmení] byl vodovod součástí pozemků, je dle uvedené judikatury nezbytné naplnění předpokladu, že pozemky a vodovod přes ně vedoucí, jsou ve vlastnictví téhož vlastníka, avšak takový předpoklad v daném případě zjevně naplněn nebyl. Pakliže byl vodovod veden po pozemcích více vlastníků, nemohl být jakožto celek součástí pozemků žalobce a tedy musel být věcí samostatně určenou. To, že žalobce prokázal vlastnictví některých pozemků, přes které původní dřevěný vodovod procházel, ovšem nemůže být dostatečným podkladem pro závěr, že předmětný vodovod a jímací zářez jsou součástí navrácených pozemků, potažmo že vodovod a jímací zářez jsou ve vlastnictví žalobce. Ohledně samotného jímacího zářezu a sběrné jímky je třeba dodat, že z žádného důkazu nevyplývá, jestli tyto části vodovodu pocházejí z roku 1958 nebo jsou staršího data. Pasportem vodovodu je doložen jen jejich výkres.

36. Nadto je třeba uvést, že původní dřevěný vodovod nepochybně zanikl. V řízení bylo prokázáno, že výstavbou vodovodu v roce 1958 došlo úplnému nahrazení dřevěného vodovodu, tedy veškeré prvky původní dřevěný vodovod charakterizující byly nahrazeny tak, že již není patrno technické řešení původního vodovodu. Jakmile byl původní dřevěný vodovod nahrazen vodovodem vystavěným v roce 1958 z cementu a azbestu do té míry, že jednotlivé prvky nově vznikajícího vodovodu nahradily původní dřevěné prvky tak, že je již nešlo oddělit od sebe navzájem, případně od pozemku, aniž by došlo k jejich poškození anebo aniž by bylo třeba vyvinout mimořádné úsilí, došlo ke vzniku nové stavby, a tedy nového vodovodu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. [spisová značka]). Navíc, technická životnost dřevěného vodovodu je zcela jistě natolik omezena, že nelze uvažovat ani o případné funkčnosti podstatných prvků dřevěného vodovodu, či o jejich zachování do dnešní doby. Žalobce neprokázal vlastnické právo k jímacímu zářezu ani k vodovodu vzniklému v roce 1958, kdy se na výstavbě vodovodu nepodílel a v danou dobu ani nebyl vlastníkem pozemků, přes které vodovod procházel. V souladu v roce 1958 platným a účinným občanským zákoníkem, konkrétně s jeho § 25, stavby nejsou součástí pozemku, a proto je nutno považovat současně existující vodovod za věc samostatnou. Nebylo tedy prokázáno, že by snad žalobce byl vlastníkem cemento-azbestového vodovodu vystavěného v roce 1958.

37. Jelikož nebylo prokázáno, že by jímací zářez, vodovod a pozemky, na kterých je vodovod a jímací zářez umístěn, byly ve vlastnictví téhož vlastníka, nelze předpokládat, že by se po navrácení předmětných pozemků stala stavba jímacího zářezu a vodovodu součástí těchto navrácených pozemků (§ 3054 s 3055 odst. 1 o. z.). Nadto je třeba uvést, že předmětný vodovod včetně jímacího zářezu je třeba považovat za tzv. liniovou stavbu v souladu s § 509 o. z. Jedná se totiž o stavbu, která prochází vícero pozemky, má účel, jenž s těmito pozemky nesouvisí (jde o převedení vody skrze pozemky k domům) a účelem vodovodu je uspokojení širšího okruhu osob. Je tedy zákonem vyloučeno (§ 3058 a § 509 o. z.), aby se vodovod a jímací zářez staly součástí žalobci navrácených pozemků.

38. K námitce žalovaného 2, týkající se postupu žalobce v souladu se zákonem č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi, soud uvádí následující. Ačkoli bylo v řízení prokázáno, že žalobce již nároky na vydání nemovitých věcí uplatnil a část znárodněných nemovitých věcí mu byla navrácena, vydání vodovodu nebylo předmětem nároku žalobce v procesu restituce majetku. Soud je však toho názoru, že takový postup žalobce by se jevil jako neúčelný, neboť původní dřevěný vodovod zanikl, již dále neexistuje a nemohlo by tak dojít k jeho vydání. Nebylo prokázáno, že by jímací zářez, vodovod z roku 1958 ba ani původní dřevěný vodovod byl součástí nebo příslušenstvím pozemků vydaných žalobci, nejedná se ani o věc, která by byla nezbytná k užívání vydaných nemovitých věcí v souladu s jejich účelem.

39. Soud si je vědom, že výsledek řízení je důsledkem neunesení důkazního břemene žalobcem. Žalobce neprokázal své vlastnické právo k původnímu dřevěnému vodovodu, neprokázal, že by původní dřevěný vodovod byl součástí jím tehdy vlastněných pozemků a neprokázal ani další skutečnosti, které by jeho vlastnické právo k jímacímu zářezu a vodovodu zakládaly. Obdobně žalobce neprokázal, že by byl vlastníkem jímacího zářezu či vodovodu vystavěného v roce 1958, který plně nahradil vodovod dřevěný, jenž v důsledku výstavby cemento-azbestového vodovodu zcela zanikl. Soud je srozuměn s tím, že rozhodnutí nemůže ve svém reálném dopadu vyhovovat žádnému z účastníků řízení, neboť učiněné rozhodnutí postaví žalované před neřešitelnou situaci týkající se odběru vody. Žalovaní však proti určení vlastnického práva žalobce k jímacímu zářezu a předmětnému vodovodu úspěšně brojili (ač byli o reálném dopadu rozhodnutí soudu poučeni), žalobce neunesl břemeno důkazní, a soud neměl jinou možnost, než postupovat pořadem práva a žalobu zamítnout.

40. Pouze pro úplnost soud dodává, že se blíže nezabýval námitkami žalovaných souvisejícími s vyvlastněním předmětného jímacího zářezu a vodovodu, ani s námitkami týkající se vlastnictví vodovodu po jeho rekonstrukci v roce 2016, neboť v předmětném řízení nebyl soud povinen určit vlastníka předmětného jímacího zářezu a vodovodu, nýbrž měl toliko rozhodnout o tom, zda žalobce je či není vlastníkem jímacího zářezu a vodovodu, resp. zda unesl důkazní břemeno k prokázání tvrzeného vlastnictví.

41. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud o nákladech řízení v souladu s § 150 o. s. ř., neboť jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele. Žalobce byl k podání žaloby vyzván vodoprávním úřadem s pevně stanovenou lhůtou pro podání předmětné žaloby. Řízení před vodoprávním úřadem navíc bylo zahájeno z podnětu žalovaných, kteří chtěli zlegalizovat jimi činěný odběr podzemních vod. Žalobce podáním žaloby pouze plnil pokyn vodoprávního úřadu, svým postupem jednal ve prospěch všech účastníků, neboť rozhodnutí soudu, zda je žalobce vlastníkem předmětného vodovodu, bylo pro vodoprávní úřad předběžnou otázkou, pro kterou bylo řízení před vodoprávním úřadem přerušeno. Žalobce při podání žaloby jednal nezištně, soud nespatřuje žádný majetkový prospěch z vlastnictví jímacího zářezu a vodovodu, spíše naopak shledává vlastnictví jímacího zářezu a vodovodu za těžké břímě. O tom ostatně svědčí i předložená dohoda o uznání vlastnictví a užívání vodovodu na č.l. 297-303 uzavřená mezi žalobcem a žalovaným 1), která se i soudu jeví jako nejvhodnější řešení do budoucna. Naopak postoj zbylých žalovaných se soudu jeví jako zcela nejednotný a nevedoucí v důsledku k jakémukoliv smysluplnému řešení. Právě v tom, že žalobce postupoval v souladu s pokyny vodoprávního úřadu tak, aby mohla být zlegalizována situace týkající se odběru podzemních vod žalovanými trvající několik desetiletí, to vše na základě zahájeného vodoprávního řízení z vůle žalovaných, a zároveň žalobce jednal dle názoru soudu dokonce ve prospěch žalovaných, soud spatřuje důvody zvláštního zřetele hodné. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.