11 C 19/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Rumlem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku [číslo] (byt [číslo]) o velikosti 3+1 s přísl. o výměře 80 m2 umístěnou v VII. nadzemním podlaží b budově [adresa] (bytový dům) [obec], postavené na pozemku st. [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území [obec] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod a vyklizený jej předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 11 534 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému žalobu s tím, že je výlučným členem Stavebního bytového družstva [obec] a výlučným nájemcem družstevního bytu [číslo] o velikosti 3 + 1 v VII. nadzemním podlaží domu [adresa] v [příjmení] ulici v [obec]. V bytě spolu s žalobkyní bydlí na základě jejího souhlasu syn [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně souhlas s bydlením syna písemně odvolala dne 3.4.2019 a syna vyzvala k vystěhování. Žalovaný si výzvu převzal dne 23.4.2019, nicméně byt do současné doby neopustil., přestože o to byl poté ještě několikrát žádán. Na předžalobní výzvu z 14.4.2021 žalovaný nijak nereagoval. Žalobkyně dále svůj postup vysvětluje tím, že syn jí od roku 2018 nepřispívá na náklady spojené s bydlením, na náklady na stravu, není nikde zaměstnán a dluží na sociálním a zdravotním pojištění, takže se žalobkyně obává exekucí, které by mohly dolehnout i na její majetek. Ze strany žalovaného dochází k dlouhodobému psychickému a ekonomickému násilí vůči žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Dohoda o zániku společného členství a práva společného nájmu rozvedených manželů z 26.6.2017, odvolání souhlasu s bydlením z 3.4.2019 včetně dokladu o doručení, výzva ČPZP žalovanému k úhradě dlužného výživného ve výši 38.325 a penále 5.210 Kč z 24.2.2021 a předžalobní výzva z 12.4.2021 prokazují žalobní tvrzení.

5. Provedené důkazy nebyly co do pravosti nijak zpochybněny. Mezi provedenými důkazy pak nevznikl žádný rozpor, čímž je mimo důvodnou pochybnost zjištěn skutkový stav plynoucí z právě popsaných důkazů a odpovídající žalobním tvrzením.

6. Podle ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

7. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala vyklizení bytu. [příjmení] tedy prokázat, že k bytu jí svědčí vlastnické právo nebo jiné obdobné právo zakládající právo na obdobnou ochranu jako právo vlastnické a že žalovaný užívá tyto prostory, aniž by mu k tomuto svědčil platný právní titul. Žalovaný pro úspěšnost své obrany musel prokázat opak.

8. Žalobkyně prokázala, že k bytové jednotce jí svědčí právo nájemní, se kterým je spojeno právo bytovou jednotku nerušeně užívat v rozsahu stanoveném § 2201 a následujícími ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. Toto práva žalobkyně byt užívat nebylo sporováno. Taktéž nebyla sporována skutečnost, že žalovaný prostory v předmětném bytě dosud užívá. Dále bylo nesporně prokázáno, že právo žalovaného byt užívat bylo odvozeno výlučně od souhlasu nájemkyně s jeho užíváním bytu a tento souhlas byl odvolán. Tím došlo k zániku práva žalovaného byt užívat, resp. spoluužívat. Bytová náhrada v daném případě žalovanému nepřísluší.

9. Bylo tedy zjištěno, že žaloba je podána po právu, neboť žalovaný zasahuje bez právního důvodu do užívacích práv žalobkyně. Soud proto žalobě na vyklizení vyhověl a stanovil dle § 160/1 o. s. ř. patnáctidenní lhůtu k vyklizení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 534 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, dále odměna advokáta ve výši 4 500 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby s hodnotou úkonu 1.500 Kč – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 900 Kč. K tomu je nutno přičíst DPH ve výši 1 134 Kč, když právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně a v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 300 Kč Náklady řízení jsou tvořeny 5 000 Kč zaplaceného soudního poplatku a náhradou hotových výdajů, jejichž výše byla stanovena dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), za 1 úkon ve výši 300 Kč – návrh ve věci samé. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů.