10 C 33/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Barborou Ježkovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno. sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 989,69 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 298 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 20 989,69 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba., IČO: IČO, se sídlem adresa (dále jen „Anonymizováno“) a žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky Anonymizováno, včetně pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávek. Anonymizováno žalované postoupení pohledávky písemně oznámil. Anonymizováno uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota („Smlouva“), na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat opakovaně prostřednictvím vydané platební úvěrové karty. Nedílnou součástí Smlouvy byl příslušný Sazebník, přičemž podpisem Smlouvy žalovaná výslovně potvrdila, že se se Sazebníkem seznámil. Anonymizováno v době uzavření Smlouvy posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí, na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalované a s vynaložením maximálního úsilí, když využil veškerých zdrojů o majetkové situaci žalované, a žalované úvěr poskytl, když z provedených zjištění bylo zřejmé, že žalovaná bude schopen úvěr řádně splácet. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 18,86 % ročně, a to v minimálních měsíčních splátkách po 865 Kč. Anonymizováno umožnil žalované úvěr na základě Smlouvy čerpat (žalovaný celkem čerpal prostředky ve výši 17 298 Kč), žalovaná však svou povinnost úvěr splácet podle Smlouvy neplnila řádně a dostala se se splácením úvěrových splátek do prodlení. Čerpání a splácení úvěru žalovanou zachycuje přiložený výpis, z něhož vyplývá, že žalovaná na úvěrovou pohledávku ničeho neuhradil. Při prodlení žalovaného s placením nejméně dvou splátek úvěru v dohodnutém termínu nebo jedné splátky po dobu trvající déle, než tři měsíce byl Anonymizováno oprávněn od Smlouvy odstoupit a zároveň požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, případně dalšími peněžitými závazky. Vzhledem k tomu, že na úvěr nebylo plněno v souladu se smluvními ujednáními, využil Anonymizováno svého práva a od Smlouvy s účinností ke dni datum odstoupil, čímž se stal splatným celý nesplacený zůstatek úvěru včetně veškerého příslušenství. V případě prodlení žalované má pak žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení a úroků z úvěru z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni splatnosti zůstatku úvěru s příslušenstvím, do zaplacení. Úroky z úvěru se však žalobkyně rozhodla požadovat pouze do okamžiku odstoupení od Smlouvy. Žalovaná částka ve výši 20 989,69 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 17 298 Kč, dlužné poplatky za upomínky odeslané žalovanému ve výši 1 000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za porušení povinnosti splácet úvěr řádně vedoucí k odstoupení od Smlouvy a úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od Smlouvy ve výši 1 191,69 Kč. Žalobkyně dále požaduje příslušenství z dlužné jistiny, a to zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti (tedy ode dne datum) do zaplacení. Žalovaná po datu datum již ničeho neuhradila, dlužná jistina tedy přesně odpovídá dlužné jistině k datu odstoupení od Smlouvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř. “) zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, žalobkyně s tímto souhlasila již v návrhu. Proto má soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. právnická osoba průběhu dokazování učinil osud ve věci následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru Anonymizováno. Na jejím základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s počátečním disponibilním limitem ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 18,86 % ročně a měl být splácen ve 24 měsíčních splátkách po 865 Kč.

6. Z rozkladu plateb, odstoupení od smlouvy a dalších listin soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím sjednaného úvěru vyčerpala částku 17.298 Kč. Žalovaná svůj závazek řádně nesplácela a na úvěrovou pohledávku neuhradila žádnou částku. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého smluvního oprávnění a od smlouvy s účinností ke dni datum odstoupil, čímž se stal splatným celý nesplacený zůstatek úvěru včetně příslušenství.

7. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy vycházel z údaje o čistém měsíčním příjmu žalované ve výši 14 500 Kč, nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, neexistence dalších úvěrových závazků a z provedené lustrace v registru SOLUS. Ve zprávě je uvedeno, že žalovaná byla vyhodnocena jako úvěruschopná a že rozdíl mezi jejími příjmy a výdaji činil 11 500 Kč.

8. Současně soud zjistil, že v části formuláře označené „Ověření údajů“ není uveden žádný konkrétní zdroj, z něhož měly být údaje o příjmech a výdajích žalované získány a ověřeny. Není označeno ověření prostřednictvím výplatních pásek, potvrzení zaměstnavatele, bankovního účtu ani jiného podkladu.

9. Z doplnění žaloby soud dále zjistil, že žalobkyně tvrdila prověření žalované prostřednictvím registru SOLUS a údajů poskytnutých samotnou žalovanou, podle nichž měla žalovaná čistý měsíční příjem 14 500 Kč, náklady na bydlení ve výši Anonymizováno Kč, byla svobodná a neměla vyživovací povinnost. Žalobkyně rovněž tvrdila, že úvěruschopnost byla posouzena prostřednictvím interních procesů a rozhodovacích mechanismů.

10. Usnesením soudu byla žalobkyně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a důkazů o způsobu zjištění a ověření příjmů žalované a k předložení podkladů, z nichž při posouzení úvěruschopnosti vycházela. Na tuto výzvu však žádné další listiny dokládající ověření příjmů žalované nepředložila.

11. Z oznámení o odchozí platbě, výpisu údajů obchodníka a dalších listin soud zjistil, že dne datum byla z prostředků právního předchůdce žalobkyně uhrazena částka 17 298 Kč společnosti právnická osoba. za nákup zboží žalovanou, přičemž platba byla identifikována číslem smlouvy č. hodnota.

12. Smlouva o postoupení pohledávek včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, prokazují aktivní legitimaci žalobkyně.

13. Předžalobní výzvou k plnění má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k uhrazení dlužné a žalobou uplatněné částky. Výzva byla žalované zasílána na korespondenční adresu prostřednictvím doručovatele poštovních služeb.

14. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované prostřednictvím financování nákupu u společnosti právnická osoba. částku 17 298 Kč, kterou žalovaná dosud nevrátila. Současně však žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala, z jakého konkrétního zdroje byly zjištěny a ověřeny údaje o příjmech žalované, a neunesla tak důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle následujících ustanovení.

17. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat.

20. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Soud se předně zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně při sjednání úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Ve spotřebitelských věcech je soud povinen tuto otázku zkoumat z úřední povinnosti.

23. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně předložil zprávu o posouzení úvěruschopnosti, ve které uvedl výši příjmu žalované, její deklarované výdaje, výsledek lustrace registru SOLUS a závěr o její úvěruschopnosti. Současně však nebylo prokázáno, z jakého konkrétního zdroje byly údaje o příjmech a výdajích žalované získány a ověřeny. Ve formuláři posouzení úvěruschopnosti zůstala část „Ověření údajů“ nevyplněna a ani přes výzvu soudu žalobkyně nepředložila žádné další listiny, ze kterých by bylo možno zjistit, zda byly příjmy žalované ověřeny například z výplatních pásek, potvrzení zaměstnavatele, bankovního účtu či jiného objektivního zdroje.

24. Samotná existence interního vyhodnocení či obecné tvrzení o provedeném scoringu nepostačuje k závěru, že poskytovatel disponoval nezbytnými, spolehlivými, dostatečnými a přiměřenými informacemi ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně byla soudem výslovně vyzvána, aby způsob ověření příjmů doložila, avšak své důkazní břemeno ani po této výzvě neunesla.

25. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno řádné posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem tohoto závěru je neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

26. Neplatnost smlouvy však neznamená, že si účastníci nemusí vrátit plnění, která si na jejím základě poskytli. Soud se proto dále zabýval nárokem žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení.

27. Z listinných důkazů, zejména z oznámení o odchozí platbě, údajů o obchodníkovi právnická osoba., a dalších listin založených ve spise, bylo prokázáno, že z prostředků právního předchůdce žalobkyně byla uhrazena částka 17 298 Kč na financování nákupu zboží žalovanou. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na takto poskytnuté plnění ničeho neuhradila.

28. Žalovaná tak získala majetkový prospěch spočívající v poskytnutí finančních prostředků ve výši 17 298 Kč, aniž by zde po vyslovení neplatnosti smlouvy existoval právní důvod pro jeho ponechání. V tomto rozsahu se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vydat.

29. Žalobě proto bylo vyhověno co do částky 17 298 Kč představující poskytnuté a dosud nevrácené finanční prostředky.

30. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť nárok na úroky, smluvní pokutu, poplatky za upomínky i další příslušenství vychází z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalobkyni nenáleží.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. Za okolnost hodnou zvláštního zřetele považoval skutečnost, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž jeho úspěch ve věci spočívá pouze v přiznání nároku odpovídajícího vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Náchodě a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně a ve stanovené lhůtě povinnost vyplývající pro něho z tohoto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.