11 C 3/2024

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Rumlem ve věci žalobce: Anonymizováno - Jméno žalobce A , IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A sídlem Adresa žalobce B proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A , Anonymizováno 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B , Anonymizováno zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce A bytem Adresa zmocněnce A 4. Jméno zmocněnce B , narozená Datum narození zmocněnce B bytem Adresa zmocněnce B pro určení vlastnického práva k nemovité věci I. Určuje se, že výlučným vlastníkem pozemku parc. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , je , Anonymizováno, a hospodařit s tímto majetkem je příslušný , Jméno žalobce A, .II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit , Anonymizováno, – , Anonymizováno, na náhradě nákladů řízení částku 4 885 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud určil, že výlučným vlastníkem pozemku parc. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , je , Anonymizováno, a hospodařit s tímto majetkem je příslušný , Jméno žalobce A, . V žalobě uvedl, že v části E na , jméno FO, č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, jsou ve prospěch žalobce zapsány „smlouva kupní ze dne , datum, “ a „ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu (§ 4 zákona č. 503/2012 Sb.), přechod práv z , Anonymizováno, (§ 22 bod 3 zák. č. 503/2012 Sb.) ze dne , datum, “. Žalobce své vlastnické právo odvozuje od , adresa, , která mu dne , datum, úplatně převedla vlastnické právo k části pozemku parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , o výměře , Anonymizováno, , který se následně sloučil s parcelou č. , hodnota, ve vlastnictví státu. Ve vztahu k žalovaným, jakožto duplicitním vlastníkům, je evidován nabývací titul „usnesení soudu o schválení dědické dohody o vypořádání SJM při zániku manželství smrtí OS v , adresa, ze dne , datum, “. , jméno FO, a , Jméno žalované B, uzavřeli taktéž s , jméno FO, kupní smlouvu formou notářského zápisu ze dne , datum, na prodej pozemku parc. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , i když prodávající ke dni podpisu smlouvy již nebyla vlastníkem celého pozemku, ale pouze jeho části o výměře , Anonymizováno, , jelikož část o výměře , Anonymizováno, úplatně převedla , Anonymizováno, již v roce , Anonymizováno, .

2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že smlouva uzavřená mezi , jméno FO, a , Anonymizováno, nebyla registrována státním notářstvím, a proto je převod na , Anonymizováno, neúčinný. Dále uvedli, že vlastnické právo nabyli vydržením, neboť oni i jejich předci byli vždy v dobré víře, že jsou vlastníky uvedeného pozemku, hradili za něj daň.

3. Z vyjádření k duplicitnímu vlastnictví a z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav k datu , datum, soud zjistil, že na , jméno FO, , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, je evidován duplicitní zápis vlastnictví k parcele , Anonymizováno, Vlastnické právo je doloženo listinami pro , Anonymizováno, s příslušností hospodařit pro , Jméno žalobce A, (Smlouvou kupní ze dne , datum, a Ohlášením o příslušnosti hospodařit ze dne , datum, ), a dále je doloženo listinami pro žalované (Usnesením soudu o schválení dědické dohody , Anonymizováno, ze dne , datum, ). Duplicitní zápis vznikl tak, že , jméno FO, prodala , Anonymizováno, označený v geometrickém plánu č. , hodnota, , Anonymizováno, ze dne , datum, . Smlouvou kupní registrovanou státním notářstvím dne , datum, pod , Anonymizováno, prodala , jméno FO, manželům , jméno FO, a , Jméno žalované B, (právním předchůdcům žalovaných) celou stavební parcelu , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Stejná část zemského povrchu byla tedy prodána dvakrát. Uvedená skutečnost byla zjištěna v roce 2000 při jednání s , jméno FO, (právním předchůdcem žalovaných), který se domáhal vlastnictví ke stavební parcele , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, o výměře , Anonymizováno4. Z listiny označené jako „smlouva o převodu vlastnictví“ ze dne , datum, soud zjistil, že , jméno FO, převedla vlastnické právo k dílu „g“ o výměře , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , označeného v geometrickém plánu č. , hodnota, , Anonymizováno, na , Anonymizováno, Z hospodářské smlouvy č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že předmětný pozemek pak stát prostřednictvím Okresního národního výboru v , adresa, odevzdal do bezplatného trvalého užívání okresnímu výstavbovému bytovému družstvu v , adresa, pro účely výstavby 6 bytových jednotek , Anonymizováno, , adresa, .

5. Z notářského zápisu , Anonymizováno, státního notářství v , adresa, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi , jméno FO, a , jméno FO, a , Jméno žalované B, (právními předchůdci žalovaných) byla uzavřena kupní smlouva, kterou převedla vlastnické právo k celé stavební parcele , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, o výměře , Anonymizováno, . Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, se podává, že bylo dodatečně projednáno dědictví po , jméno FO, a byla schválena dohoda dědiců, v rámci které mimo jiné pozemek parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, nabyli do svého vlastnictví žalovaní.

6. Ze srovnávacího sestavení parcel a geometrického plánu č. , hodnota, , Anonymizováno, má soud za prokázané, že z části „g“ parcely původně označené jako , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , vznikla parcela označena jako , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, .

7. Z poštovních složenek má soud za prokázané, že žalovaní hradili pravidelně daň z nemovitých věcí. Z faktury číslo , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaní zajišťují sečení trávy, pohrabání a odvoz trávy prostřednictvím Obce , adresa, . Z e-mailového potvrzení soud zjistil, že na žádost 1. žalovaného Obec , adresa, seká pozemky kolem nemovitosti , adresa, , a to včetně pozemku parc. č. , Anonymizováno8. Z výpovědi svědka , Anonymizováno, soud zjistil, že pozemek parc. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, je částečně zastavěný – nacházejí se na něm garáže. Za garážemi mají , jméno FO, zahrádku, jsou tam rybízy a zlatý déšť, jabloň a nějaké nálety, paní , jméno FO, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) tam mívala brambory a křen. Svědek zahrádku dříve 2x ročně kosil. Dokud matka žalovaných mohla, vše bylo na zahrádce udržované, údržbu celého pozemku zajišťovali , jméno FO, . , adresa, let (zhruba od roku 2022 zpět) se stromy a keře už neudržovaly a nijak neořezávaly. Po roce 2022 tam měl bratr pana , jméno FO, brambory. Svědek žije v sousední nemovitosti od roku 2010.

9. Z výpovědi svědka , Anonymizováno, soud zjistil, že v sousední nemovitosti žije přes 40 let, v poslední době od žalovaných na pozemku nikoho moc nevídá, v minulosti tam byla kůlnička – přístřešek, ale ta beze stopy zmizela. O tom, že by tady byla provozována nějaká zahrádkářská činnost nic neví.

10. Z místního šetření soud zjistil, že část pozemku , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, je zastavěna železnými a dřevěnými přístřešky – sloužícími jako garáž. Tato zastavěná plocha je rozdělena polorozpadlou zídkou, která je složena z volně ložených kamenů. Zídka je velmi stará, více než 50 let a je prorostlá kořeny náletových dřevin. , jméno FO, pozemku je 1 stará jabloň, bříza o průměru 30 cm, náletový jasan o průměru 20 cm, náletová olše a narůstající křoví – náletové jasany. , jméno FO, pozemku je neshrabané listí, pod ním množství lesních jahod, dále hromada klestí. Tráva zde není. Jedná se o dlouhodobě neudržovaný pozemek. Vizuálně je celá tato část pozemku odlišná od zbytku zahrady okolo domu , Anonymizováno, , kde je očividně udržovaný trávník.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. , jméno FO, , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, je evidován duplicitní zápis vlastnictví k parcele , Anonymizováno, . Vlastnické právo je doloženo listinami pro , Anonymizováno, s příslušností hospodařit pro , Jméno žalobce A, (Smlouvou kupní ze dne , datum, a Ohlášením o příslušnosti hospodařit ze dne , datum, ), a dále je doloženo listinami pro žalované (Usnesením soudu o schválení dědické dohody , jméno FO, prodala , jméno FO, manželům , jméno FO, a , Jméno žalované B, (právním předchůdcům žalovaných) celou stavební parcelu , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, o výměře , Anonymizováno, tedy včetně již dříve prodaného dílu „g“). Stejná část zemského povrchu byla prodána dvakrát. Tato skutečnost byla zjištěna v roce 2000.

12. Zprvu se soud musel zabývat existencí naléhavého právního zájmu. Domáhá-li se žalobce určení, že je vlastníkem nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, má nepochybně na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. Totéž samozřejmě platí v případě, kdy je v katastru nemovitostí zapsáno tzv. duplicitní vlastnictví a kdy je určovací žaloba prostředkem k odstranění této duplicity. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2439/2002)

13. Žalovaní svou obranu staví především na tom, že nabyli vlastnické právo (byť od nevlastníka) v dobré víře, a proto vlastnické právo k předmětné nemovité věci vydrželi.

14. Soud se zabýval nejprve otázkou rozhodného práva – z pohledu časového – pro posouzení souzené věci. Soud v této souvislosti vychází z § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“), dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. , jméno FO, tomto místě soud považuje za nutné podotknout, že právní úprava vydržení, se do obč. zák. dostala až jeho novelizací, provedenou zákonem č. 131/1982 Sb., konkrétně zakotvením § 132a s účinností k , datum, (následně je obdobná právní úprava provedena v § 134 obč. zák.), z pohledu běhu vydržecí doby, je tak možné zohlednit až dobu po , datum, . K tvrzenému vydržení vlastnického práva žalobci (jejich právními předchůdci) tak mělo dojít již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do , datum, (dále jen „obč. zák.“), rozhodující je tak právní úprava obsažená v občanském zákoníku z roku 1964.

15. Podle § 133 obč. zák. ve znění platném a účinném od , datum, do , datum, Osobního vlastnictví k věci lze nabýt koupí, darem nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

16. Podle § 134 odst. 2 obč. zák. ve znění platném a účinném od , datum, do , datum, Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do socialistického vlastnictví.

17. Podle § 132a odst. 1 obč. zák. ve znění platném a účinném od , datum, do , datum, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má - pokud není stanoveno jinak - obdobná práva na ochranu, jaká má vlastník věci.

18. Podle § 134 obč. zák. ve znění platném a účinném od , datum, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

19. Podle § 130 odst. 1 obč. zák je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

20. Dle Usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 775/16 je nutné vycházet z premisy, že právní řád v době převodu předmětných nemovitostí nabytí od nevlastníka neumožňoval. Výjimka z tohoto pravidla dovozená Ústavním soudem, znamenající poskytnutí ochrany nabyvateli, který nemovitosti nabyl od nevlastníka (proti původním vlastníkům), je možná výhradně tehdy, pokud nabyvatel objektivně neměl možnost při zachování maximální obezřetnosti zjistit, že kupuje nemovitosti od osoby, která vlastníkem ve skutečnosti není. Posouzení dobré víry musí být v těchto případech přísné a panují-li o ní důvodné pochybnosti, nelze výjimku z nemožnosti nabýt vlastnické právo od nevlastníka aplikovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2219/12, N 61/73 SbNU 163 nebo ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 405/16).

21. V daném případě je však soud toho názoru, že žalovaní neunesli důkazní břemeno. Žalovaní pouze obecně tvrdili, že pozemek užívali v dobré víře i jejich právní předchůdci, na základě čehož došlo k vydržení vlastnického práva. Ve světle výše uvedené judikatury však soud nemůže uzavřít, že původní nabyvatelé (rodiče žalovaných) objektivně neměli možnost při zachování maximální obezřetnosti zjistit, že kupují nemovitost od osoby, která vlastníkem ve skutečnosti není. V rámci řízení nebylo nikterak prokázáno, že právní předchůdci žalovaných jednali s důvěrou v zápis v katastru nemovitostí (respektive v evidenci nemovitostí), nebyly tvrzeny ani prokázány žádné okolnosti, ze kterých by bylo možné usuzovat maximální obezřetnost právních předchůdců žalovaných. Soud proto nemá za prokázané, že právní předchůdci žalovaných užívali nemovitost v dobré víře.

22. Ohledně dobré víry žalovaných je soud toho názoru, že jim minimálně od roku 2000 (tedy ještě dříve, než na ně přešlo vlastnické právo dle rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , , Anonymizováno, ) muselo být známo, že vlastnické právo k předmětné nemovité věci svědčí též , Anonymizováno, , a to již od roku , Anonymizováno, (od roku, kdy vlastnické právo nabyl Československý stát). Dle vyjádření k duplicitnímu zápisu vlastnictví se totiž v roce 2000 domáhal právní předchůdce žalovaných vlastnictví ke stavební parcele , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Vědomost, že vlastnické právo bylo převedeno v roce , Anonymizováno, na , Anonymizováno, a až v roce , Anonymizováno, na právní předchůdce žalovaných, tak fakticky vylučuje dobrou víru žalovaných.

23. Pro úplnost soud uvádí, že pro vydržení vlastnického práva k nemovitostem musí být kumulativně splněny tři předpoklady, a to dobrá víra držitele, způsobilý předmět vydržení, uplynutí potřebné doby k vydržení, v případě nemovitostí je tato doba desetiletá. Jak již bylo uvedeno výše, soudu nebyly poskytnuty důkazy, ze kterých by mohl dobrou víru žalovaných či jejich právních předchůdců dovozovat. Posouzení toho, zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (§ 130 odst. 1 obč. zák.), nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. , adresa, víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout. Při posouzení otázky, zda byl držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité opatrnosti (kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat) měl anebo mohl mít držitel pochybnosti, že mu věc nebo právo patří. Jinými slovy, tvrzení držitele o tom, že mu věc patří a že s ní nakládal jako s vlastní, musí být podloženo konkrétními okolnostmi a důkazy, ze kterých lze usoudit, že toto přesvědčení držitele bylo po celou vydržecí dobu důvodné. Oprávněným držitelem je pak ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, či je popřípadě v omluvitelném omylu, že mu taková věc nebo právo patří. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti. Soud však z provedených důkazů takové skutečnosti nezjistil.

24. Soud považuje za nutné se vypořádat i s námitkou žalovaných spočívající v tom, že o svém vlastnickém právu k předmětným nemovitostem byli přesvědčeni například i s ohledem na skutečnost, že platili z předmětných pozemků daň z nemovitosti, což dokládají poštovními poukázkami. S ohledem na znění § 3 zákona č. 338/1992 Sb., České národní rady o dani z nemovitých věcí soud uvádí, že není nezbytné, aby byl poplatníkem daně z nemovitých věcí vlastník nemovitosti, zákon naopak za poplatníka daně považuje také uživatele pozemku či nájemce pozemku. Úhrada daně z nemovitých věcí tak není bytostně spjata s vlastnictvím pozemku, a proto není možno bez dalšího poplatníka daně považovat za vlastníka nemovitých věcí. Pakliže žalovaní mohli mít pochybnost o vlastnickém právu k nemovitosti, vzhledem k duplicitnímu zápisu, v souladu s uvedeným ustanovením byli poplatníkem daně z pozemků právě žalobci, jakožto uživatelé. Z faktur a z e-mailového potvrzení soud zjistil, že žalovaní zajišťují sečení trávy, pohrabání a odvoz trávy prostřednictvím Obce , adresa, . Ani tato skutečnost však nemůže založit jejich vlastnické právo, pakliže nedošlo k řádnému vydržení. Jak již soud zdůraznil výše, vědomost (minimálně od roku 2000), že vlastnické právo bylo převedeno v roce , Anonymizováno, na , Anonymizováno, , Anonymizováno, a až v roce , Anonymizováno, na právní předchůdce žalovaných, vyloučila jejich dobrou víru.

25. Soud se nemohl přiklonit ani k výpovědi svědka , Anonymizováno, , který sice tvrdil, že pozemek byl udržován, byly na něm pěstovány brambory a křen, rostly na něm rybízy, zlatý déšť i jabloň. Výpověď svědka byla však v rozporu s výsledky místního šetření. , jméno FO, předmětném pozemku nebylo (kromě několik desítek let staré jabloně) nalezeno nic, co by tvrzení svědka odpovídalo. Rybízy, zlatý déšť ani pozůstatky po případných záhonech nebyly na pozemku zřetelné. Z výpovědi svědka a výsledku místního šetření je zřejmé, že nepřesně rozlišoval mezi hranicemi pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. , Anonymizováno, . Nadto svědek nemohl vypovídat o případném využívání předmětného pozemku před rokem 2010, neboť sousední nemovitost obývá až od uvedeného roku.

26. Naproti tomu z výpovědi svědka , Anonymizováno, žijícího v sousední nemovitosti přes 40 let, soud zjistil, že na předmětném pozemku v minulosti byla kůlnička – přístřešek, ale ta beze stopy zmizela. Vyloučil, že by na předmětném pozemku byla provozována nějaká zahrádkářská činnost.

27. Soud proto musel uzavřít, že ze strany žalovaných nebyly prokázány skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr o vydržení předmětné nemovité věci. V takovém případě je nezbytné vzít za to, že vlastnické právo svědčí , Anonymizováno, , když vlastnické právo je doloženo listinami pro , Anonymizováno, s příslušností hospodařit pro , Jméno žalobce A, (Smlouvou kupní ze dne , datum, a Ohlášením o příslušnosti hospodařit ze dne , datum, ). Kupní smlouva s Československým státem byla uzavřena již v roce , Anonymizováno, a prokazuje, že , jméno FO, převedla vlastnické právo k dílu „g“ o výměře , Anonymizováno, z parcely , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , označeného v geometrickém plánu č. , hodnota, , Anonymizováno, , na , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Srovnávací sestavení parcel a geometrický plán č. , hodnota, -, Anonymizováno, pak prokazují, že z části „g“ parcely původně označené jako , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , vznikla parcela označena jako , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, .

28. Z důvodů výše uvedených proto soud rozhodl tak, že vlastníkem pozemku parc. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, je , Anonymizováno, které svědčí vlastnické právo nabyté přímo od původního vlastníka , adresa, .

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 885 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka celkem , hodnota, Kč představující 300 Kč za jeden úkon učiněný do , datum, (konkrétně sepis žaloby) a 450 Kč za každý z osmi úkonů učiněných po , datum, dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, to vše se zohledněním usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, Žalobci dále náleží náhrada cestovného v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, v částce 984,74 Kč za 125 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dle uvedeného výpočtu má tak žalobce nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 884,75 Kč, po zaokrouhlení 4 885 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil taktéž § 149 odst. 3 o. s. ř., dle kterého zastupoval-li účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, jiný zástupce než podle § 137 odst. 2, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji účastníkovi. S ohledem na skutečnost, že žalobce – , Anonymizováno, – , Jméno žalobce A, , jednal prostřednictvím , právnická osoba, , který není zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s .ř., rozhodl soud, že náhrada nákladů řízení má být uhrazena přímo žalobci , Anonymizováno, .