10 C 72/2018

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL. M ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím (zápůjčka) <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od 16. 12. 2014 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů tohoto řízení ve výši [částka], k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 12. 2017 domáhala na žalované zaplacení částky [částka], a to z titulu zapůjčených finančních prostředků na základě smlouvy o zápůjčce. Dále požadovala na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy ze dne 18. 4. 2014, označené jako„ Dohoda o zápůjčce finančních prostředků“, předala dne 23. 4. 2014 žalované v hotovosti částku [částka] a dne 30. 4. 2014 převedla částku [částka] na bankovní účet žalované. Převzetí finančních prostředků žalovaná následně i potvrdila. Dle dohody o zápůjčce finančních prostředků se žalovaná zavázala vrátit zapůjčenou peněžní částku ve výši [částka] nejpozději do 15. 12. 2014. Žalovaná zapůjčené prostředky doposud nevrátila, třebaže k tomu byla vyzvána, naposledy písemnou výzvou zástupce žalobkyně ze dne 7. 12. 2017.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznávala. Byla přesvědčena, že žalované nikdy žádný závazek ze zápůjčky vůči žalobkyni nevznikl. Žalobní návrh podložila žalobkyně jednak listinnými důkazy, které měly dokladovat poskytnutí předmětné zápůjčky, a jednak výslechem žalobkyně a výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], manžela žalobkyně a bývalého jednatele žalované. Žalobkyně přišla se svým požadavkem na vrácení peněz až 8 dnů před uplynutím promlčecí doby, když po celou tříletou dobu pohledávku nijak nevymáhala. Dokonce ani o pohledávce žalovanou neinformovala. Žalobkyně doložila svůj nárok výpisy z účtu, na nichž ve dvou případech disponovala částkou [částka]. Jedná se jednak o výběr v hotovosti a jednak o převod na osobní bankovní účet Ing. [jméno] [příjmení], který v té době žil s žalovanou jako druh a družka. Takové transakce neprokazují skutečnost, že se prostředky dostaly do dispoziční sféry žalované. Jednalo se s nejvyšší pravděpodobností o finanční dispozice mezi osobami žijícími ve společně hospodařící domácnosti. Dle účetnictví žalované z roku 2014, za které jako jednatel odpovídal v té době Ing. [jméno] [příjmení], o žádných takových transakcích nebylo účtováno. Existenci tvrzených skutečností neprokazují ani předložená neformální potvrzení vydaná Ing. [jméno] [příjmení]. Tato potvrzení jsou jednak zmatečná, když jsou ke stejné platbě vydána dvakrát, ale především, pokud by žalovaná zapůjčené prostředky skutečně obdržela ve formě hotové úhrady, byl by vydán standartní pokladní doklad, a tím by byla platba zanesena do pokladní knihy. Nárok žalobkyně neprokazují ani výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] a žalobkyně, které jsou vnitřně rozporné a nelogické. Z výše uvedených důvodů navrhla žalovaná, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], byla zamítnuta žaloba žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 12. 2014 do zaplacení a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, protože žalobkyně přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že smlouva o zápůjčce částky [částka] byla uzavřena mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem. O tomto důkazním břemenu okresní soud žalobkyni poučil. Okresní soud upozornil na rozpory mezi opakovanými výpověďmi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a účastnickou výpovědí žalobkyně (v údajích, odkud vzešla iniciativa k zápůjčce, v jakém pořadí byly prostředky poskytnuty), na nenaplnění účelu zápůjčky, na převedení části peněz na účet jednatele a části předání v hotovosti jednateli, na nepromítnutí zápůjčky do účetnictví žalované. Okresní soud podotkl, že jeho závěry nejsou v rozporu s výsledkem trestního stíhání svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěry, které bylo odloženo. V jednání nebylo spatřeno spáchání některého z trestných činů proti majetku, neboť finanční prostředky od žalobkyně ve výši [částka] svědek použil na obvyklý chod žalované. Toto zjištění neodporuje rozhodnutí o zamítnutí žaloby, v předmětném řízení bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně předala částku [částka] svědkovi v hotovosti a částku [částka] mu poskytla na jeho osobní účet. Okresní soud vyslovil domněnku, že nebyly prostředky poskytnuty žalované, ale pouze druhovi žalobkyně. To prokazuje i účastnická výpověď žalobkyně, ve které uvedla, že v rodině si takto pomáhají. Také svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] opakovaně o dlužné částce hovořil jako o svých prostředcích, zvláště při výpovědi dne 5. 12. 2018, když uvedl, že uzavřením kanceláře žalované přišel o veškeré listinné důkazy, které svědčily o tom, že do žalované nějaké peníze dal, neměl tedy žádnou možnost, jakým způsobem by se domáhal navrácení svých peněz.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2021, č.j. [číslo jednací], byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud podstatně doplnil skutková zjištění a provedl doplňující výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své důkazní břemeno zejména na základě listinných důkazů, které byly podpořeny výslechem žalobkyně a jednatelem. Pro domněnku, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a jednatelem žalované jako fyzickou osobou, neshledal odvolací soud oporu v provedeném dokazování. Takový závěr neplyne ani z nepřímých důkazů (nenaplnění účelu zápůjčky, předání peněz zčásti v hotovosti jednateli a zčásti na jeho osobní účet a pořadí, v jakém byly platby provedeny, okolnosti předsmluvní – iniciativa k uzavření smlouvy, nepromítnutí zápůjčky v účetnictví žalované). Odvolací soud uvedl, že popření pravdivosti obsahu listiny žalovanou má za následek důkazní břemeno žalované a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 11. 2018. Žalovaná neunesla důkazní břemeno, ač o něm byla poučena. Odvolací soud proto po provedeném dokazování dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi účastníky řízení. Odvolací soud nemohl rozsudek okresního soudu změnit a žalobě vyhovět, protože bylo třeba se dále zabývat obranou žalované spočívající v námitce započtení vzájemné pohledávky. Odvolací soud zavázal okresní soud závazným právním názorem, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi účastníky řízení s tím, že dále se okresní soud bude zjišťovat existenci a výši pohledávky žalované vůči žalobkyni, uplatněné námitkou započtení.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník či„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1987 odst. 1 a 2 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 586 odst. 1 a 2 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

9. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

10. Podle § 98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

11. Okresní soud s ohledem na výše uvedený vývoj ve věci, byl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř., že v projednávané věci byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou ve výši [částka], která měla být splacena do 16. 12. 2014. Žalovaná po celou dobu tohoto řízení tuto pohledávku sporovala (sporovala její samotnou existenci) a v řízení neprokazovala, ani netvrdila, že by na tuto pohledávku bylo něčeho uhrazeno. Soud má proto za prokázané, že dluh tvrzený žalobkyní ve výši [částka] ve vztahu k žalované stále trvá.

12. Žalovaná se v projednávané věci naopak bránila dvěma námitkami započtení, a to: a) Námitkou započtení uplatněnou dne 17. 7. 2018, na základě které žalovaná započítávala [částka] a úroky z prodlení. Uvedla, že tato pohledávka vznikla jako dlužné nájemné z nájemní smlouvy mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelkou a manžely [příjmení] [jméno] [příjmení] a Mgr. [anonymizována dvě slova] na straně druhé jako spoludlužníky. Předmětem nájmu měl být byt na adrese„ [ulice a číslo], [obec a číslo]“. Tato pohledávka byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky z původní věřitelky [jméno] [příjmení] na žalovanou dne 17. 7. 2018 (č.l. 56). Po rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná doplnila, že z bankovních výpisů vyplývá, že žalobkyně za uvedený byt měla ve sporném období nepravidelně hradit nájemné. Nájemní smlouva sepsána nebyla, měla pouze ústní formu. Žalovaná dále uvedla, že není rozhodné, kde žalobkyně měla fakticky bydliště, protože je nepochybné, že byt na adrese [adresa]. Tím přitom byla myšlena družka pana [příjmení], paní [příjmení]. Žalovaná nesouhlasila s tím, že uvedený byt měla žalobkyně užívat pouze do července 2015, když s listin vyplývá, že poslední nájem byl uhrazen 25. 2. 2016 (č.l. 250 - 252). b) Námitkou započtení doručenou soudu dne 1. 6. 2021 vznesla žalovaná druhou námitku započtení, a to ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení, která měla vzniknout jako dlužné nájemné za užívání vozidla [registrační značka], které si žalobkyně pronajala od [právnická osoba] [právnická osoba] s.r.o. a která byla na žalovanou postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2021. Žalobkyně měla předmětný vůz mít v pronájmu od 1. 1. 2015 do 30. 9. 2017, kdy měsíčné nájemné činilo [částka]. Následně bylo toto vozidlo jako opuštěné odtaženo, kdy částka za odvoz a uskladnění vozidla činila [částka]. Tuto částku měl postupitel vůči žalobkyni uplatnit dne 24. 4. 2018, kdy mu žalobkyně měla slíbit úhradu částky do 30. 6. 2018 (č.l. 274 – 276).

13. Postoupení první pohledávky bylo žalobkyni sděleno na soudním jednání u okresního soudu (č.l. 63-64). Žalobkyně s touto námitkou nesouhlasila. Uvedla, že s postupitelkou pohledávky paní [příjmení] nikdy nevstoupila do žádného závazkového vztahu. Žalovaná neprokázala existenci postoupené pohledávky a samotnou existenci tohoto vztahu. Žalobkyně v této době užívala v [obec] zcela jinou nemovitost, kterou užívá do současnosti. Žalobkyně tuto námitku považovala za způsob protahování soudního řízení, když námitka byla datována pouhý jeden den před druhým soudním jednáním (č.l. 74, 107, 146, 248). Žalobkyně dále doplnila, že nikdy nesporovala, že předmětný byt spoluužívala, nicméně to nebylo na základě jakéhokoli závazkového vztahu, který by vznikl přímo jí. Nikdy nebyla o vzniku dluhu jakkoli vyrozuměna nebo vyzvána k jeho úhradě. Poukázala na to, že není zřejmé, jaké měsíční splátky pokládá žalovaná za neuhrazené a kdy měly být splatné. Poukazovala na časové nejasnosti, když uvedený byt měla užívat do konce roku 2016 a zůstatky a vyúčtování se váží k roku 2017. Měla za to, že taková námitka započtení je nejasná a neurčitá a vznesla relativní námitku neplatnosti tohoto jednání ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. (č.l. 263 – 264).

14. K druhé námitce započtení se žalobkyně vyjádřila, že ani v tomto případě nevstoupila žalobkyně do žádného závazkového vztahu s žalovanou či postupitelem. Námitka je nedůvodná a neoprávněná, nikdy nebyla vyzývána k její úhradě. Má za to, že i tato námitka je neurčitá, není možno ji započíst a vznesla relativní námitku neplatnosti tohoto jednání ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Žalobkyně podotkla, že skutečným vlastníkem postupitele je pan [příjmení] a ten mohl případně kdykoli tyto nároky vůči žalobkyni uplatnit. To však neučinil a takové chování vykazuje znaky zneužívání práv podle § 2 o. s. ř. Závěrem uvedla, že i kdyby tato pohledávka existovala, jak se jedná o pohledávku promlčenou (č.l. 284 – 285). <b>15. Soud provedl v projednávané věci tyto důkazy:</b> 16. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2018 má soud za prokázané, že paní [jméno] [příjmení] jako postupitel postoupila pohledávku ve výši [částka] na žalovanou jako postupníka. Pohledávka měla vzniknout jako dlužné nájemné a úhrady za odvedené služby dle nájemní smlouvy za období od 31. 8. 2015 do 30. 4. 2018. K postoupení došlo za úplatu, která nebyla ve smlouvě vyčíslena (č.l. 56 – 58).

17. Seznamem nájemců – zůstatky SSB a Vývojem plateb členěný na konta pro plátce„ [jméno] [příjmení]“ ze dne 16. 7. 2018 má soud za prokázané, že k nájemci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je od 1. 3. 2014 do 30. 10. 2017 evidován nedoplatek [částka] (č.l. 59 – 60 a 225 – 226).

18. Výpisem z bankovního účtu má soud za prokázané, že na doložený účet bylo hrazeno 6 500 Kč z účtu označeného jménem„ [jméno] [příjmení]“. Poslední platba byla doložena ke dni 15. 1. 2015 (č.l. 253 – 261).

19. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2021 má soud za prokázané, že [ulice] [právnická osoba] s.ro. jako postupitel postoupila pohledávku ve výši [částka] na žalovanou jako postupníka. Pohledávka měla vzniknout jako dlužné nájemné za nájem motorového vozidla [registrační značka] a škody vzniklé postupiteli. K postoupení došlo za úplatu, která nebyla ve smlouvě vyčíslena (č.l. 277 – 278).

20. Seznamem vozidel [právnická osoba] [právnická osoba] s.r.o. má soud za prokázané, že vozidlo [registrační značka] je evidováno jako firemní. K vyřazení došlo 25. 11. 2018.

21. Seznamem dlouhodobého majetku má soud za prokázané, že vozidlo [registrační značka] bylo v majetku [právnická osoba] [právnická osoba] s.r.o.

22. Příjmovým dokladem správy služeb hlavního města Prahy, má za prokázané, že [jméno] [příjmení] uhradil za odtah (neoznačeného) vozidla a parkovné [částka]. <b>23. Soud posoudil vznesené námitky započtení učiněné žalovanou a dospěl k závěru, že obě tyto námitky nejsou dostatečně určité a způsobilé započtení. Soud vycházel s poslední judikatury Nejvyššího soudu týkající se výkladu námitky započtení.</b> 24. Výklad § 1987 odst. 2 o. z. dospěl v průběhu času k výkladovému upřesnění, kdy nejprve byla námitka započtení vyložena v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. [spisová značka], a následně byla právní otázka usměrněna rozsudkem Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. [spisová značka]. V něm dovolací soud dovodil, že„ nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Likvidita aktivní pohledávky je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li aktivní pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Současně dovolací soud poukázal na to, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., musí soud vzít v úvahu i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena.

25. Nejvyšší soud dále uvádí, že zhodnocení, zda je určitá pohledávka ve smyslu výkladu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá či nikoliv, vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. Jedná se přitom z pohledu judikatorního výkladu o právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. [spisová značka]).

26. Okresní soud má v projednávané věci za prokázané, právě s ohledem na všechny skutkové okolnosti případu, že námitky vznesené žalovanou nejsou způsobilé k započtení.

27. Za prvé, v projednávané věci se totiž nejedená o vzájemné pohledávky mezi účastníky, které by, v případě vyřešení, směřovaly ke komplexnímu a celkovému uspořádání vzájemných vztahů mezi účastníky z totožného závazkového vztahu. Naopak, jedná se pohledávky, které měly vznikat zcela odlišným subjektům (postupitelům) a následně byly ze strany žalované pouze postupně„ odkupovány“ a měly vznikat ze zcela jiných závazkových vztahů (nájemních smluv). Tyto„ vzájemné“ pohledávky nároky se tak neodvíjí se od jednoho skutkového děje a téhož právního vztahu, což soud zohlednil při zvažování k charakteru námitky (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu z 1. 10. 2018, sp. zn. [spisová značka]).

28. Za druhé, z vyjádření obou účastníků řízení vyplývá, že sporná je již samotná existence samotných nájemních vztahů mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná sice předložila listiny k prokázání těchto závazkových vztahů, nicméně z výše uvedených listin žádné takové závěry nelze dovodit. Proto by nejprve v této věci bylo nutno složitě prokazovat vůbec samotnou existenci (vznik, účastníky) těchto závazkových vztahů, když toto není prima facie zřejmé. [jméno] žalovaná uvedla, že smlouvy byly uzavírány pouze ústně (a žalobkyně zcela popírá, že by tyto smlouvy uzavírala), doložené listiny k nájmu bytu se přitom vztahují pouze a výhradně k manželovi žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy na něho bylo vedeno bytové konto a z jehož bankovního účtu odcházely platby za nájem. Z uvedeného vyplývá, že spíše než žalobkyně, byl ve smluvním vztahu s paní [příjmení] právě a pouze Ing. [příjmení] (přitom lze pouze konstatovat, že ke splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. [spisová značka]). Ačkoli k nájemní smlouvě k bytu žalovaná uvádí, že se jednalo o společné dlužníky na straně nájemců, tak z předložených listin nevyplývá, a muselo by to být předmětem dokazování.

29. U nájemní smlouvy k automobilu žalovaná nepředkládá vůbec žádnou listinu, ze které by šlo dovodit jakýkoli vztah žalobkyně k nájmu tohoto vozidla a vzniklé škodě (na odtahovém listu není uvedeno ani o odtah kterého vozidla se jedná, ani že se jedná o vozidlo ve vlastnictví potupitele, když částka byla uhrazena přímo [jméno] [příjmení] jako fyzickou osobou, s jeho osobní adresou a bez uvedení sídla společnosti). I komentářová literatura přitom uvádí, že jde zpravidla nejasnou pohledávkou pohledávka, když není najisto postaveno, kdo je dlužníkem (Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]), 1. vydání, 2014, s. [číslo] - [číslo]: J. [příjmení], § 1987). Přičemž totožnost účastníků vzájemných vztahů je i jednou ze základních podmínek způsobilosti pohledávky k započtení. Samotná existence pohledávek a osoba (osoby) v pozici dlužníka jsou u obou námitek v projednávané věci, sporné. Z uvedeného lze také dovodit, že je sporná i výše samotných pohledávek, které žalobkyně neuznává a stejně tak i jejich splatnost (i s ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalobkyně). Přičemž platí, že pokud by řízení o uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových, s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu z 1. 10. 2018, sp. zn. [spisová značka], či obdobně i článek JUDr. J. [příjmení], Likvidita pohledávky jako hmotněprávní předpoklad započtení, Právní rozhledy 12/ 2021).

30. Za třetí, soud vzal v potaz i časové hledisko sporu, kdy rozhodování a prokazování skutkových okolností pouze za účelem posouzení existence námitky započtení by řízení neúměrně protahovalo. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaná uplatnila druhou námitka započtení až v červnu 2021, po nařízení jednání okresním soudem, ačkoli ji měla„ odkoupit“ od postupitele v březnu 2021 a mohla uvedenou pohledávku uplatnit již výrazně dříve. Naopak z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. [spisová značka], dále vyplývá, že námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení, či dokonce až jako obrana v exekučním řízení, obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná (nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování), o což se v daném případě nejedná.

31. Jelikož se žalobkyně dovolávala relativní neplatnosti vznesených námitek započtení ve smyslu § 580 o. z. a soud s ohledem na výše uvedené dovodil, že námitky započtení učiněné žalovanou jsou skutečně neurčité, tak okresní soud musel dovodit, že vznesené námitky započtení jsou relativně neplatné. Takové námitky proto nemohly zvrátit nic ani na závěrech uvedených v odst. 11 tohoto rozsudku a povinnosti žalované uhradit žalobkyni dlužnou částku v plné výši. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, s tím, že žalovaná je povinna zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od 16. 12. 2014 do zaplacení, když výše a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu s tímto ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. Ačkoli se jedná o vysokou částku, tak žalovaná o podané žalobě věděla od roku 2018, mohla se připravit na uvedené následky a ani v řízení nepožádala o delší splatnost.

32. Pokud žalovaná požadovala provést další důkazy ve věci, tak soud uvedl, proč jeho dalším návrhům na doplnění dokazování nevyhověl (č.l. 288). Návrh na provedení výslechu navržených svědků považoval soud za nadbytečné s ohledem na závěry soudu o neurčitosti výše a existence samotných kompenzačních námitek.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 264 146 Kč Náklady tak tvoří náklady na odměnu zastupování advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 7, bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „ a. t.“), kdy tarifní odměna za jeden úkon je 10 300 Kč. Advokát žalobce v řízení učinil 11 úkonů právní služby – 1x představující převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., 1x sepsání předžalobní výzvy s právním rozborem, 1x sepsání žaloby, 1x vyjádření k podanému odporu dne 16. 5. 2018, 6x účast na soudním jednání před okresním soudem ve dnech 28. 5. 2018, 18. 7. 2018, 8. 10. 2018, 5. 12. 2018, 14. 3. 2019 a 21. 8. 2019, 1x sepis vyjádření s právním rozborem ze dne 14. 12. 2018). Celkem tedy 113 300 Kč za 11 úkonů právní služby a k tomu dále 11x paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 3 300 Kč Celkem tedy 116 600 Kč (bez DPH), včetně 21 % DPH, celkem 141 086 Kč.

34. Dále je třeba započítat úkony zástupce žalobce před odvolacím soudem v [obec] - 3x úkony (1x sepis odvolání a 2x účast na soudním jednání před odvolacím soudem dne 14. 9. 2020 a 19. 10. 2020 a jeden ½ úkon za účast u odročeného jednání dne 9. 3. 2020 ve výši 5 150 Kč). Celkem tedy 36 050 Kč za 3 a půl úkonů právní služby a k tomu dále 4x paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 1 200 Kč Celkem tedy 37 250 Kč, včetně 21 % DPH tedy celkem 45 073 Kč.

35. Konečně je třeba započítat úkony zástupce žalobce po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem v [obec] - 4x úkony (3x sepis vyjádření s právním rozborem ve vztahu k námitkám započtení dne 18. 1. 2021, 18. 3. 2021 – úkon ve výši á 5 220 Kč, a vyjádření ze dne 16. 6. 2021 – úkon ve výši 7 020 Kč a účast na soudním jednání před soudem dne 28. 6. 2021 – úkon ve výši 10 300 Kč). Celkem tedy 27 760 Kč za 4 úkony právní služby a k tomu dále 4x paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 1 200 Kč Celkem tedy 28 960 Kč, včetně 21 % DPH celkem tedy 35 042 Kč.

36. Náklady řízení tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 4 a. t., za jednu cestu k soudnímu jednání a současně náhrada za ztrátu času v souvislosti s těmito cestami dle § 14 odst. 1, 3 a. t.

37. Na soudní jednání v roce 2018 – tj. 28. 5. 2018, 18. 7. 2018, 8. 10. 2018 a 5. 12. 2018 jel zástupce žalobce vždy osobním automobilem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], vždy z [obec] do [obec] a zpět (celkem 296 km), kdy podle § 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 463/2017 Sb. je stanovena cena 30,50 Kč za 1 litr benzínu 95 a opotřebení vozidla je podle § 1 písm. b) téže vyhlášky stanoveno na 4 Kč/km. Při 296 km kombinované spotřeby činí 7,7 na l [číslo] km činí náhrada za opotřebení automobilu 1 184 Kč a 695,16 za spotřebované pohonné hmoty, celkem 1 879,16 Kč za jednu jízdu na soudní jednání a zpět bez DPH. Spolu s DPH činí jedna cesta (tj. spotřeba i náhrady za opotřebení) 2 274 Kč jako cestovné za cestu k soudnímu jednání. Při celkem 4x jednání v roce 2018 je celkem jízdné v roce 2018 ve výši 9 096 Kč.

38. Na soudní jednání a nahlížení do spisu v roce 2019 – tj. 14. 3. 2019 a 21. 8. 2019 a nahlížení do spisu dne 27. 3. 2019, je jel zástupce žalobce vždy osobním automobilem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], vždy z [obec] do [obec] a zpět (celkem 296 km), kdy podle § 4 vyhlášky podle § 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 333/2018 Sb. je stanovena cena 33,10 Kč za 1 litr benzínu 95 a opotřebení vozidla je podle § 1 písm. b) téže vyhlášky stanoveno na 4,10 Kč/km. Při 296 km kombinované spotřeby činí 7,7 na l [číslo] km činí náhrada za opotřebení automobilu 1 213,60 Kč a 754,42 Kč za spotřebované pohonné hmoty, celkem 1 968,02 Kč za jednu jízdu na soudní jednání a zpět bez DPH. Spolu s DPH činí jedna cesta (tj. spotřeba i náhrady za opotřebení) 2 381 Kč jako cestovné za cestu k soudnímu jednání. Při celkem 3x jízd v roce 2019 je celkem jízdné v roce 2019 ve výši 7 143 Kč.

39. Na soudní jednání v roce 2020 – tj. 9. 3. 2020 (odročené jednání) a 14. 9. 2020, 19. 10. 2020 jel zástupce žalobce vždy osobním automobilem [anonymizována dvě slova] vždy z [obec] do [obec] a zpět (celkem 218 km), kdy podle § 4 vyhlášky podle § 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 358/2019 Sb. je stanovena cena 32 Kč za 1 litr benzínu 95 a opotřebení vozidla je podle § 1 písm. b) téže vyhlášky stanoveno na 4,20 Kč/km. Při 218 km kombinované spotřebě činí 7,7 na l [číslo] km činí náhrada za opotřebení automobilu 915,60 Kč a 537,15 Kč za spotřebované pohonné hmoty, celkem 1 452,75 Kč za jednu jízdu na soudní jednání a zpět bez DPH. Spolu s DPH činí jedna cesta (tj. spotřeba i náhrady za opotřebení) 1 758 Kč jako cestovné za cestu k soudnímu jednání. Při celkem 3x účast u odročeného jednání v roce 2020 je celkem jízdné v roce 2020 ve výši 5 274 Kč.

40. Na soudní jednání v roce 2021 – tj. 28. 6. 2021 jel zástupce žalobce osobním automobilem [anonymizována dvě slova] vždy z [obec] do [obec] a zpět (celkem 296 km), kdy podle § 4 vyhlášky podle § 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č 589/2020 Sb. je stanovena cena 27,80 Kč za 1 litr benzínu 95 a opotřebení vozidla je podle § 1 písm. b) téže vyhlášky stanoveno na 4,40 Kč/km. Při 296 km kombinované spotřebě činí 7,7 na l [číslo] km činí náhrada za opotřebení automobilu 1 302,40 Kč a 633,62 Kč za spotřebované pohonné hmoty, celkem 1 936,02 Kč za jednu jízdu na soudní jednání a zpět bez DPH. Spolu s DPH činí jedna cesta (tj. spotřeba i náhrady za opotřebení) cca 2 343 Kč jako cestovné za cestu k soudnímu jednání.

41. Žalobce má dále právo také na 64 půlhodin náhrady za promeškaný čas zástupce (64 započatých půlhodin cesty na soudní jednání ve výši á 100 Kč podle § 14 odst. 4 a. t. – tj. 6 400 Kč. Na náhradě za zmeškaný čas náleží žalobci celkem 6 400 Kč, s DPH celkem 7 744 Kč.

42. A konečně mu náleží také náhrada za zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 5 060 Kč a soudní poplatek z odvolání ve výši 6 250 Kč a náhrada parkovného ve výši 20 Kč a 9 Kč (a 6 Kč DPH), kterou žalobce doložil, celkem 11 345 Kč.

43. Odměna zástupce žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem tak činí zaokrouhleně [částka] ([anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka]) a žalovaná byla ve výroku II rozsudku zavázána žalobkyni uhradit k rukám zástupci žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 160 o. s. ř.